Čunek a Romové

Předseda KDU-ČSL Jiří Čunek na konferenci o sociální spravedlnosti uvedl, že „tradiční romská kultura a její hodnotový systém jsou v řadě případů v rozporu s Listinou základních práv a svobod“. Začlenit Romy do většinové společnosti je možné pouze v případě, že se „podaří oslabit závislost vyloučených na tradičních rodových strukturách“. (Více o konferenci konané 11. 1. čtěte na stránkách KDU-ČSL)

Podle premiéra Mirka Topolánka média výroky Čunka zkreslila tím, že si vzala začátek a konec a “vytváří rasistický dojem”. “Kdybyste uveřejnili celý Čunkův citát, řekli byste: on má pravdu. Bohužel, uveřejňuje se jen jeho první a poslední část a to není korektní. Je to vytváření permanentního tlaku na Jiřího Čunka, případně na mě, případně na vládu. Je to cílené vytváření permanentního tlaku, na kterém se vědomě nebo nevědomě podílíte,” řekl v rozhovoru pro Respekt.

Topolánek se domnívá, že to je uměle vytvořená mediální bublina. “Kdyby se ho na to někdo neptal, tak o tom určitě nemluví,” zdůraznil. Skutečností zůstává, že to byl dobrovolný Čunkův příspěvek na konferenci pořádané KDU-ČSL.

Předseda lidovců tvrdí, že se romské problematice žádná z ostatních parlamentních stran systematicky nevěnuje. Minulé vlády podle Čunka přijaly 400 různých opatření, které však romskou problematiku neřeší. “Já jsem přesvědčen o tom, že tento problém se řešit musí a především Základní listina práv a svobod, ta je také o odpovědnosti a je jednoznačně jednoznačné, že ta odpovědnost tady od některých chybí,” zopakoval Čunek v nedělní diskusi televize Prima.

Vláda by podle něj měla připravit ucelený plán, který bude řešit problém sociálně vyloučených i za pomoci fondů Evropské unie, ze kterých by mohla získat až deset miliard korun.

Strana zelených tvrdí, že koncepce týkající se romské otázky je v kompetenci ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamily Stehlíkové (SZ). Podle předesedy zelených Martina Bursíka by se Čunek k této problematice neměl vyjadřovat vůbec.

Zajímavé návrhy, špatné akcenty

Ředitel programů sociální integrace společnosti Člověk v tísni Karel A. Novák se domnívá, že přednáška Jiřího Čunka obsahuje zajímavé návrhy, je v ní však i celá řada problematických vyjádření. “Je tam mnoho věcí, které bychom byli rádi, kdyby obecně politici pro řešení této oblasti říkali, že se věci mají dělat dělat dlouhodobě, systémově. Že tu je velká zodpovědnost obcí, že je třeba vytvářet systémy sociálního bydlení, to znamená otevírat tu společnost,” míní Novák.

Na druhou stranu jsou v Čunkově prezentaci východiska naprosto nepřijatelná, ideologická, mnoho nepochopení různých pojmů, dodal pro Respekt.cz. “Nebojím se říci, že ve mně vyvolávají i pocit nevědomého rasismu, nebo minimálně takto můžou být (tato východiska) interpretována,” řekl Novák. Čunek akcentuje osobní zodpovědnost sociálně vyloučených, ale pomíjí zodpovědnost okolí, dodal.

Podle Nováka je příznačné pro celý diskurs, který se vede o sociálním začleňování chudých Romů, "že se vytvářejí koláže stereotypů, návrhů řešení, ideologie a populismu, ty jsou presentovány jako jedině pravé recepty, možná dokonce i s dobrým úmyslem, a nikdo včetně autorů vlastně není schopen dohlédnout důsledků takových počinů, z nichž velmi významným je zvětšující se míra pokleslosti a primitivismu debat, které se vedou, což samozřejmě tématu jako takovému významně škodí".

Spolupracovnice Respektu romistka Karolína Ryvolová moc výrokům Čunka nerozumí, jde pouze o “shluky slov”, které nic neznamenají. Podle ní je problém v tom, že současná romská komunita není pořádně ukotvena v romské kultuře ani ve vetšinové české. Projevuje se to například tím, že romské děti jejich rodiče učí češtinu (která není jejich rodným jazykem) a tyto děti mluví pak takzvaným etnolektem češtiny. Rodiče se tak domnívají, že znalost češtiny pomůže dětem k dosažení lepšího vzdělání, jejich etnolekt je však často posílá do speciálních škol.

“Romové obecně fungují v rozšířených rodinách, rodinou není nukleární rodina, ale i bratranci, setřenice, strýčkové, tety. Právě v rámci této rozšířené rodiny komunita funguje lépe, než když se stávají samostatnými jednotkami, které jsou “ghettoizované” a nemají se kam obrátit, kde hledat pomoc,” řekla pro Respekt.cz Ryvolová. Širokou rodinu přirovnala k polštáři, který zachytí toho, který někam padá. “Otázkou je, co pan Čunek rodovou strukturou myslí,” dodala.

