Nový šéf BIS by měl hájit ústavu a odhalovat aktivity Kremlu

Do čela české kontrarozvědky BIS přichází nový ředitel Michal Koudelka, který podle dostupných informací chrání bezpečnost českého státu od roku 1992 a poslední dekádu měl na starosti klíčový odbor kontrašpionáže, tedy odhalování činnosti cizích zpravodajských služeb na českém území. To je dobrá zpráva ve chvíli, kdy je z výročních zpráv patrné, že největší podíl „klientů“ BIS tvořili ruští zpravodajci, kteří v Česku hájí geopolitické, politické i ekonomické zájmy Kremlu.

V současné mocenské situaci je jednoznačným úspěchem premiéra, že do pozice strategicky důležité pro suverenitu Česka nesměřuje osoba spojená se zájmy bezpečnostní divize Agrofertu nebo Kanceláře prezidenta republiky protkané ruskými a čínskými zájmy. Hodnotit práci ředitele Koudelky bude možné s časovým odstupem, nicméně jeho dosavadní profil je nadějí, že půjde o nestranického profesionála, který by nemusel jít na ruku oligarchickým zájmům ani zájmům cizích mocností, pro které někteří čeští politici slouží coby převodní páka.

Rizikové prostředí

Nový ředitel přichází do čela české kontrarozvědky v zásadním období, které rozhodne o geopolitické orientaci Česka. Zájmy i aktivity Ruska a jeho spojenců jsou nejintenzivnější v historii samostatného českého státu. A v následujících osmnácti měsících jistě uvidíme snahu Kremlu různými metodami prosazovat svého koně Miloše Zemana do druhého prezidentského období.

V okolních státech navíc rostou autoritářské tendence, zatímco západní Evropa se politicky ponořuje do spirály dvojí radikalizace – jednak islamistických skupin s kořeny v místních muslimských komunitách, jednak krajní pravice. Zájem Spojených států o obranu evropských zemí se snižuje, zatímco zájem Ruska o zasahování do domácích záležitostí evropských zemí nepřetržitě roste.

Na české scéně je možné očekávat i to, že se v premiérském křesle octne Andrej Babiš, který s Milošem Zemanem v jeho případném druhém období může utvořit pevnou neformální koalici. Oba by byli řediteli BIS nadřízeni – a takto bezpečnostně a politicky rizikovému prostředí nemusel čelit žádný šéf české kontrarozvědky v novodobé historii.

V takové situaci lze načrtnout souhrn klíčových aktivit, na které by se BIS mohla zaměřit v oblasti kontrašpionáže vůči ruskému vlivu. Přirozeně nejde o jediný úkol, ale spolu s monitorováním rizikových muslimských komunit a rozkrýváním chapadel organizovaného zločinu je to role životně důležitá pro udržení suverénní státnosti.

Extremisté a dezinformátoři

Zaprvé, BIS by mohla zaměřit pozornost na odhalování vazeb mezi zájmy Ruské federace a českou extremistickou a dezinformační scénou. Tyto vazby už najdeme například na úrovni Národní demokracie antisemity Adama B. Bartoše a jeho Národní domobrany, o čemž pravidelně reportuje ministerstvo vnitra. Úroveň ruské penetrace může dosáhnout až na úroveň parlamentu, jak to známe z případu maďarského Jobbiku. Horkými kandidáty jsou někteří politici KSČM či hnutí Úsvit. Jakékoliv finanční, materiální, či personální linky by měly být sledovány - a kde je to možné, i zveřejněny.

Dále by měla BIS cílit na průnik ruských zpravodajských služeb do skupin v ruskojazyčné komunitě žijící v Česku. To je systémový problém, kterému čelí většina evropských států. Jednotlivci s ruským původem a občanstvím daného státu jsou vhodným cílem pro ruské zpravodajce, kteří díky jejich lokálním konexím mohou získávat citlivé informace. To neznamená, že by každý Rus žijící v Česku měl být Putinovým agentem, ale že by české bezpečnostní složky měly sledovat například aktivity Institutu slovanských strategických studií, který už za podpory českých komunistů a poslanců Úsvitu pořádá akce na půdě parlamentu.

