Co začalo jako běžný archeologický nález, ukázalo se jako unikátní střípek z dějin kriminologie. Kaakutja, původní obyvatel Austrálie žijící koncem třináctého století, je nejspíš nejstarší známou obětí vraždy útočným bumerangem. Vědce na tuhle myšlenku přivedly stopy zranění na jeho lebce. A ve spojení s dalšími objevenými šrámy složily dohromady staletí starý příběh - respektive konec Kaakutjova příběhu.
Archeologové jej nejprve považovali za oběť prvních střetů původních obyvatel s Evropany. Navíc se rány na lebce zdají být způsobené sečnou kovovou zbraní. Ovšem první indicií, že to tak nebylo, je rituální pohřeb, který byl Kaakutjovi dopřán. A pak jsou tu rozbory prvků v jeho kostech: muž žil mnohem dřív, než k australským břehům dorazili Evropané a s nimi železo.
Co to tedy bylo? Zranění, kterým Kaakutja podlehl, jsou dost děsivá: první rána do hlavy mu rozbila lebku a nejspíš vyrazila pravé oko. Druhá mu přerazila několik žeber a třetí mu nakonec uštípla kus pažní kosti.
Průzkum etnografické literatury archeology a historiky dovedl až ke dvěma možným zbraním: velké sekeře lil-lil a wonně, útočnému bumerangu - příbuznému známého suvenýru, který se po odhození vrací. Wonna se nevracela, asi by o to ani nikdo z vrhajících nestál. Obě jsou ze dřeva, ale mají stejný účinek jako zbraně s železnými čepelemi.
Na rukou Kaakutji nejsou žádná obranná zranění. Jako by údery přicházely znenadání. To hovoří spíš pro wonnu než pro lil-lil. Poté, co byla hádanka rozluštěna, vědci Kaakutju znovu rituálně pohřbili – s pomocí klokaní kůže, listů a kouře.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
