Irské referendum podruhé?

Podle průzkumu veřejného mínění provedeného Irish Times/TNS, by nyní irští voliči byli více nakloněni Lisabonské smlouvě. Podle zmíněného průzkumu by nově 43 voličů smlouvu podpořilo, 39 procent by bylo proti a 18 procent je nerozhodnutých. Někteří komentátoři vidí ve změně postoje obavy Irů z možné izolace jejich země v rámci Evropské unie.

Přitom to není poprvé, co se Irsko ocitlo v podobné situaci. Problémy s ratifikací Smlouvy z Nice by spíše napovídaly, že Irsko je na podobnou situaci již zvyklé. Jak je z výsledků vidět, ve hře je právě oněch 18 procent nerozhodnutých hlasů. Pokud by se vládě podařilo v kampani tyto voliče přilákat, Lisabonská smlouva by napodruhé prošla.

Nic není zadarmo

Změna postoje Irů k Lisabonské smlouvě však není zadarmo. Irové by požadovali ve zvláštní deklaraci zachování svého komisaře a potvrzení irského vztahu k neutralitě, potratům či daním. Pokud by výše uvedené požadavky byly akceptovány, poměr voličů pro smlouvu a proti by se výrazně změnil. Pro by hlasovalo až 52,5 procenta voličů, což je kontrastní k červnovým 53,4 procenta voličů, kteří tehdy hlasovali proti.

Je velmi zajímavé, že proti smlouvě se vyslovili především mladí lidé – pro by hlasovalo pouhých 32 procent, naopak 38 procent by bylo proti a celá třetina na smlouvu nemá názor. Dalším překvapením jsou irští zemědělci - až 46 procent z nich by nyní smlouvu podpořilo. Jistou motivací může být 15 miliard eur ze společné zemědělské politiky, které mají obdržet mezi roky 2013–2021.

Tlak zvenčí

Výsledek případného hlasování může být nakonec jiný, hlavně díky tlaku, který je na Irsko vyvíjen zvenčí. Evropský parlament přijal 18. listopadu přes nesouhlas obou přítomných irských poslanců zprávu, ve které vyzývá Irsko, aby uskutečnilo nové referendum na jaře roku 2009, tedy ještě před volbami do Evropského parlamentu.

Britský poslanec Andrew Duff sice ujišťoval, že konání referenda je pouze v rukou irské vlády, to nic ale nemění na tom, že Irové si mohou připadat pod tlakem. Pravdou je, že nepřijetí smlouvy by mohlo mít negativní dopady právě na volby do Evropského parlamentu. Navíc v říjnu roku 2009 se připravuje i obměna Komise, která by teoreticky již mohla fungovat podle lisabonských pravidel.

Jak dál?

Irská vláda zatím mlčí. Premiér Brian Cowen se stále nevyjádřil, jak bude vláda postupovat. Poslední zprávy přicházející z Dáil Éireann (dolní komory irského parlamentu) tvrdí, že by bylo velkou chybou opětovně žádat irské občany o ratifikaci smlouvy bez vypořádání se s jejich legitimními obavami.

Stalo se tak poté, co se konalo slyšení s významnými vydavateli deníků v Irsku, kde padala ostrá slova. Editor Irish Daily Star řekl, že je nutné, aby irská vláda přestala s občany jednat jako s „hlupáky“, a že by si ti, co sedí na „růžovém parlamentním obláčku“ měli uvědomit, že vznikla propast mezi obyčejnými lidmi z ulice a politiky.

To že vláda váhá, jak se s Lisabonskou smlouvou vypořádat, dokládá i výrok Josepha Curtina z Irského Institutu pro Evropské záležitosti pro EurActiv. Podle něj by bylo velkým překvapením, kdyby irská vláda oznámila konání jarního referenda na prosincovém summitu EU.

Jak napověděl sám ministr zahraničí Micheál Martin, Irsko navrhne na summitu pouze „základní elementy“ řešení. A není se čemu divit, obliba vlády je podle průzkumů veřejného mínění momentálně na velmi nízké úrovni.

Bude to velmi těžká zkouška pro tak křehkou vládu, neboť si druhým referendem může voliče, již tak deprimované z probíhající finanční krize, ještě více rozhněvat. Referendum by se totiž mohlo proměnit v hlasování o vládě. Na druhou stranu by právě probíhající finanční krize mohla kabinetu pomoci, pokud by přesvědčila voliče, že je to Lisabonská smlouva, která nabízí vytoužené „světlo na konci tunelu“.

Češi mohou Irům uvolnit ruce

Obavy z izolace v rámci EU se prozatím zdají nereálné. Irsko není jediný stát, který bojuje s přijetím tohoto dokumentu. Pokud Češi Lisabonskou smlouvu neschválí ještě před zahájením svého předsednictví, Irům se uvolní ruce.

České předsednictví a stále nedořešená ratifikace Lisabonské smlouvy v ČR tak paradoxně může přijetí dokumentu spíše napomoci. Češi, kteří sami nemají hotové "domácí úkoly", nebudou moci na irskou vládu tlačit s konáním referenda a rychlého ukončení „irského problému“.

Irové tak dostanou více prostoru na správné načasování druhého referenda. To je velmi důležité z hlediska přípravy nové kampaně i časově náročného vyjednání nutných výjimek v Bruselu. Navíc, ani irská vládní koalice není jednotná v názoru, jak dále postupovat. Takže v irském případě by mohlo opět platit přísloví, že čas růže přináší.

Autorka působí v Evropském programu Výzkumného centra AMO. V současnosti je na studijním pobytu v Dublinu.