Ukrajina oddaluje udělení občanství Rusům, kteří jí přišli na pomoc

Přišli bojovat za svobodu Ukrajiny - a teď uvízli v pasti na území nikoho.Tak popisuje reportérka serveru foreignpolicy.com  Maria Antonova situaci zahraničních dobrovolníků z Ruska a Běloruska, kteří přišli podpořit zápas Ukrajinců s proruskými rebely.  Nasazovali krk, ale když boj utichl, skrývají se ilegálně bez papírů v zemi, která váhá jim dát občanství a hrozí jim vyhoštěním “domů” -  do vězení v původní vlasti.

Příkladem může být Rudolf (20), někdejší student programátorství v běloruském Gomelu. Před rokem si na Facebooku přečetl výzvu bloggera Semena Semenčenka, aby každý, “kdo chce pomoci svobodě zvítězit nad bezprávím”, přišel podpořit Ukrajince v jejich boji s ruským vůdcem Putinem. Rudolf přerušil studium a za pár dní už se hlásil v Semenčenkově dobrovolnické paramilitární jednotce Batalion Donbas. Bojoval u Luhanska a v Doněcku, po příměří odešel do Kyjeva. Dnes přežívá po bytech kamarádů.

Jeho 90tidenní ukrajinské vízum už dávno vypršelo a on se marně snaží legalizovat svůj nový život. Zpět do Běloruska nemůže – jeho angažmá v Batalionu Donbas neuniklo tamní KGB a v očích běloruských úřadů spáchal zločin.

Statistika není veřejně dostupná, ale takových jako Rudolf jsou přinejmenším stovky. Když loni přišli bojovat, ukrajinská armáda cizince do svých řad nepřijímala, takže vstupovali do paramilitárních jednotek. Předtím prošli prověrkou a absolvovali výcvik v Národní gardě. Ministr vnitra Arsen Avakov je veřejně oslavoval jako hrdiny - a těm, co o to stáli, slíbil občanství v “maximálně rychlém čase”. Nicméně výcvik skončil, bylo třeba odjet válčit, a občanství nikde.

“Říkali jsme si OK, až vyhrajeme, tak se to vyřeší,” vzpomíná Rudolf. “Jenomže nakonec to dopadlo tak, že jsme místo vítězství ustupovali a pak ta válka zamrzla. A my jsme se prostě najednou ocitli v normálním běžném životě, aniž bychom bez papírů měli naději zabezpečit si v něm normální existenci.”

Podle reportérky zná Rudolf osobně dalších 50 ruských a běloruských dobrovolníků, kteří se dnes bez dokumentů protloukají na Ukrajině. Porušují tím imigrační předpisy a při jakékoli policejní kontrole mohou být zadrženi a vypovězeni. Mladý ruský opoziční aktivista Sergej byl takto odhalen před třemi měsíci v Dněpropetrovsku. Aby unikl návratu do Ruska, vrátil se do válečné zóny, kde mu mina utrhla nohu; imigrační úředníci mu pak deportační příkaz přinesli rovnou na jednotku intenzivní péče.

Přitom ne že by Ukrajina cizince odstrkovala. Prezident Petro Porošenko má pravomoc udělovat občanství dekretem a loni ji mnohokrát využil; takhle se například stala Ukrajinkou americká investiční bankéřka Natalia Jaresko, která dnes v Kyjevě pracuje jako ministryně financí, litevský bankéř Aivaras Abromavicius, dnes ukrajinský ministr hospodářství a obchodu, nebo bývalý gruzínský prezident Michail Saakašvili, dnes šéf regionu Oděsa. Ale přestože stejný postup prezident slíbil i zahraničním dobrovolníkům, zatím k podpisu takového dekretu přes řadu urgencí nedošlo.

“Nevím proč, ale není k tomu politická vůle,” komentuje to pro foreignpolicy ukrajinská poslankyně Natalia Veselova, členka proevropské strany Sebedůvěra. “Přitom tihle lidé mohou být doma odsouzeni jen za to, že nám dobrovolně pomáhali.”

Pro Dmitryho (40), dalšího běloruského člena Batalionu Donbas, je případ vojenských dobrovolníků důkazem, že ukrajinskému vedení se nedá věřit. “Když Porošenko říká v televizi – Rusko nás napadlo, ale my nemáme peníze na dost tanků, tak to dokážu pochopit. Ale pasy, co nám slíbil, nestojí vůbec nic, a podepsat dekret zabere pár minut. Tak proč to neudělal. Možná nechce. No ale pak taky možná nechce vyhrát ani tuhle válku,” říká Dmitry.