Důležitou branou pro kremelský vliv jsou protisystémové paramilitární skupiny, které už i v Česku začínají nabývat na síle. Fakticky tvoří zárodky potenciálních buněk nepřátelských vůči českému státu a jeho ústavě. Jejich fungování by měly české bezpečnostní složky detailně mapovat a v konkrétních případech přistupovat k aktivním opatřením – tedy skupiny v závislosti na míře jejich nebezpečnosti rozkládat. Když podobné skupiny podcenila Ukrajina, bylo jejich předpolí využito pro skutečné vojenské a zpravodajské akce.

Zásadní součást kremelského vlivu v Česku tvoří scéna zhruba čtyř desítek dezinformačních webů. Také jejich jejich pozadí – finanční i personální – by mělo být na mušce BIS. Transparentnost médií je v demokracii jednou ze základních podmínek jejich působení. Proto by české bezpečnostní složky měly rozkrývat jejich fungování.

Trojští koně

Druhým a nejožehavějším úkolem BIS by mělo být mapování vlivu cizích mocností na fungování českých ústavních institucí. Penetrace Zemanovy kanceláře se může s nadcházejícími volbami rozšířit i na další státní instituce, zejména na silové složky. Při nejčernějším, ale pravděpodobném scénáři si moc ve státě rozdělí Zeman a jeho ruští i čínští přátelé s oligarchickými zájmy silných skupin. Kontrarozvědka bude mít o to těžší pozici, že její státní partneři i faktičtí nadřízení mohou mít značně odlišné osobní i geopolitické ambice. Příklad Janukovyčovy Ukrajiny zároveň ukazuje, že ekonomické zájmy místních oligarchů, politické zájmy národního vůdce a geopolitické zájmy Kremlu se leckdy mohou protínat.

Rolí ředitele BIS bude udržet integritu služby a hájit ústavní pořádek a zájmy Česka definované bezpečnostní strategií i navzdory předpokládanému vnitropolitickému tlaku. Varovným scénářem může být systematická likvidace kontrarozvědných aktivit ukrajinské bezpečnostní služby SBU roky předtím, než došlo k ruské invazi.

Třetí misí by mohlo být to, co vidíme u spojeneckých kontrarozvědek. Pozitivním vzorem může být asertivita polské ABW, která se razantně pustila do rozložení sítě krajně pravicových skupin podporovaných Kremlem. Pobaltské zpravodajské služby se kvůli nutnosti upozorňovat na kremelskou hrozbu rozhodly zveřejňovat modelové příklady ruské špionáže. V jejich zprávách se dočítáme i dramatické detaily aktivit Putinova Ruska na jejich území – třeba konkrétní jména kolaborantů s konkrétními důkazy. Ve zprávě švédské služby SAPO se zase veřejnost dočte, že třetina personálu ruské ambasády jsou špioni.

O stejném poměru hovoří zpráva litevské VSD. Litevská bezpečnostní služba také píše, že si Rusko vozí na letní tábory mladé Rusy žijící v Litvě, aby je tam ruské speciální síly naučily zásadám taktického boje – jako evidentní přípravu na možnou invazi. Tento typ informací má veřejnost znát, aby si uvědomila, jak vážné hrozbě čelí demokratické společnosti. Pokud by se k podobným krokům česká BIS odhodlala, byl by to krok dobrým směrem.

Rolí nového šéfa BIS nebude nic menšího než ubránění suverenity a ústavy. Sám to však nemá šanci zvládnout; BIS ostatně na rozdíl od diktátorských režimů není a neměla by být všemocnou službou. Pokud však její nové vedení bude zručné, může s nepřátelským vlivem na českou politiku udělat hodně.

Autor je vedoucím programu Kremlin Watch a zástupcem ředitele think-tanku Evropské hodnoty.