O židovství se u nás doma moc nemluvilo. Chtěla jsem se dozvědět víc a vidět Izrael na vlastní oči

V jednom z vašich medailonků stojí: „Irena Kalhousová je ředitelkou Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově, kde také přednáší na Fakultě sociálních věd. Dříve působila jako výzkumnice v Institutu bezpečnostních studií v Tel Avivu a jako hlavní analytička v pražském Institutu bezpečnostních studií. Specializuje se na Izrael, arabsko-izraelský konflikt a bezpečnost na Blízkém východě. Vystudovala doktorát na London School of Economics and Political Science, magistra na Univerzitě v Cambridgi a bakalářský titul má z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě.“ Po jeho přečtení by asi málokdo tipoval, že jste na Pražské konzervatoři studovala hru na lesní roh. Jak se to přihodilo?

Jsem z částečně hudební rodiny, tatínek je jazzový klavírista. Za komunismu byl kapelníkem v Banjo Bandu Ivana Mládka. Narodila jsem se deset let před sametovou revolucí, v době komunistické šedi a nudy. Rodiče chtěli, abychom oba s bratrem byli hudebníci mimo jiné i proto, že doufali, že nám hudba umožní trochu volnější život, který nebude nutně navázaný na loajalitu ke komunistické straně. A že tu a tam díky téhle práci budeme moci vycestovat ze zavřené země do zahraničí. Revoluce vše uvolnila, ale o mém směřování už bylo rozhodnuto, takže jsem po základní škole nastoupila na Pražskou konzervatoř a začala studovat hru na lesní roh.

Jak jste se k němu dostala?