Řada paramilirátních jednotek, v nichž zahraniční bojovníci po svém příchodu skončili, patří ideologicky ke krajní pravici. Nicméně přesto, že je do oddílů nevtáhla ideologie, nýbrž absence byrokratických překážek, mají dnes cizinci strach, že padnou za oběť politické bitvě. Vláda v Kyjevě totiž nechce být spojována s krajní pravicí stojící za některými bataliony a raději se odřízne i od bojovníků, kteří zachránili rozloženou ukrajinskou armádu v jejích nejhorších chvílích a zabránili úplnému zhroucení východoukrajinské fronty.

Jedním z proslulých oddílů této fáze války byl batalion Azov -  napojený na nacionalistický Pravý sektor a obviňovaný později z násilností a zločinů. Podle jeho člena, bývalého ruského armádního důstojníka Alexeje Filippova (27), bojovalo v jeho řadách přinejmenším 100 Rusů. Sám Filippov, absolvent námořní akademie a někdejší příslušník ruských speciálních sil, přijel na Ukrajinu bojovat stopem.

“Říkal jsem si, že když porazíme tyhle - jakože - separatisty a Ukrajina bude vzkvétat, pak i Rusům dojde, že tahle revoluce je výhodná a donutí Putina k nějakým změnám,” cituje jeho důvody server. Časem prý ten idealismus trochu opadl, ale fakt, že je stále v Azovu, vysvětluje Filippov absolutní nemožností uchytit se jinde. “Až dostanu pas, okamžitě se hlásím do ukrajinské armády, ke speciálním jednotkám,” říká ruský profesionál. “Získat občanství je pro mě absolutně zásadní věc. Aby to neskončilo jako ‚Bylo od vás fajn přijít nám na pomoc, ale teď už zase vypadněte‘.”

Na billboardy vystavujeme dokonalé a nadprůměrně krásné tváře, ale ve skutečnosti nás přitahují spíše průměrné rysy,píše Richard Stephens v deníku The Guardian. Jak to, že se nám líbí ostatní? To je stará otázka, kterou se ale věda začala zabývat teprve nedávno.  Miliardový obrat kosmetického průmyslu dokazuje všeobecný zájem lidí „vypadat dobře“.  Atraktivita nicméně nesouvisí s osobitostí - spíš naopak.

I když být jedinečný a zvláštní určitě neublíží, jak by mohly dosvědčit kariéry řady celebrit, studie opakovaně ukazují, že když přijde na lámání chleba, více nás přitahuje obyčejnost - průměrnost. Vědci na počítačích vytvořili uměle různé obličeje tím, že zkombinovali fotky různých lidí. A tyto průměrné tváře byly během výzkumu hodnoceny jako nejvíc přitažlivé. Čím víc "průměrných rysů“ bylo při stavbě tváře použito, tím větší hodnocení dostala.

Kromě „průměrnosti“ je ovšem tu je další podstatný vliv na to, jak atraktivní přijdeme ostatním. Jednoduchá výzkumná studie vzala naději beznadějným romantikům věřícím na lásku na první pohled. Během výzkumu ukázali vědci mužům i ženám série fotografií usmívajících se dívek. Některé fotky jim ukázali jednou - některé naopak dokonce šestkrát. Na konci studie byly fotky, které jim ukázali vícekrát, ty s nejvyšším hodnocením; ne proto, že by byly hezčí než ostatní, ale proto, že jim přišly povědomé.

Tendence vyvinout si pozitivní vztah k věcem, které vídáme častěji, je známá v psychologii pod pojmem Efekt pouhého vystavení. Fotografie, zvuky, jména i vymyšlená slova jsou pro nás příjemnější, když už jsme se s nimi někdy setkali. Na tomhle principu ostatně s úspěchem staví i propaganda a vymývání mozků: jde o to opakovat lidem tak často a neodbytně různé „pravdy“, až je podvědomě vezmou za své.

Připisovat vzhledu velký význam asi někomu připadá povrchní - je tu přece ještě duše, rozum… Jenže právě fyzická přitažlivost se ukazuje být hlavní hnací silou. Například nedávná studie „rychlého randění“ zjistila, že muži si vybírají partnerku jen na základě fyzické přitažlivosti. Ženy také vybírají vzhled, ale berou v potaz také otevřenost, důvěru a vzdělání.

