Je výstava lidských těl

V Praze byla nedávno otevřena výstava Bodies: The Exhibition. Vystavovanými exponáty jsou lidská těla ošetřena tzv. plastinací, která je uchovává v původní podobě. Podobné výstavy proběhly v řadě dalších měst po celém světě. Boris Šťastný považuje výstavu za neetickou a otevřeným dopisem vyzval pořadatele k jejímu ukončení. Ondřej Šrámek se naopak ve svém komentáři pro Liberální institut výstavy zastal a považuje ji za užitečný projekt.

Duelu se zúčastnili MUDr. Boris Šťastný, poslanec za ODS, místopředseda Výboru pro zdravotnictví, a Ondřej Šrámek, spolupracovník Liberálního institutu.

Boris Šťastný
Veřejné vystavování mrtvých těl, navíc těl osob, které k tomu nedaly výslovné svolení, považuji za chování, které bourá veškeré hranice etiky. Pokud se však na tom ještě někdo snaží vydělat, jde přímo o barbarský čin.

Jako lékař jsem byl vychováván k úctě k lidskému tělu, a to i mrtvému. Jako politik ctím svobodu volby každého občana. Každý máme nárok na důstojný odpočinek, pokud si nezvolíme jinak. Každý z nás by si měl uvědomit, jak by se líbilo jemu samotnému, kdyby byl po smrti bez svého předchozího souhlasu rozřezán a jako pouťová atrakce vystavován po celém světě za peníze.

Rozumím odvěké touze člověka po spatření nitra lidského těla. V dnešní době moderních technologií však není velkým problémem vyrobit dokonalé modely útrob ze syntetických materiálů a takové exponáty vystavovat. Pro účely poznání široké laické veřejnosti, které je výstava určena, by takové modely jistě postačovaly. Je však otázkou, zda by pak výstava byla stejně komerčně atraktivní.

Okamžitý konec výstavy považuji za jedinou důstojnou možnost a doufám, že organizátoři pochopí morální dimenzi celé problematiky.

Nejde tady o konzervativní nebo liberální přístup. Pokud pořadatelé výstavy přijdou s poslední vůlí všech vystavovaných osob, kde se k tomuto propůjčují, zavřu obě oči, zatnu zuby a neřeknu už ani slovo. Současný stav ale považuji za naprosto skandální.

Pokud na tento postup společnost kývne, tak to znamená, že se to může stát každému z nás.

Ondřej Šrámek
Vážený pane poslanče Šťastný,

předně bych Vám chtěl poděkovat, že jste i při svém jistě velmi nabitém programu přislíbil účast v této virtuální diskusi. Vaše ochota o problému věcně diskutovat by měla být příkladem politikům všech stran.

Než se pustíme do diskuse, musím předem upozornit, že na této konkrétní výstavě v pražské Lucerně jsem nebyl, protože momentálně studuji v USA. Měl jsem však příležitost navštívit výstavu Bodyworlds v Chicagu, která byla první a z níž byly ostatní (konkurenční) výstavy lidských těl odvozeny. Podle fotografií z pražské výstavy se ale jedná prakticky o totéž, protože jde o stejnou metodu plastinace i stejný formát výstavy.

Přiznám se, ačkoli se tím ve Vašich očích zřejmě degraduji na voyera a barbara, že Bodyworlds byla pro mě nejpoučnější a nejzajímavější výstava, jakou jsem kdy viděl. O lidské anatomii jsem měl matnou představu ze střední školy a doma v knihovničce mám knihu o lidském těle; to vše je ale naprosto nesrovnatelné s exponáty, které můžete vidět na výstavě. Teprve na ní mi došlo, jak úžasný stroj lidské tělo je. Proto jsem se zaradoval, když jem si přečetl, že podobná výstava otvírá i u nás doma, a obratem ji doporučil všem známým i přátelům.

Avšak následná vlna kritiky, která se proti výstavě vzedmula, mě velmi zklamala. Čekal jsem, že se s bigotními argumenty vyrojí církevní představitelé, případně politici KDU-ČSL. Co jsem ale nečekal, že nejsilnější protesty zazní přímo od doktorů samotných (stížnost České anatomické společnosti vedené prof. Grimem) a od Vás, coby představitele liberálně-konzervativní strany údajně hájící individuální práva.

