Tady Dan z časopisu The New Yorker. Jak Daniel Radcliffe ověřoval fakta

Daniel Radcliffe hereckou přípravu nezanedbává. Bere ji natolik vážně, že během zkoušení divadelní hry na Broadway – The Lifespan of a Fact – nastoupil do oddělení ověřování faktů v časopise The New Yorker. Článek, který zachycuje, jak si herec vedl, napsal Michael Schulman. A kromě toho, že jde o úsměvné lehké čtení, text také nabízí fascinující vhled do u nás takřka neexistující profese fact-checkera.

Radcliffe se proslavil postavou Harryho Pottera, ale nyní se snaží dokazovat, že je všestranný herec. V The New Yorkeru se připravoval na roli, která vychází ze skutečných událostí. V roce 2005 byl stážista v listu The Believer, Jim Fingal, pověřen, aby ověřil text Johna D'Agaty o sebevraždě v Las Vegas. Brzy se ukázalo, že přístup renomovaného autora k pravdě byl velmi kreativní. Spoustu věcí si vymýšlel. A když ho Fingal konfrontoval mimo jiné s tím, že v Las Vegas není 34 strip klubů, jak uvádí, ale 31, D'Agata odpověděl, že napsal 34, protože se mu více líbí rytmus té číslovky.

Radcliffův úkol v The New Yorkeru byl podstatně lehčí. Dostal do ruky recenzi mexické restaurace Oxomoco, která sídlí v Brooklynu. První krok, jak jej šéf fact-checkerského oddělení Peter Canby instruoval, představuje to, že si člověk musí v textu podtrhnout všechna fakta, která jsou ověřitelná. Ve větě - „Sám dip byl naprosto vynikající, provázaný s chilli v adobu a s koriandrem, překrytý sýrem cotija a mírně uzenými, lehce spálenými cherry rajčaty.“ - si tak zatrhnul vše kromě „naprosto vynikající“.

Autorka recenze dále psala, že restaurace je zařízená ve kalifornském stylu Venice Beach. Je to fakt, nebo názor? Podle Danbyho z fact-checkerského oddělení to je dojem, na který má autor právo, ale stojí za to ho  ověřit. Teď už bylo na čase, aby Radcliffe zvedl telefon, zavolal majiteli restaurace Justinu Bazdarichovi, a probral s ním vše položku po položce. „Jsem z toho víc nervózní, než z představení, které mám dnes večer,“ přiznal se herec.

„Dobrý den Justine, tady Dan z New Yorkeru,“ představil se a pohrával si s tužkou v ruce. „Budu se vás ptát na otázky, které vám asi budou připadat nudné a prozaické, ale mějte, prosím, strpení.“ Nejprve proběhl dotaz na to, jak přesně se hlásku jeho jméno (v textu správně). „Dalo by se říci, že v dipu je chilli v adobe s koriandrem?“ (Adobo – indonéská marináda z vinného octa – bylo špatně, koriandr souhlasí.) Bylo by správné říci, že interiér vaší restaurace má lehký kalifornský nádech?“ Bazdarich odpověděl, že on sám ho považuje spíše za mexický než kalifornský. „Ano, promiňte,“ zasmál se nervózně Radcliffe. „Víte, jsem Angličan, který nikdy nebyl v Mexiku, takže to byl můj první dojem.“ V tu chvíli si vydechl, rozloučil se a zavěsil. „Právě jsem ověřil článek!“ zvolal vítězoslavně. „Dneska už mě žádný těžší úkol nečeká.“

A aby toho ověřování nebylo málo, pár dnů poté, co Radcliffe strávil den mezi fact-checkery, volal mu z The New Yorkeru jiný fact-checker, aby ověřil článek, který o něm Schulman napsal. Správně v něm bylo takřka vše. Jen pro úplnost – pravdou je, že Radcliffe Mexiko ve skutečnosti navštívil.