0:00
0:00
Denní menu28. 2. 20173 minuty

Zlaté časy rovnosti se nevrátí. A nové technologie ještě prohloubí propast

Autor: starwars.com

Odbourání vysoké příjmové nerovnosti je možná ušlechtilý sen, ale do praxe vstupuje obvykle za dosti ohavných okolností. Magazín The Atlantic přichází s textem, podle nějž je vyrovnání majetkových rozdílů mezi lidmi téměř zákonitě spojeno s válkami, katastrofami nebo krvavými revolucemi.  “Tlaky plynoucí z totálních válečných konfliktů se staly unikátním katalyzátorem rovnostářských reforem, podpořily rozmach odborů, rozšíření voličských práv a vytvoření sociálního státu. Během války a po ní vymazaly agresivní vládní intervence do soukromého sektoru a spolu s narušením kapitálových holdingů bohatství horních vrstev a nasměrovaly zdroje směrem k pracujícím,” píše autor analýzy Walter Schidel.

Jeho pohled se nepříjemně přesně překrývá se závěry zneklidňující knihy Forged Through Fire: War Peace and the Democratic Bargain (Kaleno v ohni: válka, mír a obchod s demokracií), o níž jsme v menu psali již dříve - a která pro změnu ukazuje, že demokracie a přesun moci směrem k širokým vrstvám jsou od dob starověkého Řecka rovněž spojeny s válečnými konflikty masových rozměrů.

↓ INZERCE

Dnešní Amerikou a Západem obecně prostupuje nostalgie po druhé polovině dvacátého století; éře, která následovala po letech 1914 - 1944, jež američtí ekonomové obvykle nazývají Great Compression a myslí tím prudký úpadek nejbohatších tříd. Pokud takovou dávku smutného vzpomínání na časy optimistických středních tříd toužíte vychutnat v sofistikovanější podobě než z úst Donalda Trumpa, dejte si Krugmanovu starší knihu The Conscience of a Liberal (Svědomí liberála) nebo třeba nejnovější špalek Thomase Friedmana Thank You for Being Late (Díky, že jste přišel pozdě).

Ministr zahraničí Mamoru Šigemicu podepisuje na palubě lodi USS Missouri japonskou kapitulaci. Podpisem listin formálně skončila 2. světová válka. Autor: US Army

V každém případě zmíněný text v The Atlantic dodává, že zlaté časy rovnosti a pospolitosti byly - jako téměř vždy předtím - vykoupeny předchozím válečným konfliktem, jehož ekonomické důsledky postupně slábly, až někdy koncem 70. a začátkem 80. let zcela vyprchaly. Nerovnost je zkrátka hluboce zakořeněna v podstatě společnosti a “v průběhu dějin se pouze masivní otřesy, jež rozvrátily stávající pořádky, ukázaly být dostatečně silné k tomu, aby vyrovnaly rozdíly v příjmech a majetku”. A je celkem jedno, jestli se jednalo o 2. světovou válku, bolševickou revoluci nebo mor.

Autor textu je navíc toho názoru, že nic podobně převratného bojovníci za majetkovou rovnost nemohou v dohledné době očekávat. Vysoké daně vyšly z módy, odbory jsou k smíchu a globalizace frčí dál, i když na ni všichni nadávají. “Síly nutné k vyrovnání se hned tak nevrátí,” prorokuje Schidel.

„Technologie způsobily, že masové válečné konflikty jsou zastaralé (myslí se nasazení obrovských pozemních armád) a násilné revoluce ztratily přitažlivost. Většina států je dnes stabilnějších v minulosti a pokroky v genetice zabrání budoucím epidemiím,” píše - pro někoho optimisticky, pro někoho méně. Navíc, dodává, jsou tu nové síly, které spíše nahrávají dalšímu prohlubování propasti v příjmech: technologie, jež vymažou pracovní místa, genetické a kybernetické vylepšení lidského těla, jež mohou celkem zanedlouho vést k vytvoření privilegovaných vrstev vlastnících zdokonalené - a pořádně drahé - tělesné schránky.

Takže hurá do budoucnosti. Jak se tohle všechno rýmuje s temným duněním dnešního populismu, to se teprve dozvíme.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].