Šéfové evropských vlád se na nedávném summitu dohodli na nové migrační strategii. Chtějí prozkoumat možnost zřízení táborů mimo území EU, kam mají být dopraveni migranti zachránění ve Středozemním moři. V součinnosti se specializovanými agenturami OSN se v těchto táborech podle představ EU oddělí ekonomičtí migranti od uprchlíků: ti první budou poté dopraveni zpět do vlasti, ti druzí bezpečnou cestou do Evropy (nejasné je, kam konkrétně).
Není to jediný závěr důležitého summitu EU z konce června (viz text v novém Respektu 28/2018). V Česku se idea nových táborů mimo Evropu těší tak velké oblibě - pochvaloval si ji při návratu ze summitu i premiér Babiš - že za pozornost stojí problémy při snaze o její realizaci. Shrnuje je například německý konzervativní deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.
Především žádný stát na protější straně Středozemního moře nechce na svém území takové zařízení dovolit. Angela Merkel o tomto záměru již v minulosti jednala při návštěvách na severu Afriky a nepochodila. Lágr s řádově desítkami tisíc migrantů by mohl rozkolísat i ekonomicky slabé a politicky křehké Tunisko - jedinou arabskou zemi, kde reformy arabského jara jakž takž uspěly. V evropském zájmu je přitom stabilita jedenáctimilionového státu. Svých problémů má dost i Egypt, Libye, Maroko a Alžírsko, které evropské návrhy jednohlasně odmítají.
Z pohledu severoafrických států je to zcela logické. Do Evropy nyní vesměs neodcházejí jejich občané – i ony jsou tranzitním územím pro lidi, kteří v podstatě migrují především kvůli obrovské propasti v životní úrovni mezi Evropou a subsaharskou Afrikou. A severní Afrika pochopitelně nechce, aby Evropa tento problém řešila na její úkor. Ostatně již dnes za Evropu dost špinavé práce dělají.
Maroko v součinnosti se Španělskem posledních deset let poměrně přísně střeží svou hranici (navzdory aktuálnímu nárůstu počtu migrantů). Předminulý týden pak vyšlo najevo, že Alžírsko v posledním roce na 13 tisíc Afričanů deportovalo bez vody a jídla do pouště. Alžírské bezpečnostní složky na hranici se sousedním Nigerem vyhodily muže, ženy i děti z aut – a dál na jih museli jít pěšky.
Pokud navíc na území severoafrických států vzniknou tábory, kde bude EU či agentury OSN přezkoumávat žádosti o azyl, pravděpodobně se stanou cílem utečenců ze subsaharské Afriky. Aby se nestaly magnetem pro další migranty, musely by v nich panovat extrémně špatné a odstrašující životní podmínky - a vznik takových lágrů na svém území nechtějí ani autoritářští vládci severoafrických zemí.
Někteří evropští politici si proto pohrávají s myšlenkou, že by ony tábory pro migranty zachráněné ve Středozemním moři neměly vzniknout na severu Afriky, ale v Albánii nebo v Makedonii. Z obou zemí se ale rovněž ozývá odpor. Albánský premiér Edi Rama německému bulvárnímu deníku Bild sdělil, že “je principiálně špatný nápad skladovat někde zoufalé lidi, jako kdyby byli nebezpečný odpad”. Přesto domácí opozice šíří poplašné zprávy, že prý chce premiér v zemi zřídit tábory pro 60 tisíc bývalých islamistických teroristů ze Sýrie.
Při tomto horečném úsilí o nová řešení migrační krize by ovšem zároveň nemělo zapadnout, že počty příchozích do Evropy meziročně opět výrazně klesly.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
