Polští duchovní: Prezident se veřejně rouhá

Polský prezident Bronisław Komorowski řekl něco, co si pravděpodobně myslí každý rozumný člověk na téhle planetě – a nestačil se divit. Na setkání s mladými katolickými intelektuály totiž pronesl slova: „Žijeme v rozmanitém světě a není jeden Zákon boží.“

Jak na tenhle celkem nevinný poznatek reagovali přítomní mladí katoličtí intelektuálové, je těžké zjistit; pravděpodobně nijak. Ale víme jistě, jak reagovalo ostré křídlo opozičního Práva a spravedlnosti a ještě ostřejší křídlo polské katolické církve - tedy zhruba ti, kteří mají na rádiu v autě naladěno Radio Maryja, případně do něj přímo přispívají. Udělali to totiž velmi hlasitě.

Poslanec Andrzej Jaworski – politolog, dřív známý jako šedá eminence bratří Kaczyńských v Gdaňsku a také jako člověk, který si v zákrutách kanceláří gdaňských loděnic uměl najít dobře placené místo i po svém konci v dozorčí radě – nařknul Komorowského, že v Hnězdně „veřejně vyhlašuje herezi“.

Už podruhé

Abychom rozuměli, pro Poláky je Hnězdno kombinací Řípu, Vyšehradu a Chrámu sv. Víta, a to bez nadsázky. Takže to bylo vskutku vážné obvinění, které ukončil kněz a profesor teologie Paweł Bortkiewicz takto: „Osoba, která zastává takové názory, se sama vylučuje ze společenství církve.“ Opatrně řečeno, leč přeloženo: prezidenta je radno exkomunikovat.

Není to poprvé, co se Komorowski dostal do sporu s konzervativními špičkami katolické církve v Polsku: několik duchovních včetně kardinála vloni veřejně vyhlásilo, že prezident kvůli podpoře umělého oplodnění nemá právo chodit ke svatému přijímání. A například arcibiskup Henryk Hoser jej z toho samého důvodu už jednou exkomunikoval. Komorowski je tedy – pochopitelně neoficiálně – z církve vyobcován už podruhé.

Velká většina katolické církve (a drtivá většina církevního establishmentu) s kroky a vyjádřeními polského prezidenta - kterého bychom v Česku popsali jako „velmi dobrého katolíka“ - jistě nesouhlasí. Avšak veřejně jej takhle nekaceřuje a rozhodně nevyhání z lůna církve. Radikálně konzervativní kněží kolem Radia Maryja jsou vzdáleností svých názorů od soudobého mainstreamu polskou obdobou Petra Hájka. Ovšem s poslechovostí kolem jednoho milionu.

Byzantské souručenství

Katolicismus je jednou z hybných sil polské politiky; a nejen v sektářském a nesnášenlivém podání Radia Maryja. Premiér Tusk musel při hlasování o zmíněném zákoně o umělém oplodnění složitě přemlouvat své vlastní poslance k podpoře – a některé nepřemluvil. A ačkoliv to vehementně popírá, kvůli často velmi konzervativním názorům na umělé oplodnění a na práva homosexuálů pravděpodobně „byl odejit“ v dubnu z jeho vlády ministr spravedlnosti Jarosław Gowin.

O polském vztahu k církvi byly už napsány tucty knih a rovnice Polsko = katolíci = osmnácté století je nespravedlivá. Zároveň polská katolická církev politiku dělá, byť ne tak obskurním způsobem, jak to vidíme na Komorowského zatracování.

Poláci občas říkají, že Češi mohou nad jejich vírou leda krčit rameny, ale stěží ji pochopí. Rameny krčme, ale zároveň si položme otázku. Bude i zdejší církev – a teď, po velkém vyrovnání, k tomu dostává možnosti – dělat politiku? Bude to jiné než dnešní zvláštní souručenství mocných, kdy si delegace obce boží s vrchností obce pozemské jdou na ruku s mírně byzantským přídechem? Postaví se někdy církev politikům? V čem? A bude to dobře?