Tři rady Johna Olivera: Trump je první troll, který byl zvolen prezidentem

Britský stand-up komik John Oliver, který každý týden komentuje v pořadu Last Week Tonight americké i světové dění, se jednom ze svých posledních videí snaží rozkrýt hlavní znaky prezidentování Donalda Trumpa. Video má být také návodem, jak techniky podobných „populistů“ rozpoznat a jak se s nimi vypořádat. Podle něj totiž ovlivňují i to, jak se k sobě chováme navzájem.

Útočení na důvěru v média: Donald Trump podle Olivera napadá novináře už od počátku své kampaně, protože se tím chce vyhnout nepříjemným otázkám. A z pozice prezidenta Spojených států amerických označuje většinu médií přímo jako „fake news“ (dezinformace, lži). Není jediným takovým státníkem. V Maďarsku tak činí premiér Viktor Orbán, na Slovensku premiér Robert Fico, u nás prezident Miloš Zeman i premiér v demisi Andrej Babiš. Cílem všech těchto útoků má být delegitimizace role novinářů ve společnosti, a tedy snaha vyhnout se kontrole ze strany médií.

Trolení: souvisí s přecházejícím bodem. John Oliver označil Donalda Trumpa za prvního trolla, který byl zvolen prezidentem. „Trollové“ chtějí „jen“ naštvat své nepřátele. Trump tak využívá svůj účet na Twitteru především k útokům na média jako CNN nebo The New York Times.

Whataboutism: stará strategie SSSR prvně pojmenovaná už za studené války. V post-sovětském Rusku pak byla technika zpočátku používána při upozorňování na porušování lidských práv či na nízkou životní úroveň. Název vznikl z anglického spojení „what about…?“ (a co třeba…?). Jádro techniky spočívá ve změně tématu rozhovoru: respondent na každou otázku odpovídá tím, že „druhá strana“ dělá něco špatně. Oliver jako příklad uvádí odpověď Trumpa na otázku, proč neodsoudil útoky neonacistů v Charlottesville, kdy dvacetiletý příslušník neonacistické skupiny Vanguard America najel autem do skupiny protestujících. Trump na to reagoval otázkou, proč se nikdo nezajímá o druhou stranu, a jestli je úplně bez viny; jinak na dotaz neodpověděl. Za minulého režimu se při kritice komunistické strany její představitelé snažili zpochybnit Masarykův odkaz otázkou „A co Masaryk, který nechal střílet do dělníků?“. Oliver doplňuje, že takové otázky jsou samozřejmě legitimní a je potřeba na ně hledat odpovědi, ale neměly by se používat jako protiargument v diskusi na úplně jiné téma.