Kam kráčí Unie?

Jak bude pokračovat reforma unijních institucí? Co znamená zamítnutí Lisabonské smlouvy irskými občany minulý týden? Má se pokračovat v ratifikaci smlouvy? Názory se různí.

Mezi většinou českých politiků převládá názor, že by Česká republika měla v ratifikaci smlouvy pokračovat. Vyjádřil se tak ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, Strana zelených, ČSSD i část ODS.

Proč by měl český parlament dokončit ratifikaci smlouvy, i když v současné podobě nemůže vstoupit po irském ne v platnost, vysvětlil předseda zahraničního výboru sněmovny Jan Hamáček (ČSSD) následovně. „Tím, že tu smlouvu podepsal předseda vlády a následně vláda požádala parlament, aby smlouvu ratifikoval. Pokud vláda svůj názor nezmění, tak ratifikační proces musí pokračovat,“ řekl Respektu.cz Hamáček. „To jestli vstoupí v platnost, to je otázka,“ dodal.

Názory všech zemí Unie

Podle Hamáčka by mělo být jasné, jaké jsou názory všech zemí Evropské unie. „Mělo by se najít řešení, které by Irům umožnilo smlouvu schválit.“ Hamáček se domnívá, že diskuse o dalším postupu se pravděpodobně přenese i do příštího roku a našeho předsednictví Unii. „Naše předsednictví bude klíčové v tom, že převezme debatu od Francouzů, kteří se budou snažit najít nějaké řešení,“ řekl šéf zahraničního výboru.

Politolog Jan Kubáček se domnívá, že si politici počkají na argumentaci Ústavního soudu. Senátoři ODS totiž poslali soudu dotaz, zda je Lisabonská smlouva v souladu s českou ústavou. „Myslím si, že nepůjde o žádné překvapení. Tato smlouva bude vnímána jako kompatibilní s českým ústavním rámcem a bude se pokračovat dál,“ řekl pro Respekt.cz.

Podle Kubáčka si Česká republika nemůže dovolit torpédovat celý proces s ohledem na předsednictví v Unii. „Vyjma relativně jasného ne u KSČM, všechny ostatní strany podporují přijetí reformní smlouvy. I drobné frakce u ODS, které spekulují o nepřijetí Lisabonské smlouvy, nepatří k hlavním tahounům v ODS.“

Zastavit ratifikaci

Zastavení ratifikace požaduje český prezident Václav Klaus. Totéž si myslí i předseda Centra pro ekonomiku a politiku Petr Mach, šéf think tanku, který Klaus založil. „Dokument po irském referendu nemůže začít platit, i kdyby nějaká země smlouvu v parlamentu schválila,“ řekl Respektu.cz Mach. Pokračování ratifikace tak bude pouze nátlakem na Irsko, domnívá se.

„Všichni by měli uznat, že smlouva neprošla, že rozhodnutí Irů je legitimní.“ Dalším postupem by mohlo být i to, že další smlouva není potřeba, protože na základě dosavadních smluv se „dá žít“. Případné rozšiřování Unie se dá řešit přístupovými smlouvami, míní Mach.

Mají elity pravdu?

Mach nesouhlasí s interpretací, že politici neumějí vysvětlit občanům, proč je třeba Lisabonskou smlouvu přijmout. „Tato interpretace předpokládá, že elity mají pravdu. Co když oni se mýlí a pravdu mají voliči?“ Pro evropské politiky by měl být výsledek irského referenda varováním po tom, co předchozí euroústavu odmítli Francouzi a Nizozemci a dohodl se kompromis v podobě Lisabonské smlouvy. „Evropské unii by pomohl čas k oddechu, netlačit na pilu,“ navrhuje další postup Mach.

Ne pro vládu

Předsedkyně proevropského sdružení ANO pro Evropu Monika MacDonagh Pajerová je přesvědčena, že by se rozhodnutí irských voličů mělo brát vážně. „Unie by si měla vzít čas na rozmyšlenou a nereagovat ukvapeně,“ souhlasí Pajerová. Podle ní Irové hlasovali především proti místnímu establishmentu.

„Lidé, se kterými jsem v Dublinu hovořila, vůbec nerozuměli, o čem Lisabonská smlouva je,“ přiblížila atmosféru během hlasování Respektu.cz. Lidé hlasovali především proti potratům, zrušení neutrality, omezení rybolovu a zhoršující se ekonomické situaci. „Netýkalo se to podstatných věcí, jako je fungování evropských institucí a rozšiřování Unie.“

MacDonagh Pajerová se domnívá, že politici obecně nejsou schopni lidem srozumitelně vysvětlit, jakou politiku nabízejí a je jedno, zda se dotýká evropské agendy nebo té domácí. „Demokratický deficit? To už samo o sobě je nesrozumitelná fráze,“ uvedla příklad mluvy politiků. Státům v Unii podle ní hrozí, že volby začnou v jednotlivých zemích vyhrávat populisté, pokud se politický styl tradičních stran nezmění.

Čtěte komentář Jiřího Soboty Irská lekce.