Česká radioaktivní reakce

K 30. výročí rakouského referenda o jaderné energii odvysílala veřejnoprávní televize ORF fiktivní katastrofický film o havárii v jihomoravských Dukovanech. Následný cirkus rozjitřil atmosféru česko-rakouských vztahů. Co se vlastně stalo a proč jsou v českých hospodách opět z Rakušanů „Rakušáci“?

V rámci komponovaného programu druhého kanálu veřejnoprávní televize se objevil film První den (Der erste Tag), který na pozadí osobních příběhů zobrazuje záchranné práce rakouských bezpečnostních a civilních složek po úniku radioaktivity z elektrárny v Dukovanech. Rakouský deník Der Standard kritizoval film jako xenofobní a problematický v souvislosti s křehkostí česko-rakouských vztahů. Upozornil na existenci dalších jaderných elektráren při hranicích Rakouska (v Německu a Švýcarsku) a označil snímek za poplatný propagandě Jörga Haidera a bulvárního deníku Neue Kronen Zeitung z období před rakouským referendem o Temelínu. Zdůraznil také podporu rakouské armády filmu, ve které vidí její snahu udělat si reklamu. Vznikly internetové stránky upozorňující na desítky technických chyb. Na rakouské straně tedy proběhla kritická reflexe filmu.

Česká reakce však vypadá zcela jinak. Velvyslanec ve Vídni Jan Koukal vnímá film jako rakouský mediální útok na Českou republiku a požaduje omluvu od spolkového ministerstva zahraničí. Po pár dnech telefonuje svému protějšku se stížností i Václav Klaus, televize přicházejí s živými vstupu a blogeři se mohou upsat při hrdinném boji za obranu dobré značky našich jaderných zařízení a proti rakouské „malosti a omezenosti“.

Na mezistátní úrovni se však vztahy obou států v otázce jaderné energie zlepšují. Zasedá společná parlamentní komise, které se v tomto roce opět podařilo vyřešit řadu otázek. Rakouský parlament letos ratifikoval úpravu česko-rakouské smlouvy o ochraně před ozářením, ustaly blokády na hranicích a jaderná energetika přestává být tématem mezistátních jednání.

Odvysílání filmu je navíc zcela v gesci příslušné televize, jež disponuje neoddiskutovatelnou nezávislostí a ministerstvo zahraničí se za něj nemůže zodpovídat. Telefonát českého prezidenta i žádost o omluvu od jeho bývalého úzkého spolupracovníka z doby, kdy Václav Klaus byl premiérem a Jan Koukal primátorem Prahy, pak rakouské veřejnosti naznačují, že v České republice nedisponují veřejnoprávní média takovou nezávislostí a že nevítané pořady se řeší telefonátem nebo nátlakem politiků. Pokud se někdo mohl ozvat, tak ČEZ který byl ve filmu zmíněn. Neměl to však zapotřebí, když tuto práci za něj dělají někteří politici.

Uznání naopak patří reakci ministra zahraničí Karla Schwarzenberga, který se celou záležitostí odmítl zabývat a to i přes nátlak, který na něj v televizních vstupech Jan Koukal vytvořil, když opakoval, že „očekává instrukce z svého ústředí“.

Celá záležitost vypovídá mnoho i o dvojkolejnosti české zahraniční politiky mezi vládou a prezidentem. Zatímco prezident za pomoci velvyslance Koukala živí stereotyp o nepřejících „Rakušácích“, jak ukázal i v loňském projevu k 28. říjnu, vláda považuje otázku jaderné energetiky ve vztahu s Rakouskem za uzavřenou. To ale neznamená, že by se v případě porušení některých dohod, např. při blokádě hranic, neozvala.

Celá kauza ukázala, že české jaderné elektrárny ve skutečnosti nejsou česko-rakouským problémem, ale záležitostí česko-českou, popř. rakousko-rakouskou. Na rozdmýchávání ohně nad rakouským filmem, který by jinak rakouská veřejnost přešla bez velkého zájmu – část by jej vzala jako dobrou zábavu a část jako ubohou reklamu armády – mají zájem někteří čeští politici snažící se získat politické body. V oblasti jaderné energetiky to jde snadno. Na youtube oblíbený klip z francouzských gumáků, ve kterém si dělá Sarkozy legraci z českého předsednictví však už nikdo nekomentuje – ani prezident ani velvyslanec ve Francii. A je to tak v pořádku.

Autor je členem Asociace pro mezinárodní otázky.