Konec Detroitu se píše už šedesát let

V roce 1950 měl Detroit necelé dva miliony obyvatel; dnes jich zde žije necelých sedm set tisíc. Nezaměstnanost je oproti začátku tisíciletí trojnásobná. Většina místních daní je na zákonem stanovené maximální výši. Od června 2009 řadí všechny tři velké ratingové agentury Detroit do spekulativního pásma. Předminulý rok tu bylo podle FBI spácháno více než patnáct tisíc násilných trestných činů. Pro srovnání v o sto tisíc obyvatel menším Milwaukee jich napočítali necelých šest tisíc.

V Detroitu totiž v podstatě nepracuje policie, protože na ni nejsou peníze. Například z 344 vražd jich bylo v roce 2011 objasněno jen 39. Nefungují ani dvě pětiny veřejného osvětlení. Ve městě je 78 tisíc opuštěných domů.

Z 36 záchranných stanic jich v prvním čtvrtletí tohoto roku fungovalo maximálně čtrnáct. Podle krizového manažera Detroitu Kevyna Orra dluží metropole osmnáct možná až dvacet miliard dolarů. Ve čtvrtek osmnácté největší město Spojených států požádalo o ochranu před věřiteli. 

Módní fenomén

Když Orr v březnu nastupoval do funkce, tvrdil, že se Detroit bankrotu vyhne. Věřitelé ale odmítli jeho plán na restrukturalizaci městského dluhu, a tak manažer minulý týden podnikl opatření, které podle něj znamená novou šanci pro zadlužený symbol amerického těžkého průmyslu. Ochrana před věřiteli je nicméně podle právníka Alexandra Bělohlávka, který se americkým úpadkovým právem zabývá, pouze začátkem procesu - a k bankrotu s největší pravděpodobností nedojde.

„Je to takový módní fenomén. V podobné situaci byly už i státy, nikdo na světě ale ještě nepřistoupil k něčemu, co by se dalo označit za výprodej veřejného majetku. Vždy se našlo nějaké řešení,“ říká. Podle Bělohlávka nemůže zcela zbankrotovat ani sebemenší obec, protože jednoduše nemůže přestat existovat. „Musí si zanechat alespoň nějaké minimum, aby mohla plnit základní veřejné funkce,“ vysvětluje právník. Bankrotový scénář je tak i v případě Detroitu spíše teorií. 

Přesto se ovšem obyvatelům Orrovy plány příčí. Obávají se, že se již tak špatná situace ještě zhorší. Pomocnou ruku jim v pátek podal michiganský soud. Soudkyně Rosemarie Aquilinová rozhodla, že žádost je v rozporu s místními zákony. Její verdikt bude nyní posuzovat odvolací soud.

Americká média nicméně podotýkají, že výsledek řízení nemusí mít na současné detroitské dění žádný dopad, protože institut ochrany před věřiteli je součástí federálního práva, a svou platností tedy michiganskou státní judikaturu převyšuje. 

Krizový manažer Orr má svého zastánce v osobě guvernéra státu Michigan Ricku Snyderovi. „Je to tragické a těžké rozhodnutí, ale správné. Tohle není jen o více penězích, tohle je o zodpovědném vládnutí,“ řekl televizní stanici CBS. Podle Snydera je rozhodnutí krizového manažera šancí pro Detroit, jak ukončit šedesát let dlouhé období úpadku. Odborník na městské úpadkové právo z chicagské společnosti Chapman and Cutler James Spiotto ovšem varuje, že pouhé snížení dluhu nestačí. „Nakonec bude potřeba skutečný záchranný plán. Jinak se bude celá věc opakovat.“ 

Nerovné podmínky

O potížích Detroitu už se mluví dlouho. Kdysi to bývalo výstavní město amerického průmyslu. Henry Ford zde v roce 1913 spustil první pásovou výrobu automobilů na světě, a nastartoval tak raketový rozkvět města. V padesátých letech byl Motown, jak se Detroitu přezdívá, symbolem ekonomického rozmachu poválečné doby. Byly to ovšem právě automobily, které úspěšnému městu zlomily vaz.

