Podaří se zakázat norování lišek, které chrání svá mláďata?

Na půdě parlamentu se otevírá další kolo projednávání novely zákona o myslivosti. Mezi nejžhavější body patří posílení práv vlastníků půdy, na které se rozkládají myslivecké honitby, a větší odpovědnost lovců za miliardové škody způsobené jimi vypouštěnou zvěří na lesních a zemědělských pozemcích. Podobně jako před devíti lety, kdy se téma projednávalo naposledy, bude na programu i možný zákaz norování lišek.  

V roce 2015 prosadily organizace na ochranu zvířat s podporou veřejnosti zákaz tzv. kontaktního výcviku psů. Technicky nevinně znějící termín označoval praxi, při které lovečtí psi, známí jako norníci, následovali lišku do nitra temné umělé nory, ze které nebylo úniku, a buď ji vyhnali, nebo ji nakonec po delším či kratším boji zakousli. Pokud pes prohrával, myslivci ho vytáhli ven a pustili dovnitř jiného psa.

Po úpravě zákona lišky od psů v umělé noře odděluje zvukově a pachově propustná kovová přepážka. Liška je tak opakovaně i několikrát denně vystavena „pouze“ hrůze z dorážejících psů, ačkoli jí nemůžou ublížit fyzicky. Pro výcvik bývají jako živá návnada využívaná mláďata či lišky, které myslivci odchytli při norování a neusmrtili je. Samotní myslivci pak mají obavu, že norníky tento „nekontaktní“ výcvik dostatečně nepřipraví na realitu lovu, během nějž pak mohou být zraněni i psi.