Volební výsledek švédských populistů ukázal, jak je země rozdělená

Populisté ve volbách dostanou více hlasů, než jim přisuzují průzkumy veřejného mínění. Tohle pravidlo platilo v několika posledních švédských volbách - až do těch víkendových. Švédští demokraté, odpůrci členství v EU a imigrace, dopadli hůře, než se čekalo.

Zisk 17,6 procenta hlasů - zbývá ještě sečíst hlasy Švédů žijících v zahraničí - je samozřejmě velký úspěch pro stranu, která se do parlamentu prvně dostala teprve před necelými deseti lety a na počátku 21. století ji skoro nikdo nevolil. Je to ovšem jen o 4,7 procenta víc, než získali v posledním hlasování v roce 2014, tedy před vrcholem migrační krize, kdy Švédsko v přepočtu na obyvatele přijalo dvakrát více žadatelů o azyl než Německo. “Budeme mít obrovský vliv na to, co se ve Švédsku stane v příštích týdnech, měsících a letech. To nám nikdo nemůže vzít,” reagoval nicméně šéf populistů Jimmie Akesson. Vedle jeho strany posílila také radikální Levice.

“Hlavní lekce švédských voleb nespočívá v tom, že se liberální demokracie otřásá pod nájezdem pravicových populistů. Ale spíše v tom, že stejně jako v jiných západoevropských zemích tu dál eroduje voličská základna středových, zvláště středolevých mainstreamových stran. Na jejich úkor ve Švédsku neposílili jen pravicoví populisté, ale do jisté míry také malé strany, které protiimigrantskou rétoriku nacionalistů nejostřeji kritizovaly,” píše povolebním komentáři Tony Barber, hlavní evropský editor prestižního deníku The Financial Times. “Výsledek tedy neukazuje, že se švédská společnost ostře obrací proti své mezinárodní humanitární tradici. Ale spíše to, jak je hluboce rozdělená v názorech na to, co si počít s imigrací a kulturními, ekonomickými a sociálními výzvami, které s sebou tyto jevy přinášejí.”

Strany ležící blíže středu skutečně oslabily - ovšem ne tak dramaticky, jak se očekávalo. Sociální demokraté, kteří ze Švédska během posledního století učinili tak úspěšnou zemi, dopadli nejhůře za posledních sto let, nicméně se ziskem 28,4 procenta hlasů dostali jen o tři procenta mně než minule. Obrysy příští vlády jsou tak zatím nejasné. Středolevý a středopravý blok mají prakticky stejný počet mandátů; zatím má levice o jednoho poslance víc a bude záležet na sečtení všech hlasů. Ani jeden z těchto bloků však kvůli výsledku populistů nemá parlamentní většinu. Takže se týdny nebo měsíce bude jednat o tom, kdo a za jakých podmínek podpoří menšinovou vládu.

Trvalé posilování populistů tedy přináší otázku, jak s nimi mají mainstreamové strany zacházet. V posledních dvou letech vládnoucí rudo-zelená koalice pod tlakem událostí zpřísnila švédskou imigrační politiku: utěsnila hranici a zkomplikovala slučování rodin uprchlíků. “Názory se sblížily. Už neplatí, že Švédští demokraté stojí proti táboru všech ostatních. Zavedené strany ale v projevech dál trvají na důvěře v multikulturní společnost, jen teď chtějí příchod běženců zastavit, aby situaci zvládly. Švédští demokraté jsou přísnější a považují švédský sociální systém a masovou imigraci za neslučitelné. Nechtějí ani přebírat omezený počet uprchlíky z utečeneckých táborů,” vysvětlil rozhovoru s Respektem politolog Anders Sannerstadt.

Sociální demokraté spolupráci s populisty nadále odmítají a zdůrazňují jejich kořeny v neonacistickém hnutí. Švédští demokraté se v posledních deseti letech dost systematicky zbavují rasistů ve svých řadách - a zvláště někteří politici středopravicových stran si myslí, že už nadešel čas skončit s jejich ostrakizací. První místem, kde byla bariéra proražena a populisté přizváni k moci, bylo vloni město Hässleholm. A tento model se možná v příštích let rozšíří do dalších komun. Citovaný politolog Sannerstedt si přesto nemyslí, že budou mít Švédští demokraté v příštích letech velký vliv na celostátní politiku. “Jsou kvůli svému populismu a historii zároveň nejvíce nenáviděnou stranou v zemi,” řekl před volbami Respektu. “I proto s nimi ostatní strany spolupracovat nezačnou.”