BIS pod tlakem českých kolaborantů

BIS je dnes pod největším tlakem ve své novodobé historii. Stojí proti ní prezident Miloš Zeman, který v Česku dlouhodobě prosazuje politiku Kremlu, tedy přesně to, před čím kontrarozvědka varuje. Proti BIS vystupuje opakovaně KSČM, která drží u moci vládu. BIS má proti sobě i další silné soupeře v podobě cizích mocností, jde především o Rusko a Čínu. Ruský režim má silnou pozici v českém politickém prostředí, skrze některé politiky - nejviditelněji přes prezidenta Zemana - se snaží BIS oslabit.

Ke snaze paralyzovat BIS dochází v době, kdy se rozhoduje o největší zakázce vlády Andreje Babiše, mnohamiliardovém rozšíření jaderné elektrárny Dukovany. Zájem na ní má Rusko i Čína. Experti BIS se podíleli na tajné zprávě pro vládu, která před přidělením tendru Moskvě a Pekingu varuje - je zde velké riziko, že skrze ni budou prosazovat své mocenské zájmy podrývající zdejší demokracii. BIS pomáhala připravovat i další podobný dokument, který sepsala tzv. bezpečnostní komise při ministerstvu průmyslu. Nedávno ředitel BIS varoval před aktivitami Ruska a Číny přímo v Parlamentu. A čerstvě rizika popisuje nová výroční zprávy kontrarozvědky, která je pro každého dostupná na webu BIS. Hra je jednoduše přehledná.

Aktivní odpor

V Evropě najdeme země, kde tajné služby jednoznačně ruským vlivovým operacím důrazně brání a mají pro to plnou podporu politické reprezentace. To je situace baltských republik, Polska nebo například Švédska. Například baltští zpravodajci systematicky zveřejňují co nejvíc detailů o ruském pronikání, aby veřejnost věděla, čemu čelí. Pak na unijní mapě najdeme státy, kde si bezpečnostní instituce tuto hrozbu jasně uvědomují, ale politici se k této hrozbě staví vlažněji – například Německo, Nizozemsko, případně Velká Británie před ruským chemickým útokem v Salisbury.

V takové situaci zpravodajské služby co nejvíce poukazují na hrozbu ruského vlivu, ale činí tak  hlavně přes své utajované zprávy, ojediněle přes veřejná vystoupení svých šéfů. Ti s rostoucími riziky – ruské špionážní operace jsou stále agresivnější, došlo k opakovanému ovlivňování průběhu voleb – v poslední době promlouvají k veřejnosti častěji, než to bývalo zvykem.

V další kategorii najdeme státy, kde nemalá část politické reprezentace přímo či nepřímo ruským zájmům slouží. Může jít o Řecko či Kypr, ale také státy nám geograficky bližší – Maďarsko, Rakousko a částečně i Slovensko. Do čela tamních tajných služeb byli dosazeni lidé, kteří nejenže na ruské hybridní hrozby neupozorňují, ale zprávy o nich vyloženě potlačují. Na politické úrovni má Česko k těmto zemím nakročeno, jeho bezpečnostní instituce zatím odolávají. Ať už jde o kontrarozvědku BIS, rozvědku UZSI či Vojenské zpravodajství. Ty dosud nebyly systémově paralyzovány. Dosud kladou aktivní odpor ruskému vlivu.

Způsobů, jak bezpečnostní instituce fakticky paralyzovat a odvrátit jejich strategicky nastavenou roli od upozorňování na hlavní hrozby, je řada. Od veřejného zpochybňování ředitele (v případě Česka prezident Zeman odmítl dvakrát povýšit Michala Koudelku na generála, mezitím ho označil jako člověka, který není na svém místě) přes jeho odvolání, reorganizaci služby, zadávání nesmyslných úkolů a zpochybňování před spojenci až po záminky pro seškrtávání rozpočtu. BIS se v tomto složitém prostředí musí pohybovat a některé její výstupy tomu odpovídají: v tomto kontextu je třeba chápat, proč výroční zpráva nejde do velkých podrobností.

BIS si dnes jen těžko může - jako například estonská kontrarozvědka KAPO - dovolit ve své výroční zprávě zveřejnit detailní přehledy několika konkrétních případů, které služba rozkryla či jim zabránila. Explicitní bezpečnostní obžaloba českých kolaborantů by mohla ze služby udělat ještě větší terč a vláda by byla skrze požadavky prezidenta Zemana a KSČM nucena kontrarozvědku umlčet. Přesto je výroční zpráva cenná: přehledně vytyčuje terén, v němž se pohybujeme. BIS píše, že hlavním cílem Ruské federace je oslabit či rozvrátit EU i NATO a může k tomu využívat různé trojské koně, jako je právě Česká republika, skrze destabilizace situace u nich.

