Maraton vám vrátí vloženou energii

 Tisíce Čechů si uspořádaly život tak, aby mohly hodiny denně běhat. A běhání na oplátku uspořádalo život jim. Všechno tohle se děje s jediným cílem: uběhnout maraton. A jak dokládá text Tři týdny a je to z Respektu 17/2014, počet těch, kteří chtějí zdolat magickou vzdálenost 42 195 metrů, stále stoupá. „Na nich se nemusí člověk tolik vydat. Nemusí překonávat krizi, nemusí překonávat sám sebe - proto nepřináší takové uspokojení,“ vysvětluje poradkyně v oblasti sportovní psychologie Veronika Baláková, proč spoustě lidí nestačí menší tratě.

Čím si vysvětlujete, že počet lidí, kteří chtějí zaběhnout maraton, se neustále zvyšuje? Je to jen módní záležitost, nebo může být příčina i jiná?
Média maraton hodně popularizují, hlavně od doby, co se běhá Pražský půlmaratón a účastní se ho známé osobnosti. Ale hlavně si myslím, že lidé mají potřebu něco zažít, něčeho dosahovat, zažívat úspěch a překonávat se. Dávám to do souvislosti s dnešní dobou, kdy v práci často k seberealizaci ani pocitům úspěchu nedochází - lidé jsou spíš pod tlakem, jsou od nich požadovány velké výkony a zároveň mají obavu o ztrátu zaměstnání. To vše vede k tomu, že mají zvýšenou potřebu se někde odreagovat a tyto negativní pocity si kompenzovat. Navíc je zřejmé, že výsledek v běhu závisí jen na nich samotných. Na jejich přípravě v rámci tréninku, na stravě i dalších věcech. Takže vědí, že vložená energie se jim následně vrátí.

A proč jim nestačí běh na kratší vzdálenosti?
Na nich se nemusí člověk tolik vydat. Nemusí překonávat krizi, nemusí překonávat sám sebe - proto nepřináší takové uspokojení. Je to podobné jako princip adrenalinových sportů, který funguje na tzv. zvratové teorii emocí. Jde o to, že musíte prožít větší či menší strach, aby pak o to větší byla následná euforie, která se dostavuje po zdolání těžké překážky. Proto tedy dlouhé běhy typu maraton, kde si musím tzv. sáhnout na dno, abych následně zažil pocit štěstí, úspěchu a radosti. Navíc je známo, že při déletrvající pohybové aktivitě, dochází k vylučování účinné látky - endorfinu, který je nazýván jako „hormon štěstí“. Ten potom navozuje dobrý pocit, pohodu, optimismus. Pravidelné běhání pomáhá snižovat napětí, únavu, deprese, naopak dodává energii a dobrou náladu.

Musí mít člověk nějakou konkrétní povahu či rys, aby se na dlouhé běhy dal?
Troufám si říci, že bychom mezi jedinci, kteří běhají maratony či půlmaratóny, našli širokou škálu typů s nejrůznějšími temperamenty a osobnostními rysy. Určitě jsou potřebné volní vlastnosti, vytrvalost a sebekontrola.

Podle statistik má nadpoloviční většina maratonský běžců v Česku vysokoškolské vzdělání…
Jedinec s vysokoškolským vzděláním si dokáže velmi dobře vyhodnotit, jaké výhody má běhání - zlepšuje tzv. well-being, zlepšuje fyzickou kondici, dá se provozovat kdykoliv a kdekoliv a téměř nic to nestojí. Zároveň má velmi často sedavé zaměstnání, kde jsou na něj zvýšené požadavky na výkon, spousta starostí a úkolů, které si často odnášejí i z práce domů. Je tedy potřeba tento způsob fungování nějakým způsobem kompenzovat.

Existují přesné poznatky, co se s psychikou člověka děje po několika hodinách běhu?
To samozřejmě záleží na povaze, na okolnostech, na tom, jaké zvolil tempo atd. Většinou se ale běžci shodují, že kolem pětatřicátého kilometru zažívají největší krizi, kdy tělo tuhne, bolí a nechce dál pracovat. To je moment, kdy se musí projevit výše zmíněné vlastnosti.

Pokud tento stav překoná, má tzv. vyhráno a zažívá pocit radosti. Zkušení běžci už navíc vědí, jak se svou psychikou, resp. pozorností během závodu pracovat; kdy a čemu mají svou pozornost věnovat. Ač by se to mohlo zdát, maraton není o tom, že při běhu myslíte na to, kam pojedete na dovolenou nebo co dobrého si o víkendu uvaříte. Čím lépe práci s pozorností zvládáte, tím lépe běžíte.

Je tedy možné se na maraton nějak psychicky připravit?
Psychologická příprava na maraton samozřejmě možná je, ale to by bylo na celý článek. Jedním ze základních kroků je vytváření taktiky, plánu a rozvržení sil.