Bezplatná doprava pro poslance

Čeští zákonodárci mají oproti běžnému občanu řadu výhod. Patří mezi ně i právo bezplatně používat prostředky hromadné dopravy. Jedná se o smysluplnou výsadu, která usnadňuje a zkvalitňuje práci zákonodárců, nebo jde o přežitek, který prohlubuje odtržení politiků od života běžných občanů?

Duelu se zúčastnili Radim Vančura, ředitel společnosti Student Agency, a Stanislav Křeček, poslanec PSP ČR.

Radim Vančura
Členové Parlamentu ČR vytrvale odmítají zrušení neodůvodněných privilegií, která vyplývají z jejich mandátů. Zatímco pro občany je využívání veřejné dopravy placenou a často luxusní službou, členové parlamentu smějí ze zákona bezplatně používat prostředky veřejné hromadné dopravy (paragraf 33b z. č. 236/1995 Sb. o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění zákona č. 359/2004 Sb.).

Tato situace je neudržitelná a je jedním ze zdrojů nedůvěry občanů v politickou reprezentaci. Stát tímto způsobem nutí nás dopravce sponzorovat v neomezené míře české zákonodárce. Jde o zásadní omezení vlastnických práv, tedy svého druhu vyvlastnění soukromého majetku, které je však v naší zemi možné pouze na základě zákona, ve veřejném zájmu a pouze za náhradu (čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod). Bezplatné cestování poslanců a senátorů nesplňuje dvě z těchto tří kritérií.

Proto jsem se rozhodl s odvoláním na ústavu napadnout u soudu nárok na zákonem stanovené bezplatné cestování poslanců a senátorů. Cílem žaloby je zahájení soudního projednávání, které ve svých důsledcích skončí před Ústavním soudem. Tato aktivita není v žádném případě motivována hmotně – naše společnost již léta poskytuje slevy důchodcům, aniž by to zákon nařizoval. Důchodci si slevu zaslouží – nulové jízdné pro poslance a senátory však podle mě nelze omluvit ničím.

Stanislav Křeček
Představte si, že existuje významná evropská země – název jejího hlavního města se stal symbolem sjednocení Evropy –, která má právo zákonodárců bezplatně užívat veřejnou dopravu dokonce zakotveno v samotné ústavě! Z hlediska postoje pana Jančury je to zcela nepochopitelné! Jak je možné, že belgičtí podnikatelé ještě nezjistili, že jsou státem vyvlastňováni a že jejich poslanci užívají „neodůvodněná privilegia“?

Asi to bude tím, že o nic takového nejde. A asi to bude především tím, že existují země jejichž obyvatelé chápou, že ze svobodné volby vyšlé zákonodárné sbory jsou zárukou demokratického uspořádání státu, země, jejíž obyvatelé si přejí žít ve státě, kde svobodně zvolení politikové mají pro svoji práci také vytvořeno přiměřené prostředí, včetně některých výhod posilujících jejich postavení. To ovšem není případ České republiky, kde se slova jako poslanec a politik stávají nadávkou, kde zákonodárný sbor je považován za sbírku neschopných individuí a korupčníků, starajících se o svá neodůvodněná privilegia, kterých se dokonce „odmítají“ vzdát, a proto je třeba je hnát před soud!

Samozřejmě, poslanci bezplatnou dopravu nepotřebují. Nepotřebují konec konců ani kanceláře a asistenty, nakonec nepotřebují ani vysoké platy a mohlo by jim stačit to, co si vydělají ve svých civilních zaměstnáních. Takový „parlament“ jsme tu měli do roku 1991 a patrně se některým po takto „vlivném“ sboru stýská…

Řekněme to tedy přímo a svoji snahu o omezování podmínek práce poslanců, politiků a státních úředníků neschovávejme za rádoby hlubokomyslné úvahy o omezování vlastnického práva. Výzva Radima Jančury není ničím jiným než jen dalším projevem těch, kteří říkají: s tímto státem a jeho politickými orgány nechci mít nic společného, český stát není něco, co bych vnímal jako prostředí pro svůj život, a jestli tento cizí subjekt ode mne něco chce, tak ať si to ode mne koupí.

Radim Vančura
Pan Stanislav Křeček možná bydlí v Belgii, ale já a většina českých občanů jsme doma tady a díváme se na svět našima českýma očima. Kdo za to může, že v České republice nemají politici dobré jméno? My? Média? Ne, jsou to samotní vrcholní politikové. Já osobně dennodenně malými střípky bojuji o dobré jméno Student Agency a když tato firma dobré jméno jednou ztratí, bude to jen a jen moje chyba a obhajoba, že to jinde mají jednodušší mi nepomůže.

Je odpovědnosti každého jedince či skupiny pracovat na svém dobrém jméně a to za všech okolností. Pan Křeček je vnímán jako ochránce nájemníků. Je bohulibé a správné, že i tato skupina má svého zastánce. Je však jeho velkou osobní chybou, když jeho advokátní kancelář dopustila, že obhajuje i majitele nájemních domů proti nájemcům. Přestože se nejedná o konflikt zájmů, ani neporušil zákon, občané ho začnou vnímat jako někoho, kdo „káže vodu a pije víno“. V určitých skupinách občanů tím možná ztratil důvěru. Toto je názorný příklad, proč mají občané na politiky takový názor.

