Blafování kolem rafinérií

Strategický plán státu koupit si od tuzemského petrochemického holdingu Unipetrol kralupskou rafinérii, která vyrábí velkou část pohonných hmot zásobujících zemi, dostal v minulých dnech zdánlivě trhliny. Polští majitelé Unipetrolu totiž vzkázali, že rafinérii neprodají. Reagovali tak konkrétně na slova ministra financí Andreje Babiše, který zopakoval, že stát chce kralupského výrobce paliv koupit a že o této transakci s polským PKN Orlen už jedná.

Odmítnutí Poláků je ale třeba brát spíš coby formalitu či vějičku, která byla předhozena veřejnosti. Jednání o budoucím majetkovém uspořádání ropného průmyslu v Česku jsou totiž v plném běhu a lze čekat, že neskončí bez výsledku. Jisté je, že samostatný odprodej jen jedné ze dvou rafinérií spadajících pod firmu Česká rafinérská by Unipetrolu, potažmo Polákům valný smysl nedával.

Kralupského zpracovatele by stát navíc chtěl koupit prostřednictvím svého Čepra, které přitom už nyní vytváří díky vlastnictví skladů a produktovodů obrovskou cenovou konkurenci na velkoobchodním trhu s pohonnými hmotami právě Unipetrolu. Kdyby tedy Unipetrol Čepru přidal ještě i kralupskou rafinérii, zboural by si velkoobchod palivy vyráběnými ve zbylém provozu v Litvínově.

Jedna, nebo dvě

Podle zdrojům blízkým jednání jsou tak reálné fakticky dvě další cesty. Jedna varianta je, že by Poláci nakonec na prodej Kralup kývli, ovšem za podmínek, že by získali zároveň dlouhodobý kontrakt se státem na výkup paliv i z Litvínova. Unipetrol by si tedy rafinérii Litvínov ponechal, ale obchodoval by jen se surovinami, které vyrábí pro chemický průmysl. Tento byznys je pro společnost navíc - na rozdíl od rafinérií - vysoce ziskový a Poláci také mají větší zájem ho v Česku rozvíjet. Veškerý velkoobchod s palivy by tak přešel pod stát.

Druhou variantou, která podle informací Respektu v jednáních vypadá jako pravděpodobná, je, že Poláci prodají státu obě rafinérie, Litvínov i Kralupy - tedy celou společnost Česká rafinérská. Tuto transakci by pro změnu doplnil dlouhodobý kontrakt na odkup zmíněných surovin pro chemické továrny, což by Polákům stačilo.

Pro Unipetrol by prodej celé České rafinérské dával větší smysl i proto, že ji nedávno celou ovládl. Odkoupil celkem poloviční podíl od menšinových zahraničních vlastníků, kteří kvůli poklesu marží a ztrátám ze zpracování ropy odešli. Výsledek ovšem je, že zatímco doposud měl Unipetrol ztrátu z tohoto byznysu zhruba dvě miliardy, nyní za ním půjde i druhá polovina, tedy celkem 4 miliardy. Jistě by se tedy této zátěže spíš rád zbavil. Navíc je to právě litvínovská rafinérie, která by potřebovala investice v řádu miliard korun do modernizace; její převod na stát (bez obchodu se surovinami pro chemii) spolu s Kralupy je výhodná varianta.

Koupě by pro stát asi nebyla nereálná. Podle ceny, za jaké Unipetrol vykoupil menšinové podíly, se hodnota celé České rafinérské odhaduje na zhruba 3 miliardy korun. Pokud by poté stát spojil tuto firmu se svými ziskovými podniky Čepro a správcem ropovodů Mero, mohl by výrazně zlepšit kondici České rafinérské, a také třeba dát část akcií nově vzniklé státní ropné firmy na burzu. Tím by si zároveň snížil náklady na transakci, což by voliči jistě uvítali.

Pozor na Babiše

O tom, že stát se rozhodně nemíní plánů na ovládnutí strategického zpracování ropy vzdát, nakonec svědčí i nedávné obměny lidí v dozorčích radách státních firem Čepro a Mero. Stát do nich doplnil výhradně lidi, kteří měli dříve v rámci Unipetrolu na starosti právě provoz či obchod rafinérií (Stanislav Bruna a Otokar Krejza), dalším je Ivan Souček, bývalý šéf České rafinérské.

Jak bude výsledný obchod vypadat, je těžké předjímat. Může se stát, že když už budou na prodej rafinérie, mohl by k tomu Unipetrol přihodit i čerpací stanice, tedy firmu Benzina. Otázka také je, zda nebude na prodej celý Unipetrol. A otazník také pochopitelně visí nad kupcem. Musí to být jen stát? Jakýkoliv jiný investor než stát se ovšem bude muset popasovat se specifickou českou anomálií - a to, že zpracovatel ropy nevlastní ropovod (zůstal v rukou státního Mera), ani produktovody na paliva (majitelem je státní Čepro), což ho stahuje do ztrát, protože za jejich užívání musí platit tučné poplatky.

Samozřejmě, že nemusí dojít k vůbec žádnému obchodu. Stát má ale silnou motivaci potíže rafinérského průmyslu řešit. Případné uzavření rafinérií, k němuž Poláci mají po ovládnutí celé firmy jedinečnou příležitost, by znamenalo kolaps tisíců pracovních míst na severu Čech a také zásah do celkového HDP státu. Zároveň je ale třeba ostře sledovat, aby se ve vyjednávání pokud možno neangažoval ministr Babiš, u něhož hrozí střet zájmů. Jeho Agrofert je velkým hráčem v obchodu s palivy, obchoduje s Unipetrolem a s Poláky zároveň stále vede ještě u dob privatizace Unipetrolu soudní spor.