Jsou české vysoké školy stále jen pro elitu?

Kdo nesmí na vysokou

Jana Holanová se v poslední době nezastaví. Energická mladá dáma si letos dodělává maturitu a potom ji čekají přijímačky na vysněnou Karlovu univerzitu. Že na ně jako vyučená dámská krejčová není zrovna ideálně vybavená, si uvědomuje docela jasně. O to víc se ale snaží a po nocích dohání nad knihami to, o co ji léta strávená na učilišti ochudila. „Sociologie. Psychologie. Dějiny. O tyhle předměty jsem zavadila fakt jenom letmo nebo vůbec,“ říká s úsměvem. Přesto se nevzdává. „Chci mít prostě větší rozhled, to je vše,“ vysvětluje svoji motivaci. „Je fajn, že umím řemeslo a že si sama na sebe dokážu vydělat. Ale nikdy nevíte, co přinese budoucnost. Ty znalosti se jednou můžou hodit.“ Kdyby letos sítem přijímacích zkoušek neprošla, zkusí to příští rok znovu. Ale ani první pokus není podle jejího mínění bez šance. Sebedůvěru jí dodávají i čísla statistiky.

Podle tabulek Ústavu pro informace ve vzdělávání přijaly minulý rok vysoké nebo vyšší odborné školy přes sedmdesát procent maturantů, v devadesátých letech to byla jen polovina. A počty mají stále růst. Nahrávají tomu dva trendy: ve vysokém školství narostl počet studijních míst a zároveň střední školy opouštějí čím dál slabší populační ročníky. Některé studie dokonce odhadují, že do šesti let bude maturantů tak málo, že se nabídka a poptávka zcela vyrovnají. Pro řadu školských expertů je to důkaz, že na vysokoškolský titul už dnes může dosáhnout každý, kdo projeví jenom trochu zájem. Kritizované bariéry bránící v přístupu ke vzdělání prý padly. Takže pro letošní kandidáty dobrá zpráva? Odpověď zní – jak pro koho.

Chcete výš? Prokažte se!

Uplatňují se na pracovním trhu. Vytvářejí bohatství států. Technologický pokrok by bez nich nebyl možný. Tohle jsou nejčastěji uváděné důvody, proč by měla mít moderní společnost co nejvíce vysokoškolsky vzdělaných lidí a proč by měly vysoké školy otevřít své brány co největšímu počtu zájemců. U nás už k tomu ale podle stínového ministra školství za ČSSD Jiřího Havla není důvod. Vysoký počet přijímaných studentů dokonce podle něj školy ohrožuje, protože začínají trpět nedostatkem kvalitních studentů. „Je potřeba se začít soustředit na kvalitu a lépe připravovat žáky na středních školách,“ říká vysokoškolský pedagog Havel. „Chce-li být někdo přijat, musí osvědčit odpovídající znalosti.“

Místopředsedkyně sněmovního školského výboru Michaela Šojdrová souhlasí. Současný poměr sedmdesát procent přijatých a třicet procent nepřijatých zájemců podle ní odpovídá správnému přirozenému výběru. „Ne každý má na studium talent,“ říká Šojdrová. Jak si ale vysvětlit, že v Česku je tahle „netalentovanost“ vyšší než jinde v unijní Evropě, protože tam vstup do vysokoškolských bran odpírají menšímu počtu zájemců? „To je otázka spíš pro sociology nebo psychology,“ krčí rameny Šojdrová. Šanci na vzdělání každopádně podle ní dnes nikdo nikomu nebere. „Systém je otevřený. I po vyučení si dnes může každý dodělat maturitu. A když ho to učení baví, ať jde studovat dál.“

Absolventi učilišť to ale vidí trochu jinak. „Člověk v naší situaci má přece jenom dost velký strach, že u přijímaček neobstojí,“ vysvětluje spolužačka Jany Holanové Pavla, proč většina jejích třiceti spolužáků z ročníku, kteří letos maturují, úsilí o vysokou školu dopředu vzdá. „Je přece naprosto jasné, že ve srovnání s lidmi, co studovali gymnázia, máme prostě handicap,“ dodává. Michaela Šojdrová ale trvá na svém. „Já už každopádně neznám nikoho, kdo se na vysokou školu dostat chtěl a nevzali ho,“ tvrdí. Když někdo neudělá přijímačky, může podle ní využít jiné možnosti. „Třeba si studium v prvním ročníku zaplatit. Řada škol už takové možnosti nabízí.“

Související článek Adama Šůry - Kdo nesmí na vysokou.