Zdejší ekonomika stojí výhradně na jejich produkci, a tak měl nástup asijských výrobců v druhé polovině dvacátého století na Detroit zničující vliv. „V roce 1950 pokrývaly Spojené státy 95 procent světové výroby automobilů, v roce 2011 to bylo pouhých 45 procent trhu,“ říká amerikanistka Iveta Černá, která se zabývá mimo jiné právě problémy největšího michiganského města. 

Kromě veskrze ekonomických či strukturálních příčin stojí ovšem za pádem města automobilů i rasové a sociální problémy. „Nerovné podmínky pro pracovní uplatnění černošského obyvatelstva vedly k jeho chudobě,“ vysvětluje Černá.

Celou situaci podle ní ještě zhoršil odchod bělošského obyvatelstva na předměstí Detroitu v šedesátých letech. Nově vznikající příměstské části si bělošská většina uzurpovala pro sebe. Její příslušníci protestovali proti stěhování černochů mimo centrální Detroit a ještě víc tak vyhrotili napjatou atmosféru panující mezi oběma skupinami.

„Vládní programy na podporu bydlení chudých pak tento trend ještě podpořily. Obyvatelstvo samotného města je tak z 80 procent tvořeno černochy - a protože ti většinou nedosáhli na vyšší vzdělání a pracují v průmyslu, jsou nejvíce ovlivněni nezaměstnaností a dalšími důsledky úpadku tovární výroby v oblasti,“ doplňuje Černá. 

Odchod obyvatel na předměstí s sebou nese i další problémy. Detroit je extrémním příkladem takzvaného smršťujícího se města. Od dob vrcholu v padesátých letech minulého století ztratil už 63 procent populace a tento trend kvůli vysoké míře nezaměstnanosti a kriminalitě neustále trvá.

„Jelikož je Detroit rozlohou dimenzován pro téměř dva miliony obyvatel, je dnes velmi náročné zajišťovat městu veřejné služby. Navíc žalostný stav mnoha budov a okolo sedmdesáti tisíc prázdných parcel snižují hodnotu okolních staveb a pozemků - tudíž klesá i výše daní, jež za ně musí majitelé odvádět,“ popisuje Černá dávno roztočenou spirálu, ze které se Detroit už dlouhá desetiletí snaží najít cestu. 

První krok

Ani představitelé města většinou Detroitu svým jednáním nepomohli. „Detroit je od šedesátých let vedený pouze jednou stranou, demokraty - a tudíž nedochází k politické kontrole. V tomto prostředí pak snadno bují korupce. Jedním z čerstvých příkladů může být bývalý primátor města Kwame Kilpatrick, který byl v březnu odsouzen za mnohonásobnou korupci a vydírání,“ jmenuje Černá další z důvodů, proč Detroit potkal osud města duchů.

V tomto světle podotýká, že katastrofickému scénáři nebylo pravděpodobně možné nijak zabránit. Vládní balíček ve výši osmi set miliard dolarů na záchranu krachujících automobilek i množství půjček – minulý rok si Detroit například půjčil osmdesát miliard - pouze oddálily nevyhnutelné. 

Nicméně existuje šance, že by kdysi slavné město mohlo znovu vstát z popela. Prvním z pozitivních ukazatelů je, že detroitské automobilky po vládním zásahu začaly vykazovat profit. Velká část výroby byla ovšem převedena do zahraničí, a tak se úspěch trojice General Motors, Ford a Chrysler nemusí přímo odrazit na zaměstnanosti Detroitu.

Nadějnou zprávou každopádně je, že přes nepříznivou finanční situaci přicházejí v posledních letech do Detroitu noví investoři a společnosti, které se zabývají zejména technologiemi pro automobilový průmysl. Ani to ale nestačí: pro obnovení ekonomické životaschopnosti Detroitu je nutná diverzifikace ekonomiky, jinak se může současný scénář za několik let opakovat.

První krok by mohl učinit i americký prezident. V komentáři pro New York Times jej k tomu vyzval například finančník Steven Rattner, který prvnímu muži Spojených států radil před čtyřmi roky se záchranou detroitských automobilek: „Když prezident Obama zachraňoval automobilové společnosti, bylo jeho rozhodnutí politicky nepopulární. V době podzimních prezidentských voleb se ale většina Američanů přiklonila na jeho stranu. Historie by se mohla opakovat.“