I když ale nevlastníte průměrné rysy, stále tu existuje naděje. Pořád můžete sami sebe ukazovat svému objektu touhy tak často, jak to půjde.  A doufat, že jeho nebo její lásku nastartuje lidská záliba pro známé věci.

Senátoři z výboru pro územní rozvoj se rozhodli pustit do BIS. Dnes – tedy ve středu - by jim měl zástupce BIS vysvětlit, proč se ve výroční zprávě tajné služby za rok 2014 ocitla věta, že „v Senátu se očekávají irelevantní a účelové pokusy oddálit přijetí zákona o registru smluv“. Senátorům se to zdá jako vměšování tajné služby do politiky.

Pikantní je to ovšem v okamžiku, kdy Senát skutečně projednává znění zákona a začíná být zřejmé, že z dlouho probojovávané normy může zásluhou senátorů zmizet vše, co z ní dělá protikorupční zákon. Senátoři se třeba snaží, aby ze zveřejňování byly vyňaty všechny smlouvy státních podniků, jako je ČEZ, Čepro nebo třeba Ředitelství silnic a dálnic. A také se snaží zrušit podstatný paragraf, že smlouva, která není zveřejněna, se stává neplatnou. Pokud by to prošlo, stal by se zákon naprosto zbytečný. BIS byla v případě zákona o registru smluv vizionářská, kéž by to tak bylo častěji.

Vítěz právě skončených kanadských voleb a příští premiér země Justin Trudeau na své první tiskové konferenci oznámil, že Kanada skoncuje se účastí na leteckých úderech proti Islámskému státu.

O svém rozhodnutí stáhnout bojové letouny z Američany vedené koalice Trudeau telefonicky informoval prezidenta Baracka Obamu: „Ujistil jsem ho, že se Kanada rozhodně nezříká odpovědnosti v boji proti IS, a on na oplátku ujistil mě, že rozumí mému předvolebnímu závazku, že v případě vítězství ukončím tuto misi.“

Kanada má v leteckých úderech zapojených šest bojových letounů CF-18, které by podle dohod měly v kampani zůstat do března příštího roku - a Trudeau přesné datum jejich předčasného stažení zatím nezveřejnil. Kromě toho na území severního Iráku cvičí Kurdy zhruba 70 příslušníků kanadských speciálních jednotek a budoucí premiér potvrdil, že tito lidé zatím zůstanou na svých místech.

Na mítinku v Ottawě, který předcházel zmíněné tiskovce, Trudeau oznámil změnu kurzu kanadské zahraniční politiky. „Chtěl bych něco vzkázat všem přátelům této země všude po světě, kteří se v minulých letech museli ptát, kam zmizel soucitný a konstruktivní hlas Kanady ve světovém dění. Pro tyto lidi mám ve jménu 35 milionů Kanaďanů krátkou zprávu: Jsme zpět.“ Nová vláda by se měla představit 4. listopadu a Trudeau v ní chce vyrovnaný počet mužů a žen.

Svůj rozhovor s Obamou označil budoucí šéf Kanady za „vřelý“ s tím, že kromě událostí celosvětového významu oba státníci – v soukromí otcové dospívajících dětí – probrali i otázky dobrého rodičovství. „Barack Obama si mě dobíral, že nemám šedé vlasy, a upozornil mě, že se mi v účesu pravděpodobně brzy objeví,“ řekl Trudeau shromážděným novinářům. Kromě Obamy telefonicky hovořil i s britským premiérem Davidem Cameronem a francouzským prezidentem Francois Hollandem.

Trudeau je syn někdejšího kanadského premiéra Pierra Trudeaua, který vládl v letech 1969–1984. Jeho drtivé vítězství v právě skončených volbách vyvedlo Liberální stranu z dlouhé opozice.

Video: Španělská La Estrella má dva obyvatele. Manželský pár žije už 45 let v opuštěné vesnici.

Kulturní tip: Ztraceni v Mnichově. V kinech od 22. října. Sir „P", devadesátiletý papoušek šedý, který kdysi patřil Edouardu Daladierovi, se na pozvání ředitele Francouzského kulturního institutu ocitne v roce 2008 v Praze jako živá relikvie z dob Mnichovské dohody.  Nový film Petra Zelenky.