Kajetán Tyl by byl překvapen

Důkladnou analýzu hrozeb islamistického teroru v Evropě, situace na Blízkém východě, změn na politické mapě Evropy, jakož i případných opatření, které Evropská unie v budoucnosti bezpochyby přijme, přinášíme v pondělním Respektu. U pražského shromáždění, kde se v pátek odpoledne na Hradčanském náměstí, sešli členové a příznivci iniciativy Islám v ČR nechceme, se tedy soustřeďme především na formu. Ta byla totiž často pozoruhodná.

Což o to, obavy, které demonstrující k Pražskému hradu přivedly, jsou v každém případě srozumitelné - ať už jsou opodstatněné, či ne. A jejich požadavky, tedy neposkytnout azyl, nevydat povolení k pobytu či nedej bože neudělit občanství nikomu, kdo je muslim z třetích zemí, by sice byly těžko proveditelné, obtížně vysvětlitelné na mnoha mezinárodních fórech, nicméně pravděpodobně legální - ať už si o nich myslíme cokoliv. Spíše než obranu však shromáždění připomínalo útok včetně plakátů s „vlastizrádci“ Halíkem a Šabatovou. A z nedávné minulosti připomínal dav před Pražským hradem nejvíce protiromské pochody v Budějovicích či Duchcově předminulé léto.

Ohlášené čtyři tisícovky nedorazily, ovšem i ta tisícovka, která zaplnila prostranství mezi arcibiskupstvím, galerií, (stranou hledícím) Masarykem a prvním nádvořím dokázala chvílemi vytvořit působivý dav. Zdaleka netvořený jen otevřenými neonacisty; byť jich bylo na Hradčanech více, než běžně bývá zvykem, v davu tvořili menšinu. Proti shromážděným - respektive za nimi - stála dvacítka protidemonstrantů, kolem zhruba stejný počet policistů.

Zasahovat nemuseli. S jednou výjimkou, kdy muž ve středních letech - který islám v ČR nechce - neunesl přítomnost těch, kterým by tu nevadil, a pokusil se jim zničit plakát. Ovšem policisté ho bryskně odvedli k arcibiskupskému paláci a jediný pokus o narušení veřejného pořádku zpacifikovali.

Z několika řečníků vystoupil jako první Martin Konvička, duše protiislámské iniciativy. Ve čtvrthodinovém proslovu směrem ke shromážděným kladl důraz na „českou kulturní tradici“, také „rodinu a pospolitost“, a krom toho také nazval proroka Mohameda mimo jiné zločincem, vrahem, pomatencem a sexuálním deviantem. Ovšem vystoupení zakončil ve smířlivém duchu: muslimové podle Konvičky nejsou horší lidé než my, pouze jsou dočasně zaslepení svým totalitním náboženstvím. „Muslimové, vzdejte se islámu, a my vám pomůžeme,” vyzval je na konci svého vystoupení Konvička. Odpovědí byl bouřlivý potlesk.

Další proslovy - například poslance Úsvitu Marka Černocha či šéfa odborů bezpečnostních složek Jiřího Vítka - se od Konvičkovy řeči příliš nelišily, zachovávaly ale větší dekorum a nebyly tak útočné. Starostka Prahy 2 Jana Černochová (ODS) pak zalitovala, že tu „teď s námi nejsou představitelé muslimské komunity, aby se jasně distancovali od pařížských útoků”. To při vší úctě nedávalo příliš smysl, protože sama Jana Černochová by stěží přišla na demonstraci nazvanou „Janu Černochovou tady nechceme”, kde by ji přítomní vyzývali, aby přestala být Janou Černochovou, a distancovala se tam od čehokoli.

Obzvláštní pozornosti se ale v pátek odpoledne těšil halál způsob zabíjení zvířat. Další z vystupujících, poslankyně Úsvitu Olga Havlová, na to téma přítomné ujistila, že už v té souvislosti interpelovala ministra zemědělství. Opět jen poznámka pro zachování proporcí: zabít zvíře proříznutím hrdla, nad ním se modlit a čekat dlouhé minuty, než za plného vědomí zemře, zní opravdu dost příšerně. Ale jestli je to důkaz barbarství a necivilizovanosti muslimů - jak se hlasitě vyjadřovali přítomní - těžko soudit.

Vepřová pečeně, kterou v následujících 48 hodinách po demonstraci pravděpodobně zkonzumovala valná část z nich, vznikla v průmyslových výrobnách masa, do kterých Olga Havlová nejspíš v životě nezavítala. Pokud to poslankyně nepřeháněla se svým útlocitem, strávil by Marian Jurečka zbytek ministerské kariéry vyřizováním jejích interpelací.

Závěr hodinového shromáždění dirigovaného Janou Volfovou (Suverenita) patřil české státní hymně. Její první verše „kde domov můj” se zprvu prolínaly se spontánním provoláváním hesla „my jsme tady doma”. Někteří přítomní přeslechli první tóny hymny, ale záhy utichli. Na její závěr - „země česká, domov můj” - pak plynule navázalo hlasité skandování menší skupinky demonstrujících „muslimové, jděte do p..i”. Kajetán Tyl by byl překvapen.