Nyní už k Vašemu otevřenému dopisu. Pochopil jsem z něj, že k výstavě máte tyto tři hlavní připomínky:

Protože Váš dopis je relativné krátký, postrádám k Vašim výtkám podrobnější vysvětlení a odůvodnění. Dovolím si tedy zareagovat a požádat Vás o podrobnější vysvětlení.

K výtce první: Naprosto chápu a respektuji, že můžete mít takovýto negativní postoj. Nicméně je důležité si uvědomit, že se jedná pouze o Váš subjektivní morální soud, a že ostatní lidé (jako např. já) mohou mít zcela jiný názor. Mně se kupříkladu nezdá nijak zjevně „morálnější“ mrtvá těla spálit, či je pohřbít do země a nechat je se rozložit a zlikvidovat hmyzem. Jinými slovy, plně respektuji Váš subjektivní morální soud, máte plné právo výstavu morálně odsoudit, nechodit na ni (ačkoli pak je těžké ji kritizovat) a své stanovisko sdělovat ostatním. Na oplátku ale žádám Vás o respekt k mému subjektivnímu morálnímu soudu – a tudíž abyste přestal s Vašimi snahami výstavu zakázat a tím mi znemožnil si svůj vlastní názor vytvořit a aplikovat. Respekt k jinému názoru je přece integrální součástí Vámi zmiňované „euro-atlantické civilizace“.

Výtka druhá se zdá silnější. Organizátoři výstavy, pokud se nemýlím, nijak nezatajují, že výslovný souhlas původních majitelů těl nemají. Avšak tvrdí, že těla pocházejí z neidentifikovaných zemřelých. Souhlas neidentifikovaného zemřelého je pochopitelně nemožné získat – jak tedy určíme, zda lze, či nelze jeho tělo, nebo části, použít? V Evropě je například běžná praxe tzv. „předpokládaného souhlasu“ pro transplantaci orgánů – zemře-li někdo při nehodě, předpokládá se, že by souhlasil s darováním svých orgánů, nevyslovil-li se během života jinak. V Číně je zase povoleno použití těl neidentifikovaných zemřelých k vědeckým účelům. U výstavy se nejedná sice přímo o vědu jako takovou, ale o její popularizaci, což je však dle mého názoru neméně důležitá a záslužná činnost. Je takový postup morální, či nikoli? A jsme opět u stejného problému: je to Váš, či můj morální soud, který ale nemůže být nijak závazný pro ostatní lidi. Další z principů naší euroatlantické civilizace přeci je, že každý by měl mít možnost dělat cokoli, co není omezením svobody nikoho jiného…

Výtkou třetí jsou Vaše tajemné náznaky, že by se mohlo jednat o politické vězně popravené čínským režimem. To už je velmi silné obvinění, skoro jako byste tvrdil, že pořadatelé výstavy kolaborují s čínským režimem, a ten, když je třeba nový exponát, jim zkrátka další těla „dodá“ podle potřeby. Ředitel výstavy Glover ale jasně řekl, že nic takového se nikdy nestalo. Zde se naposledy odvolám na Vámi zmíněné principy euro-americké civilizace, tentokráte na presumpci neviny. Jestliže máte důvodné podezření, že se jedná o popravené politické vězně, doložte jej prosím. Protože vyslovit obvinění je příliš snadné, důkazní břemeno je, coby na „žalobci“, na Vás.

Boris Šťastný
Vážený pane Šrámku,

velmi Vám děkuji za Vaši odpověď a těším se na další diskusi s Vámi. Svou argumentaci jste velmi přehledně rozdělil do tří bodů, a tak se jich budu držet a budu reagovat postupně na jednotlivé z nich.

1) Rozhodně nikomu neupírám jeho názor, žijeme naštěstí ve svobodné demokratické zemi a tato diskuse je důkazem, že své názory můžeme dokonce nejen mít, ale svobodně je i prezentovat ostatním. Zároveň respektuji i Váš názor, že se Vám nelíbí představa ohně ani červů na Vašem mrtvém těle. Můj názor je ovšem ten, že základem celé lidské civilizace je úcta k mrtvým, kterou vyjadřujeme pochováním mrtvého do země, ať už v rakvi nebo jako popel v urně, čímž ho ukládáme k věčnému spánku. Nemyslím si také, že by bylo něco špatného na tom, věnovat své tělo pro lékařské účely. Ale myslíte si, že tato výstava je skutečně motivována vědeckým zkoumáním lidského těla? Mne velmi těší, že jste si v USA na podobné výstavě doplnil své znalosti anatomie, ale jak jsem uvedl ve svém úvodním článku, nemyslíte si, že by stejný vědecký účel splnila i těla ze syntetických materiálů? Já ano a ti lidé, co by dali přednost pozorování skutečných mrtvých před dokonalou plastovou imitací, nejdou podle mne na tuto výstavu kvůli vědeckému zájmu o lidské tělo.