Problémem romské komunity je právě asimilace, kterou podporoval komunistický režim. “Hodnoty, které romské komunity měly a byly pevné, nahradili nulové hodnoty, nebo hodnoty “gádžovské”,” vysvětlila Ryvolová.

Výkonný ředitel sdružení Romea Zdeněk Ryšavý se domnívá, že Čunek chce pouze odvést zájem médií od svých afér. “Předsedovi KDU-ČSL Jiřímu Čunkovi se opět podařilo odvrátit pozornost od svých afér s úplatkem a sociálními dávkami. Znovu se z něj stal ten, který o Romech říká věci na rovinu a bez servítků,” uvedl Ryšavý na webových stránkách Romea.cz.

Podle Ryšavého nevznikla ghetta kvůli soudržnosti romských rodin (podle průzkumu GAC vzniklo 80 procent romských ghett za posledních deset let), ale právě v době, kdy mají většinu svých tradičních hodnot již rozbitou. “Jediný návrh, který jsem z jeho přednášky pochopil je, že chce udělat “rozptyl Cikánů”,” řekl Ryšavý pro Respekt.cz s poukazem na to, že to je přesně opak toho, co udělal Čunek ve Vsetíně.

“Vláda v tuto chvíli má koncept romské agentury, která dá dohromady samosprávy v městech a organizace, které se danou problematikou zabývají, a budou se snažit přes vzdělání a individální pomoc pomoci těm, kteří o ni stojí. Pan Čunek neříká nic nového,” zdůraznil Ryšavý.

Ryvolová upozornila také na to, že Čunek ve svém příspěvku přebral argumenty kulturních antropologů, kteří neposuzují Romy etnograficky jako romisté. “Oni tvrdí, že to, co my považujeme za typicky romské, je ve skutečnosti záležitost ghetta a není to etnicita. Romové jako národ nebo etnikum neexistují,” uvedla Ryvolová ke koncepci kulturních antropologů.

Co navrhl Jiří Čunek v rámci pomoci sociálně vyloučených občanů?

1) Primárním cílem integrace sociálně vyloučených skupin občanů do společnosti je navrácení lidské důstojnosti jejich jednotlivým členům, a to v prvé řadě takovými kroky, které umožní naplnění článku 26, odstavce 3 Listiny základních práv a svobod: „Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zjišťuje“.

2) Problém sociálního vyloučení postihující romské komunity nelze řešit jen jako problém národnostní menšiny z pozice respektu vůči jejím právům. Tradiční romská kultura a její hodnotový systém jsou v řadě případů v rozporu s Listinou základních práv a svobod. Politika sociálního začleňování může být úspěšná pouze tam, kde se podaří oslabit závislost vyloučených na tradičních rodových strukturách.

3) V situaci, kdy neexistuje jasná a ucelená koncepce politiky sociální inkluze, se problém romských komunit pouhým zřízením Agentury pro sociální začleňování nevyřeší.

4) Ani podpora a rozšiřování nabídky služeb sociální inkluze sama o sobě nestačí. Stát musí přijmout taková opatření (v oblasti sociální politiky, vzdělávání a bydlení, občanského soužití), která budou sociálně vyloučené motivovat a vyvolávat po nabízených službách poptávku.

5) Nezodpovědné je třeba vést k odpovědnosti. Ochota pracovat a přijmout nabízenou práci musí být podmínkou výplaty sociálních dávek, osobám, které práci odmítnou, bude přiznána jen podpora na úrovni existenčního minima, pro jejich děti musí být zajištěna řádná péče, včetně jejich pobytu a stravování v denních stacionářích.

6) Iniciátorem procesů sociálního začleňování musí být v každé vyloučené lokalitě místní samospráva (zastupitelstvo města, obce).

7) Žádná obec nesmí zůstat na řešení problémů vyloučené komunity sama. Nutná je podpora projektů státem i z krajů z centrální i z regionální úrovně. Jejich financování musí být v rozhodující míře zajištěno národními dotačními programy a prostředky ze Strukturálních fondů EU.

8) Projekty a procesy sociální inkluze ve velkých vyloučených lokalitách se neobejdou bez snížení hustoty jejich osídlení.

9) Mezi klíčová slova všech programů sociální inkluze patří vzdělávání, zaměstnanost a individuální pomoc vyloučeným na základě dohody o právech a povinnostech s touto pomocí spojených nelze očekávat, že vzniknou funkční programy zachraňující vyloučené komunity jako celek.

10) Pomoc obcím, v nichž vznik vyloučených lokalit hrozí nebo je v počátcích, nelze odkládat kvůli pilotním projektům ve vybraných lokalitách. Prevence nebo včasný zásah je vždy jednodušší a levnější. (zdroj: www.kdu.cz)