Ďábel je vzrůšo

I když se to nabízí, nebudu tenhle týden psát o tom, co si Poláci myslí o překvapivém rozhodnutí B16. Zaprvé je toho všude moc. A zadruhé by to bylo příliš obtížné, protože jak to jednou hezky popsal Jerzy Pilch, Poláci při přemýšlení nad (ještě) nynějším papežem nakonec vždycky přemýšlí o JP2, ať už B16 něco udělal hůře, lépe (to málokdy!), nebo neudělal vůbec. A psát teď o JP2 by přeci nemělo smysl.

Tohle bude lehké a příležitostné víkendové čtení a tak daleko se zase nevzdálíme.

Zařekl jsem se, že si z polského katolicismu v žádné z jeho podob nebudu nikdy dělat šoufky, protože je to s ním složité, rozhodně složitější a barevnější, než si my tady myslíme. A jeden nikdy neví. Dělat si legraci z Matky čenstochovské znamená dělat si tak trochu legraci z polskosti samotné – asi jako kdyby někdo řekl nám, že Jaromír Jágr byl slavný hairstylista z raných devadesátých a TGM senilní sváteční krasojezdec. Skousnout se to dá, ale zase ne moc často.

Tomu se samozřejmě každý liberální mladý Polák vehementně brání, ale moc bych nedal za to, že tři čtyři blbé vtipy, deset patnáct žubrowek, a také vám vposledku nafackuje.

Ale někdy je to přes čáru. Takže měsíčník Egzorcysta. Vychází od září, ale teď se mi konečně dostal do ruky. Kdo by kdy řekl, že si ve stáncích budete moci koupit pobožný erotický bulvár?

Dosud nejvydařenější číslo asi bylo to lednové (i když to aktuální, uvozené palčivou otázkou „nosit nebo nenosit Atlantův prsten?“ taky stojí za to). Z obálky na vás koukala zpocená upírka s velmi žádostivě savým výrazem, u které jste pochybovali, jestli by to věčné zatracení nestálo za to, což byl asi účel. A ty příběhy uvnitř…

Tedy, příběhy svatých jsou úplně v pořádku. I když ti svatí jsou trochu podezřele superhrdinští. Výklady o tom, že mládež poslouchající metal a oblékající se do černého je pravděpodobně mládeží upírskou, už jsou na pováženou. Ale pak přituhuje.

„V mém snu vystupovala podivná postava, kterou nedokážu popsat, jen vím, že byla odporná. A brutálně mě znásilňovala,“ vypráví démonem zneuctěná žena. A nejspíš stejný démon zrazoval budoucí jeptišku od myšlenek na vstup do kláštera. „Vypadni odsud! Shniješ v pekle, děvky jako ty nepatří sem, leda do bordelu. Nikdo ti nepomůže, až tě budu prznit myšlenkami na muže a sex!“

Můžete tyhle nápady někdo linkovat Robertu Rosenbergovi?

Egzorcysta samozřejmě není oficiální církevní tiskovina. Jenže pohled do redakční rady je přeci jen trochu zarážející. Nad tímhle obskurním časopisem bdí i docent Aleksander Posacki a Andrej Grefkowicz. Oba kněží. První je mezinárodně známý démonolog a druhý je exorcistou varšavské arcidiecéze.

Stejně si ale myslím, že z Egzorcysty si můžete dělat legraci, kde chcete. S polskostí nemá společného nic. I když… Nepodřekněte se před čenstochovským arcibiskupem Depem. „S pocitem vděčnosti za pravdu, které jsme svědky v měsíčníku Egzorcysta – ze srdce žehnám,“ píše arcibiskup.

My také žehnáme. A v polských stáncích si dejte dobrý pozor.