Krach plný naděje
Statistiky České národní banky už několik let upozorňují na to, že zadlužení českých domácností roste zhruba trojnásobným tempem než ve zbytku Evropy a koncem loňského roku přesáhlo osm set miliard korun. Díra v českých peněženkách není podle expertů nijak dramatická (v porovnání s evropským průměrem jsou na tom Češi se svými dluhy stále výrazně lépe), raketové tempo posledních let však nabádá k obezřetnosti.
Těch pár desítek tisíc na ojetou škodovku se pro devětatřicetiletou účetní Jitku Adámkovou postupně proměnilo v děsivou noční můru. Auto jí mělo pomoci změnit život a rozjet přitažlivou kariéru obchodní zástupkyně. Byznys se ale zadrhl a nabalil na sebe další dluhy, kolotoč nejistoty vyústil v konec v podobě půlmilionových nesplacených úvěrů a hrozby exekuce.
Letos v lednu ale zoufalé ženě svitla naděje. A nejen jí: do Česka totiž dorazila novinka jménem osobní bankrot. Tedy zákon, který umožňuje lidem uvězněným v pasti dluhů získat po splacení jejich části opět „čistý štít“. Šance na návrat mezi šťastnou většinu, která své peníze drží pevněji v rukou, přišla právě včas. Čísla nejsou úplně spolehlivá, ale v temném světě, jehož obyvatelé nejsou schopni splácet své dluhy, se už v Česku potácí zhruba 300 tisíc lidí.
Příliš drahé hrnce
Malá kancelář sídlící na chodbě oprýskaného olomouckého činžáku hned nad hernou a zástavárnou by klidně mohla být útočištěm rozkolísaných klientů obou podniků z přízemí. Její záběr je ale mnohem širší: jsme v první tuzemské poradně pro lidi, kteří si půjčili víc, než jsou schopni splatit. Na náměstí bije poledne a na chodbě je hrobové ticho, ale v posledních týdnech je to spíše výjimečný obraz. Střízlivění z vánočních nákupů sem od ledna přivádí pravidelně několik desítek lidí denně. Hlavním impulzem pro nově příchozí je však už zmíněný osobní bankrot.
Nabídka setřást nezvladatelnou situaci s pomocí zrychleného soudního řízení, splatit alespoň třetinu dluhu a začít život znovu „od nuly“ sem přivedla i paní Adámkovou. „Není to příjemný pocit, vyhlásit krach vlastního života,“ prohodí pohledná blondýnka s ironickým úsměvem a prolistuje desetistránkový formulář s hlavičkou Osobní bankrot. „Nic jiného mi už ale nezbývá.“ Zlom, který ji sem přivedl, nastal před pěti lety. Tehdy zkrachovala přerovská firma, ve které si matka dvou dospívajících dětí držela solidní místo účetní. „Volných míst na výběr na Přerovsku zrovna není a tohle se zdálo jako příležitost. Dala jsem na radu známých a pustila se do rizika,“ vzpomíná paní Adámková na počátek kariéry obchodní zástupkyně jedné z firem, které na trhu nabízejí nerezové nádobí. Začátek nebyl zadarmo, ale vypadalo to celkem snesitelně: ve hře byla investice do vzorové sady hrnců a pánviček a auto, s nímž by bylo možné objíždět potenciální zákazníky. Start nakonec zařídila padesátitisícová půjčka, kterou měl nový byznys přinést brzy nazpět.
Právě tady se ale zrodil impulz k dnešnímu více než půlmilionovému manku u několika bank a úvěrových firem. „Chvilku se mi dařilo, ale pak se ukázalo, že počet lidí, kteří mají chuť si koupit nové nádobí, je dosti omezený,“ říká paní Adámková. Ve svém olomouckém rajonu se brzy začala vracet na stejná místa a potenciální klienti kroutili hlavou, proč „už zase otravuje s hrncema“. Jitka Adámková si začala půjčovat nejen na benzin, ale i na běžné věci včetně nájmu a oblečení pro děti. I když prodala auto a našla si jinou práci, na splátky dluhů to nestačilo. Rodina začala pomalu rozprodávat vybavení bytu a kombinovala to s dalšími půjčkami. „Nejdřív to byly banky, ale pak jsem se musela obrátit na splátkové firmy – ty půjčují rychleji, ale jejich podmínky jsou mnohem tvrdší,“ popisuje paní Adámková klasickou svízel nabalujících se úvěrů, která stejně jako ji zavádí každoročně do dluhové pasti desetitisíce Čechů.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