Žijeme v rovnoprávné společnosti, nikdo z nás nemá právo na privilegia. Ta patří minulosti. Poslanci mají právo na přiměřené ohodnocení a přirozený respekt, vždyť jsou to bezesporu chytří a schopní lidé. Ale respekt získají, jen když sestoupí níž a pochopí, jak přemýšlí občan. Když se poslanci vzdají všech sporných výhod, jako je imunita, či právo užívat veřejnou dopravu zadarmo, vezmou nám občanům toto téma z úst.

Smyslem žaloby není náhrada škody. Student Agency dobrovolně poskytuje slevy důchodcům. Já státem stanovené slevy v dopravě respektuji a vzal jsem to jako pravidlo hry, dříve, než jsem začal podnikat. Já pouze symbolicky žaluji stát o 270 Kč a žádám Ústavní soud, aby toto privilegium zrušil. Já žaluji stát, protože mám tuto zemi rád, nejsem populista a ani nemám ambice stát se politikem. Tam kde není politická vůle, přichází občanská iniciativa.

Já se jen ptám, proč stát dokázal na začátku roku zrušit výhody bezplatného cestování pro „válečné veterány“* a nedokázal tytéž výhody zrušit těm, kteří to nemají zapotřebí a navíc dostávají vysoké paušální náhrady.

*držitelé platných průkazů vydaných Ústředním výborem Českého svazu bojovníků za svobodu, Konfederací politických vězňů České republiky, Sdružením bývalých politických vězňů České republiky a Ústřední radou Svazu PTP –VTNP

Stanislav Křeček
Je opravdu obtížné diskutovat o věcném problému s někým, který bez ohledu na argumenty protistrany jen opakuje předchozí tvrzení nebo se uchyluje k osobním útokům proti oponentovi. Možná že si pan Jančura myslí, že advokát který obhajuje vraha je sám trochu podezřelý, pokud se domnívá, že já pokud jako advokát (nikoliv jako politik) obhajuji i práva pronajímatelů jsem ztratí část důvěry veřejnosti. Advokacie je - jak ji chápu já - službou a advokát nemůže odmítat a přijímat klienty podle svých politických sympatií. Tak se slušný advokát nechová a hájí zákonná práva svých klientů bez ohledu na osobní sympatie. Ale co má taková argumentace - totiž úvahy o má advokátní práci - společného s problematikou o které debatujeme? Kupodivu však má! Ukazuje totiž, že oponentovi o zlepšení poměrů vůbec nejde. Problematiku mé odpovědi vůbec nepochopil.

Pokoušel jsem se vysvětlit, že vůbec nejde o to zda poslanci budou nebo nebudou mít zdarma dopravu, ale o to jaké bude postavení zákonodárců ve společnosti s tím, že vždy znovu a znovu otevírané podobné diskuse o jednotlivostech jejich postavení nevedou k nápravě poměrů. ale jsou jen součástí diskreditace ústavních činitelů, které ve svých důsledcích stát oslabují. Jasně jsem to přece napsal: dnes doprava, zítra platy, potom kanceláře, imunita a nefunkční a zcela bezmocný zákonodárný sbor bude snadno možné nahradit orgány, které demokratickým volebním systémem nebudou determinovány. Již dnes vidíme počátky tohoto procesu: denní diskreditace zákonodárných sborů a jejich členů v hromadných sdělovacích prostředcích, diskreditace českého státu, upřednostnění stanovisek „nevládních“ tedy nikomu neodpovědných a nikým nevolených uskupení, snahy soudů tvořit zákony a nahrazovat tak funkci zákonodárných sborů atd. atd.

Nebydlím v Belgii, ale v Čechách a případ belgické Ústavy jsem použil k ilustraci myšlenky, že pokud v nějaké demokratické zemi je bezplatná doprava zákonodárců zakotvena v ústavě, asi to nebude tak zavržený institut jak se nám někteří snaží namluvit…

Radim Vančura
Je přirozené, že jen opakuji svá tvrzení a nesnažím se hledat nové argumenty, proč by si politici měli platit jízdné v autobusech či vlacích či proč by se měli distancovat od poslanecké imunity.

Pan Křeček je před veřejností především poslanec (má mandát tisíců občanů, co mu dali hlas), nikoliv advokát (má jen mandát obhajovaného klienta), a to je velký rozdíl, alespoň pro nás občany, bez ohledu na to, zda jsme mu ve volbách dali či nedali svůj hlas.

Z reakcí pana Křečka lze vidět, že ho mrzí či štve, že politikové nemají dobrou reputaci u široké veřejnosti, to chápu. Ale to nelze změnit novým zákonem, ve kterém nám, občanům, a médiím poslanci nařídí, abychom si jich vážili. Je jen na poslancích samotných, aby svým příkladem pozitivně měnili veřejné mínění a přesvědčili nás, že jim jde o občany, nikoliv o jejich poslanecké a také postposlanecké požitky.

Pokud si zrušíte své všechny sporné výhody (a pozor, to nemám na mysli váš plat, na ten máte přirozeně nárok), vezmete nám občanům téma z úst. A nejde jen o jízdné, to nezaplatí za vás naše firma, na to se „poskládají“ naši klienti. Jde o absolutní zrušení poslanecké imunity, levného občerstvení v poslanecké sněmovně, levné dovolené v poslaneckých rekreačních zařízeních…

…je-li však ohrožena demokracie v naší zemi, budou-li si poslanci muset platit jízdenku na metro, jsem pro zachování těchto výhod. To by za to opravdu nestálo. :-)