2) K Vašemu druhému bodu. Opět se shodneme, že člověk má svobodu ve svém konání, pokud nenarušuje svobodu jiného člověka. Ale neplatí v naší společnosti ještě i něco víc? Ještě jiná, nepsaná pravidla, která všichni respektujeme a vlastně se nad nimi ani nezamýšlíme? Já jsem přesvědčen, že když dám souhlas s dárcovstvím svých orgánů nebo s využitím svého těla pro lékařské účely, tak nesouhlasím explicitně s vystavením svého těla na Václavském náměstí komukoli. Jsem tedy přesvědčen, že souhlas s využitím mého těla pro lékařské účely, tak, jak je vymezeno v zákoně 20/1966 Sb o péči o zdraví lidu, neznamená veřejné vystavení mého těla. A skutečnost, že jsou ti lidé anonymní, ještě neznamená, že s nimi může být nakládáno takto. Nemyslíte, že musí být asi zvláštní pro člověka, který někoho ztratil např. v čínském vězení, dívat se na tato těla a říkat si, není tohle třeba můj bratr? Ti lidé jsou pro nás anonymní, protože jsou z Číny. Dovedete si představit, že bychom se koukali na výstavu anonymních českých vězňů? Podle Vašeho článku bych řekl, že Vy možná ano. Já ne.

3) I zde s Vámi souhlasím, že bychom měli ctít presumpci neviny. A také se musím přiznat, že žádný důkaz nemám. Problém čínského právního systému a vězeňství je takový, že si netroufám tuto problematiku zde hlouběji rozebírat, protože na to nejsem dostatečným odborníkem. Nicméně jsou lidé, kteří se snaží na tyto problémy upozorňovat a k těm cítím velký respekt, ať už to jsou organizace pro ochranu lidských práv, nebo jednotliví čínští zastánci lidských práv, z nichž někteří čínskými věznicemi prošli. Ti všichni dlouhodobě upozorňují na pro nás nepředstavitelé podmínky v těchto věznicích a vyjádřili také znepokojení nad zacházením s lidskými ostatky a možným obchodem s lidskými orgány v těchto věznicích. A v této souvislosti se mluvilo právě také o universitě Dalian, ze severní Číny, která je „poskytovatelem“ většiny těl, která kolují po výstavách po celém světě, tedy i těch v Praze. Odtud tedy pramenil tento argument a ještě jednou se omlouvám, že nemohu předložit důkazy. Na druhou stranu si domnívám, že v tomto případě by mlčení o tomto problému bylo možná větším prohřeškem.

Ondřej Šrámek
Vážený pane Šťastný,

odpovím opět v bodech na otázky, které jste vznesl…

1. co je skutečná motivace výstavy: šoubyznys, nebo vzdělávání?

Samozřejmě obojí. Pořadatelům jde nepochybně o zisk, je jasné, že výstavu nepořádají z nějakých čistě altruistických důvodů. Na tom provozovat výstavu pro zisk však nevidím nic fundamentálně špatného. Koneckonců, samotné náklady na plastinaci jsou prý velmi vysoké a je logické, že je pořadatelé chtějí pokrýt. Otázkou pak zůstává, s jakou motivací na výstavu jdou jednotliví návštěvníci. Nepopírám, že někteří mohou být „voyeuři“ a „barbaři“, avšak domnívám se, že většina návštěvníků tam jde primárně proto, aby se dozvěděli o tom, jak funguje jejich vlastní tělo (to alespoň byla moje motivace, motivaci ostatních odhaduji pravidlem „podle sebe soudím tebe“).

