Aktuální vládní krize mezi koaličními partnery vtáhla do středu dění i prezidenta. Miloši zemanovi premiér Sobotka zaslal (po původně jinak avizovaných záměrech) návrh na odvolání ministra financí. K tomu se ale Zeman dvakrát nemá, což zapříčinilo, takže Bohuslav Sobotka vyjevil úmysl podat případnou kompetenční žalobu a také Senát zvažoval podání ústavní žaloby na hlavu státu. O jaké instrumenty vůbec jde?
Nejprve se podívejme na kompetenční žalobu. Sobotka v rozhovoru pro Novinky.cz uvedl: „Pro případ, že by prezident republiky nekonal, jsem připraven takovou žalobu podat.“ S ní má Miloš Zeman své zkušenosti. Jeho vláda se v roce 2000 obrátila na Ústavní soud ve věci jmenování Zdeňka Tůmy guvernérem České národní banky. Toho se rozhodl do funkce jmenovat Václav Havel i přes Zemanův nesouhlas. K rozhodnutí tehdy ústavní soudci potřebovali dva měsíce. Zeman odešel od soudu jako poražený.
Cílem vyřešení sporu je určit, do kompetence kterého ze sporných orgánů spadá vydání určitého rozhodnutí. Ačkoliv mají jednotlivé státní orgány přesně vymezené pravomoci, může dojít ke konfliktu, který může mít v zásadě dvě podoby: buď chce více státních orgánů rozhodnout v téže věci, nebo naopak dotčené státní orgány nepřipouští, že je rozhodnutí v jejich kompetenci.
Co se týče případné žaloby na Miloše Zemana, pak prezident republiky je podle české Ústavy neodpovědný za trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce. Stíhat ho lze pro velezradu a hrubé porušení Ústavy dle čl. 65 Ústavy. To se stalo doposud jednou. Že se jedná o naprosto extrémní možnost, popsal svým způsobem i sám Miloš Zeman během předvolební kampaně v roce 2012 pro časopis Ekonom, kdy řekl, že pokud by na něj taková žaloba byla podána (myšlena je velezrada, druhá možnost žaloby tehdy nebyla ještě v Ústavě), vzdal by se funkce.
Žalobu na hlavu státu podali senátoři po novoroční amnestii prezidenta Václava Klause v roce 2013. Pro podání žaloby Ústavnímu soudu hlasovalo tehdy 38 členů horní komory. Ústavní soud o žalobě nerozhodl s odůvodněním, že mandát Václava Klause vypršel krátce po podání žaloby. Se změnou volby prezidenta se v roce 2013 změnil i čl. 65, který v případě žaloby na prezidenta zapojuje do spolurozhodování o žalobě kromě Senátu i Poslaneckou sněmovnu. Krom toho došlo k úpravě jednacího řádu Senátu (§ 138), který nově k přijetí návrhu ústavní žaloby vyžaduje souhlas třípětinové většiny přítomných senátorů. Pokud by toto ustanovení platilo už v době rozhodování o velezradě proti Klausovi, žaloba senátorů by nebyla úspěšná.
Jak se dále situace vyvine, uvidíme po návratu prezidenta z Čínské lidové republiky. Senátoři prozatím svou kritiku mírní, navíc pro případnou ústavní žalobu by museli získat podporu 120 poslanců, což v současné sněmovní realitě fakticky nemožné.
Autory textu jsou Anna Kloudová a Jiří Uhlíř
Demagog.cz: Líbí se vám naše práce? Podpořte nás a pojďte hlídat politiky s námi!
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
