Večírkový problém: proč se víc než čtyři lidé nebaví dohromady

Kdo byl někdy na večírku, ten tuhle situaci určitě někdy zažil: jste v čímsi bytě, stojíte v chodbě mezi obývákem a kuchyní. V ruce skleničku pití, nenuceně mluvíte se třemi dalšími lidmi. Čas příjemně plyne a řeč přirozeně přeskakuje mezi všemi účastníky konverzace, když tu se k vám připojí další člověk. Najednou debata drhne, ještě před chviličkou souznící skupina se rázem dělí na dvě poloviny nebo se úplně rozpadá, její členové míří do různých koutů večírku. V anglosaském světě se tomuto pozoruhodnému jevu říká dinner party problem. A tento večírkový trabl nastává právě ve chvíli, když má konverzace více než právě čtyři členy. Tato skutečnost je sice všeobecně známá, píše server Quartz: jenže proč tomu tak je?

Dvojice psychologů se rozhodla přijít večírkovému problému na kloub. Jaimie Arona Krems a Jason Wilkes ve článku pro časopis Evolution and Human Behavior přišli s teorií, která vychází z evoluční psychologie. Ta říká, že dvojice lidí neboli dyáda je základním stavebním kamenem společnosti. Když spolu konverzují čtyři lidé, existuje celkem šest dvojic, které spolu mohou navzájem mluvit. Například ve skupině, v níž jste vy, Tomáš, Silvie a Hana, existuje šest možných konverzačních párů: vy a Tomáš, vy a Silvie, vy a Hana, Tomáš a Silvie, Tomáš a Hana a Silvie a Hana. To znamená tři dvojice, jichž jste součástí a tři, kterých součástí nejste. V součtu tak máte šanci ovlivnit polovinu všech možných konverzací, které se mohou ve skupince odehrát.

 Pokud jsou ve skupině jen tři lidé, existují tři konverzační kombinace - a pouze jedna vás vylučuje. Pokud naopak skupina dosáhne pěti lidí, existuje deset možných konverzačních dvojic a ve větší části z nich – celkem v šesti – nebudete. Což znamená, že pro vás bude mnohem těžší prosadit svůj postoj a zájem. Co když se tedy v našich prapředcích vyvinula evoluční potřeba nebýt v konverzující skupince přečíslen? Fyzické nebezpečí plynoucí z takové situace by bylo evidentní: vyloučení ze společnosti mohlo v raných dobách snadno znamenat rozsudek smrti.

V kritických chvílích, kdy primitivní lidé stavěli přístřeší nebo si dělili potravu, zkrátka mohlo být výhodné nedostat do přečíslení, uvažují vědci. Jde jistě namítnout, že pravěká tlupa mohla snadno mít mnohem více než čtyři nebo pět členů. A o tom, jakou sociální dynamiku má skupina sedmi, osmi nebo třeba patnácti lidí, už psychologové ve své studii nemluví.

 Přitom minimálně Krems by k tomu určitě měla co říci: tato psycholožka dříve studovala na Oxfordské univerzitě pod vedením Robina Dunbara, evolučního psychologa, který vyvinul teorii, že soudržnost lidské skupiny se rozpadá, když její počet přesáhne 150 členů. Číslu 150 se od té doby v oboru říká Dunbarovo číslo. Pokud tedy Jaimii Krems potkáte na večírku, můžete se jí na to zeptat. Ale pozor, abyste nebyli až pátým člověkem ve skupině, se kterou diskutuje.