2. Splnila by stejný účel výstava ze syntetických materiálů?

Pro mě, stejně jako pro Vás, nepochybně ano. O žádné takové srovnatelné výstavě ze syntetických materiálů jsem ale nikdy neslyšel. Pamatuji si z hodin biologie umělohmotné modely, jejichž kvalita byla příšerná. Vývoj od té doby jistě značně postoupil, avšak mám pocit, že stejných efektů, jako plastinací asi dosáhnout nelze. Neumím si například představit, jak by se dal synteticky napodobit např. model krevního oběhu v ruce. Tento můj dohad mi také nepřímo potvrdil další z kritiků výstavy, předseda České anatomické společnosti prof. Miloš Grim. Prohlásil totiž, že plastinované modely se používají při výuce lékařů již několik let a toto použití, narozdíl od výstavy, pan profesor schvaluje. Z toho tedy soudím, že nelze podobné modely vytvořit synteticky, protože pokud by to možné bylo, pan profesor by je jistě používal namísto plastinátů. Jsem ale laik, čili mě prosím opravte, pletu-li se.

3. Etika zacházení s těly zemřelých

Toto je bezpochyby nejpalčivější problém celé výstavy. Zdá se, že se oba shodneme na dvou protipólech:

Pražská výstava Bodies… The exhibition leží někde mezi: ředitel Glover přiznává, že se nejedná pouze o darovaná, ale i o neidentifikovaná těla. Zároveň ale tvrdí, že se nejedná o žádné popravené vězně, ale těla lidí zemřelých přirozenou cestou (vše v odkazu, který jsem uvedl dříve). Otázkou je, zda mluví pravdu, což ani jeden z nás nevíme. Ale to, kam na tomto pomyslném spektru mezi a) a b) si každý určíme hranici a rozhodneme se, zda výstava je už za ní, nebo ještě ne, je subjektivní soud.

Pokud by existoval někdo, kdo je výstavou jednoznačně poškozen, byl by to důvod pro její regulaci. Žádné takové oběti ale nevidím, proto opakuji, že každý má právo se svobodně rozhodnout, zda výstavu navštíví, či nikoli. Zákaz by v tomto případě nebyl oprávněný.

Boris Šťastný
Vážený pane Šrámku,

děkuji Vám za Vaši zajímavou odpověď. Opět se přidržím Vašich bodů, ale tentokrát bych si dovolil ještě jen přidat.

1) Myslím si, že v tomto bodu jste posunul diskusi někam jinam. Samozřejmě, že rozhodně neupírám podnikatelům právo na zisk a nepodsunuji jim, aby podnikali z altruistických důvodů. Jak sám dobře víte, jádrem problému je v tomto případě jiná věc, a to podnikatelský záměr, kterým je vydělávání na vystavování těl mrtvých lidí, kteří k tomu jednak nedali souhlas a jednak i s jejich souhlasem je tato výstava protizákonná. Důvody proč lidé na tuto výstavu chodí jsou jistě různé, ale jak říkáte, většina lidí tam jde proto, aby se dozvěděla něco víc o lidském těle a často ani původ těl neznají. Třeba včera jsem o této výstavě hovořil se svým přítelem, který se na ni chystal. Netušil jaký je problém s původem těl a když jsem mu ho vysvětlil, najednou už takovou chuť jít na výstavu neměl.

A jak jsem již řekl, pokud je v tom opravdu zájem o lidskou anatomii, pak by dokonalý syntetický model postačil. Takového modely jsou velmi drahé, nicméně i plastinace lidského těla, jak sám podotýkáte, je velmi nákladnou záležitostí. Pak by možná tyto náklady vyšly nastejno a výstava by měla stejný vzdělávací účinek a zároveň bychom nemuseli řešit žádné etické problémy.

2) Čímž se dostávám i k Vašemu druhému bodu. Předpoklad, že by výstava ze syntetických materiálů nevyvolala takový zájem jako výstava skutečných mrtvých, by bohužel znamenal, že lidé na tuto výstavu nechodí pro svůj náhlý zájem o anatomii, ale protože chtějí vidět senzaci a skutečné mrtvé. Ale tuto otázku nechme stranou, to už je vnitřní záležitostí každého z nás.

Pokud jde o to, že syntetický model nemůže být nikdy tak přesný jako skutečné plastinované lidské tělo, to je samozřejmě pravda, tak přesný být skutečně asi nemůže. Nicméně může být natolik přesný, že rozdíl pozná jen odborník na anatomii nebo lékař, ale určitě ne laik. Vzdělávací hodnota je tedy zachována. A co se týče plastinovaných modelů pro studenty medicíny, v tomto případě se jedná o využití pro lékařské účely nebo pro účely vzdělávání, což je zákonem povoleno.

