“Islám” versus “Jóga”

Milionům lidí v Malajsii bylo nedávno zakázáno cvičení jógy a také tamní ženy nesmějí nosit účes, oblékat se a celkově se chovat „jako muži“. „Národní rada fatvy“ – nejvyšší náboženská autorita v Malajsii – totiž vydal fatvu (náboženský výnos) pro všechny malajsijské muslimy, aby přestali se cvičením jógy, protože ta prý narušuje a ničí jejich víru.

Islámské úřady odůvodnily toto rozhodnutí tím, že jóga má ne-islámské, konkrétně hinduistické, kořeny a proto praktikování tohoto cvičení nutně odvádí pozornost muslima od jeho vlastní víry v Alláha.

Tuto fatvu podpořila řada místních expertů na islámské náboženství, přičemž například profesor Osman Bakar z Institute of Advanced Islamic Studies zdůraznil, že „islám představuje kompletní a ucelený způsob života. Islám sám o sobě dokáže uspokojit všechny potřeby muslimů – duchovní potřeby, intelektuální potřeby a také materiální potřeby“.

Proto podle něj „neexistuje důvod, proč by měli muslimové přijímat nemuslimské prvky z jiných kultur a náboženství“. Fatva z pohledu muslimských duchovních vychází z jejich obav, že muslimové účastnící se cvičení jógy praktikují meditaci, recitování mantry a v důsledku tak uctívají jiného boha.

Osobní volba

Celkově však obyvatelé v Malajsii přijali fatvu s velmi smíšenými pocity. V sousední Indonésii se snesla vlna kritiky na podobnou fatvu vydanou „Indonéskou radou islámských duchovních“ (Indonesian Ulema Council) určenou pro tamní muslimskou populaci. Jak odborníci, tak prostí občané, poukazují na skutečnost, že jóga je především fyzické a zdravotní cvičení s přibližně 5000-letou tradicí, které je připisována schopnost zpomalit stárnutí a snížit risk vzniku onemocnění, jako je cukrovka, astma a choroby srdce a oběhového systému.

„Pro mě není jóga záležitostí, do které by měli mít islámští duchovní právo hovořit. Je to záležitost osobní volby, jestli chcete cvičit jógu a jak k tomu přistupujete,“ říká Pujiastuti Sindhu, muslimský majitel populárního centra Yoga Leaf Studio v javánském městě Bandungu.

Řada příznivců jógy v Malajsii i Indonésii otevřeně dává najevo své rozhořčení nad těmito fatvami v místních novinách – jedna čtenářka například poukazovala na „omezenost“ islámských kleriků, kteří by se prý měli v prvé řadě zajímat o to, jaký pozitivní efekt má cvičení jógy na lidské zdraví: „Islámští duchovní by se měli osobně zúčastnit lekce jógy předtím, než toto cvičení odsoudí.“

Přestože by se indonéští a malajsijští muslimové měli v prvé řadě řídit ustanoveními v islámském zákoníku šaría, většina jich bere usnesení islámských duchovních poměrně vážně. I vzhledem k poměrně nízké úrovni vzdělání a omezenému rozhledu obzvláště mezi muslimy ve venkovských oblastech, fatvy pronesené z úst islámských kleriků mají velkou váhu.

Ne jako mužiNicméně jiná fatva vydaná „Národní radou fatvy“ koncem loňského roku zaskočila i mnohé oddané muslimy. Podle rozhodnutí předních islámských kleriků je nepřípustné, aby byly dívky a mladé ženy na krátko ostříhané, aby nosily kalhoty a vůbec se celkově oblékaly, pohybovaly se a chovaly se „jako muži“.

Islámský duchovní Harussani, který předsedal zasedání této nejvyšší náboženské autority v Malajsii, vysvětlil schválení a vyhlášení této fatvy následujícím argumentem: dívky a ženy, které se oblékají a chovají jako muži by se mohly stát lesbičkami a také by mohly být příliš sexuálně aktivní. „Právě takové jednání je v islámu zakázáno. Je to hřích.“

Po těchto a dalších podobných fatvách se v různých zemích jihovýchodní Asie rozpoutala debata o tom, do jaké míry mají často „nekompetentní“ a „omezení“ islámští duchovní právo šířit svá „odborná“ a „kvalifikovaná“ doporučení, která jsou nejen ve své podstatě zbytečná, ale často také velmi absurdní.

Fatva zakazující cvičení jógy například vůbec nebere ohled na ohromnou diverzitu náboženství a kultur v regionu – pro zajímavost, muslimové tvoří pouze kolem 60-ti procent obyvatel Malajsie. Indonéští muslimové jsou pak známi pro svou relativní toleranci a tamní islám pro svou historickou schopnost přijmout za vlastní prvky z hinduismu, budhismu a animistické víry.

Vzhledem k jejich významnému postavení v rámci náboženských komunit a širší společnosti by měli mít islámští duchovní povinnost se neustále sebevzdělávat a rozšiřovat si tak své obzory, aby lépe rozuměli složitým společenským, politickým a ekonomickým procesům moderního světa. Jimi vydané fatvy jsou totiž často poplatné spíše době středověké, než aby pomáhaly muslimům řešit jejich problémy moderní doby počátku 21.století.

Autor je Visiting Research Fellow při National University of Singapore a člen Asociace pro mezinárodní otázky.