Zvýšit daně a jíst méně masa. Účinnost antibiotik ničí velkochovy

Že antibiotika ztrácejí účinnost, ví už dnes asi každý, a může se to zdát stará zpráva. Ale není. Věčně zelenou novinkou je totiž otázka – co s tím? Jistou odpověď přináší studie švýcarských vědců, o níž přinesl zprávu server Popular Science. Pokud lidé nechtějí znovu umírat na angínu nebo na odřené koleno, mají podle něj na výběr jenom čtyři možnosti: zavést přísnou regulaci, brutálně zdanit léky, nebo jíst méně masa. Nebo všechno dohromady.

Popular Science začíná příběhem colistinu, antibiotika vyvinutého koncem čtyřicátých let, jehož úctyhodný seznam vedlejších účinků má rozsah od otupělosti a nesnesitelného svrbění až po kolaps ledvin. Vzhledem k těmto okolnostem se příliš nepoužívá, takže unikl osudu mnohých antibiotik, na něž si vzhledem k častému předepisování bakterie zvykly a staly se vůči nim rezistentní. Colistin se proto pro lékaře stal spásnou zbraní proti některým odolným kmenům, zvlášť proti potencionálně smrtelné nákaze bakterií E. coli. V roce 2015 ale touhle zbraní být přestal, E.coli se s ním naučila žít.

Na vině je láska k vepřovému, respektive skutečnost, že majitelé velkovýkrmen vepřů sypou toto levné (protože lidem jen řídce předepisované) antibiotikum do krmení. Zvířata jsou sice zcela zdravá, ale chovatelé to dělají preventivně - v oprávněných obavách, že v naprosto nepřirozeném, nevhodném a přeplněném prostředí moderního průmyslového chovu by jakákoli infekce mohla mít fatální dopad na předčasnou mortalitu, tudíž i na zisk.

Takhle, přes maso, moč tekoucí do odpadních vod a jinými způsoby, se colistin dostal do prostředí a bakterie E.coli si na něj postupně zvykla.  „Jestli budeme dál plýtvat antibiotiky na věci nikoli prvořadé důležitosti, nakonec opravdu všechna přestanou fungovat,“ komentuje to pro Popular Science jeden z autorů zmíněné studie, curyšský epidemiolog Thomas Van Boeckel.

Nejde samozřejmě jen o chovy prasat: 80 procent z antibiotik spotřebovaných ročně ve Spojených státech snědí nikoli nemocní lidé, nýbrž úplně zdravý dobytek v halách velkochovů. Ročně jde podle Popular Science na celém světě o 131 tisíc tun antibiotik nasypaných do krmiva nebo do napáječek. A pokud se nezmění dávkování, za deset let to bude 200 tisíc tun. Antibiotická rezistence přitom stoupá už teď - ročně kvůli ní zemře na běžně léčitelné infekce 25 000 lidí v Evropě a 23 000 v USA.  Jak ale neblahý trend změnit? Van Boeckelova studie má tři návrhy řešení.

Tím prvním je regulace, čili stanovit limity ve farmářském používání antibiotik. V současné době si to každá země stanovuje po svém - například Norsko povoluje 8 miligramů antibiotik na kilo zvířecí živé váhy, Čína 318 miligramů. Švýcarští výzkumníci spočítali, že kdyby všech 35 členů Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) spolu s Čínou omezili dávkování antibiotik na 50 miligramů ke kilu živé váhy, snížilo by to světovou spotřebu antibiotik k roku 2030 o šedesát procent. Nicméně regulace vyžaduje systém dohledu a vymáhání, což stojí veřejné peníze – takže opatření může narazit na vlažný přístup vlád.

Druhá možnost je jednoduchá – jíst méně masa. Češi dnes podle statistiky spotřebují zhruba 26 dekagramů masa denně, což je zhruba stejně jako třeba Američané a další příslušníci západní civilizace.  Van Boeckelova zpráva říká, že radikální snížení této spotřeby na zhruba 4 dekagramy denně by mohlo snížit celkové užívání antibiotik o 66 procent. I realističtější varianta stanovující dávku na 18 deka by vedla k antibiotickému poklesu o 22 procent.

Třetí možnou cestou je spotřebitelská daň na antibiotika pro agrárně průmyslový komplex. Pokud by byla zhruba ve výši padesáti procent - za léčivo v dosavadní ceně tisíce korun by chovatelé v budoucnu platili 1500 – mohlo by to podle odhadů snížit globální veterinární konzumaci o zhruba třetinu.  Daň se zavádí snadněji než regulace, protože celosvětově se výrobou antibiotik zabývá jen pár firem - zdanit je bude jednodušší než sledovat chování stovek tisíc či milionů chovatelů. Vybrané peníze by navíc mohly být investovány do antibiotického výzkumu.

Jak píše Popular Science, v dnešní době přijde farmaceutickou firmu vývoj nového antibiotika na víc než miliardu dolarů.  Aby se jí náklady vrátily, má firma na výběr v podstatě dvě cesty: buď prodat nového medikamentu hodně málo za hodně draho, nebo ho prodat hodně levně - třeba i jako přídavek do kravského krmení. Ani na jedné cestě ovšem není návratnost zaručena, takže společnosti dnes volí ještě třetí možnost: přestávají se antibiotiky vůbec zabývat.

Podle čtyři roky staré zprávy společnosti Pew se v současné době antibiotickému výzkumu věnuje na světě jen pět z vůdčích padesáti farmaceutických společností. „Absolutně nemám proč bránit farmaceutický průmysl,“ říká Van Boeckel, „ale je férové říct, že současný model byznysu s antibiotiky je prostě povzbuzuje k tomu, aby od jednoho léku prodaly, co nejvíc to jde.“

Bylo by proto skvělé najít způsob, jak pro firmy oddělit zisk z nového léku od toho, kolik pilulek prodají. Navržená daň by tomu mohla pomoci.