3) Domnívám se, že výstava by byla podle našeho právního řádu protizákonná, i kdyby měla písemný souhlas k povolení využít těla k tomuto účelu od všech, nicméně by tím zmizel alespoň etický problém s původem těl. Do hlavy panu Gloverovi stejně jako Vy nevidím a mluvení pravdy je čistě otázkou jeho svědomí. Před několika dny mi přišel velmi zajímavý dopis od profesora Hořejšího z 2. lékařské fakulty UK, který poukazuje na fakt, o kterém se doteď příliš nemluvilo. Částečně odpovídá na možnost, že by těla patřila lidem, kteří zemřeli přirozenou smrtí. Podle fotografií a televizních záběrů si všiml, že vystavovaná těla mají velmi dobře zachovalé svalstvo a to se jen málokdy vidí u lidí, kteří zemřeli přirozenou smrtí, protože zdraví a silní lidé obvykle takto neumírají. Dále také poukazuje na další velmi kontroverzní skutečnost a to, že polohy těl a jejich končetin asi musely být zafixovány dříve než se těla dostala do posmrtné ztuhlosti, musely být tudíž provedeny velmi brzo po smrti. Tyto argumenty samozřejmě mohou mít rozumné vysvětlení, ale pravdou zůstává, že se strany organizátorů jsme se ho zatím nedočkali.

4) Zatím v této naší diskusi příliš nezazněly právní argumenty a to bych teď rád napravil. V zákonu o pohřebnictví je jasně napsáno, že konzervované tělo se smí vystavovat pouze v důstojné poloze a to v rakvi.V zákonu o péči o zdraví lidu se pak říká s tělem je možné nakládat výhradně pro lékařské účely a účely vědy, výzkumu a vzdělávání. Vzdělávání je v tomto kontextu myšleno jako vzdělávání např. studentů medicíny. Organizátoři se vyhnuli těmto pravidlům právní kličkou. Mrtvá těla nazvali exponáty, a tím se vyhnuli zákonu o pohřebnictví a zákon o péči o zdraví lidu si vysvětlili po svém a výstava je podle nich vzdělávání.

Ondřej Šrámek
Vážený pane Šťastný,

1) Souhlasím s Vámi, jen jsem se zřejmě nevyjádřil srozumitelně. Chtěl jsem poukázat na to, že jestli někdo výstavu provozuje kvůli zisku nebo nikoli není pro naší diskusi směrodatné, ačkoli někteří odpůrci výstavy tento argument používají (je to spíše emocionální hra). Podstata je jinde: je vystavování lidských těl jako takové přijatelné, či nikoli?

2) Otázku, zda by výstavu se syntetickými modely navštívilo stejné-větší-menší množství návštěvníků můžeme těžko zodpovědět, protože pokud je mi známo, žádná taková srovnatelná výstava neexistuje. Opakuji, že pokud by existovala, pro mě by splnila stejný účel.

Domnívám se ale, že taková výstava ani nevznikne, protože těla nejasného původu budou postupně nahrazena těly darovanými (jako např. již má Bodyworlds)

3) Máte naprostou pravdu, že tyto pochyby by pořadatelé měli být schopni vyvrátit - ale zeptal se jich na to vůbec někdo? Říkáte, že jste dostal dopis od prof. Hořejšího, dostal tentýž dopis také pan Glover?

4) Právní otázky řeší soudy. Jestliže soud rozhodne, že výstava je protizákonná, pak si sice mohu myslet, že zákon je špatný (z důvodů o kterých vedeme tuto diskusi) a usilovat o jeho změnu, nicméně po dobu jeho platnosti zákon vykládají soudy (tedy ani já, ani vy, ani organizátoři výstavy) a je nutno jej dodržovat. Avšak pokud je mi známo, dosud jediná stížnost vznesená na Praze 1 byla odmítnuta.

Poznámka na okraj, nepříliš související s touto diskusí pro ty, kteří jsou výstavou těl znechuceni, ale i pro ty, kteří na ní již byli: Dnes v Muzeu Hl. m. Prahy otevřela výstava ke 100 letům narození Jaroslava Foglara. Lidská těla, nebo Rychlé šípy? Nebo obojí? Buďme rádi, že máme na výběr. Žijme a nechme žít.