Máme problém

Kontrarozvědka opět důrazně varuje před ruskými zpravodajci uhnízděnými na ruské ambasádě a dvou konzulátech. S příchodem ředitele Koudelky, který předtím vedl právě kontrašpionážní aktivity BIS, je tento důraz zřetelný. Sám ředitel služby o této hrozbě - jako už bylo řečeno - nedávno veřejně mluvil v Poslanecké sněmovně a varování prokládal nejdůraznějšími výrazy, které může sloužící šéf zpravodajské služby veřejně užít. Ředitel BIS nedávno v parlamentu varoval také před tím, že se ruští zpravodajci vyskytují nejen na ambasádě, ale i na přidružených institucích, což si čtenář může přeložit jako Ruské středisko vědy a kultury (které mimo jiné hostí na recepcích některé české extremisty), části ruské pravoslavné církve či další jazykové, kulturní nebo vzdělávací instituce přidružené k ruské diplomatické misi.

Historicky víme, že takto fungovala KGB, a těžko očekávat, že by se dodnes něco výrazně změnilo. Koudelkova slova ve stylu „Máme obrovský problém!“ můžeme chápat v podobném duchu, v jakém v posledních letech přinášeli urgentní varování jeho protějšky v Německu nebo Velké Británii.

Oproti roku 2016 najdeme ve výroční zprávě nové sdělení. BIS označuje ruskou ambasádu za „nátlakovou páku na Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, resp. na disproporčně menší českou misi v Rusku“. Kontrarozvědčíci tím myslí, že dlouhodobá slabost nemalé části českých politiků vede k tomu, že Rusové u nás jednají velmi agresivně - a protože se politikům nechce do přímého diplomatického střetu s Moskvou, má kontrarozvědka svázané ruce. Ovlivňování české politické scény je velice nepřátelský akt, ale pokud nezahrnuje přímé úplatky nebo špionáž (vynášení utajovaných informací), těžko se v současném právním řádu ČR postihuje. I proto se ve zpravodajské komunitě vede diskuze o rozšíření a zpřesnění paragrafu o špionáži. K podobnému kroku už přistoupily některé spojenecké státy jako například Lotyšsko.

V letech 2015 a 2016 BIS důrazně varovala před ruskými informačními aktivitami, tedy zejména před dezinformační scénou, která u nás hraje v ruský prospěch. V roce 2017 kontrarozvědka konstatuje, že „proruské dezinformační weby“ jsou (jen jednou ze) součástí „ruských vlivových operací proti ČR“, byť většina z českých účastníků slouží v této hře z ideologických důvodů. Tyto weby vytvářejí „mlhu“, která slouží ke krytí hlavních ruských operací v Česku.

Významnou informací například je, že BIS potvrzuje přímou ruskou účast v kybernetickém vykradení Ministerstva zahraničních věcí ČR, což je nepřátelská operace, kterou bezpečnostní specialisté mimo záznam označují za nejrozsáhlejší průnik do státních komunikačních systémů v historii. Podle veřejných informací si dnes ruské zpravodajské služby mohou například poskládat psychologické portréty téměř všech významnějších českých diplomatů, protože Moskva získala tisíce emailů, které si čeští diplomaté posílali mezi sebou nebo svým partnerům. Významný je také odhalený kybernetický útok na několik českých vojáků.

Každá výroční zpráva BIS je zajímavá tím, že výběr popsaných fenoménů odpovídá tomu, co kontrašpionážní analytici chtějí vynést na světlo jako důležitý a nebezpečný trend, ke kterému by se měla upnout pozornost.  Jde například o „ruské akvizice českých privátních obchodních společností“, přičemž zde BIS evidentně varuje například před situací, kdy nemalou část českého jaderného průmyslu fakticky ovládají ruské entity, které se však skrývají pod domněle českou značkou.

Zejména v kontextu ruských snah o získání strategické zakázky na stavbu nových jaderných bloků v Dukovanech může toto varování za rok 2017 být velmi relevantní pro příští rok. Bude zajímavé sledovat, jestli BIS přežije další roky ve své současné podobě. Když ne, bude to zásadní zpráva o sesunu Česka mezi nesvobodné země.

Autor působí jako ředitel think tanku Evropské hodnoty. Specializuje se na téma informačních operací. V roce 2016 se jako konzultant podílel na formulaci vládního Auditu národní bezpečnosti, který mimo jiné definoval, co by stát měl dělat, aby lépe čelil hrozbám ruského a čínského nepřátelského vlivu.