Rozsudek noci: když rolexky spojily rap s rockem

Byla to deska, která přemostila bariéry mezi rapem a rockem. Neskutečný soundtrack, na němž se v roce 1993 dalo deset rapových uskupení dohromady s jedenácti kytarovými kapelami, aby z toho vznikl komerční trhák. Film Judgment Night sice provázely mizerné recenze a vcelku rychle upadl v zapomnění, ovšem hudební setkání Cypress Hill s Pearl Jam nebo Sonic Youth – případně song, kde Ice-T sekunduje metalovým Slayer - působí i 25 let po vydání do velké míry svěže.

Právě k přelomovému albu, které v mnohém předznamenalo rap-rockový crossover druhé půle devadesátých let, se na serveru The Rolling Stone formou orální historie vrací Christopher R. Weingarten. „Byla to velmi krátká epizoda, která ukázala brilantní potenciál rap-rockového crossoveru: utopickou oázu beatů, rýmů a riffů,“ konstatuje na úvod autor, který hovořil nejen se členy zúčastněných kapel, ale také s producenty, z jejichž hlav koncept vzešel.

Hlavním mozkem projektu byl Happy Walters, tehdy dvaadvacetiletý manažer Cypress Hill a House of Pain, který pak ještě svou hvězdnou sérii završil spoluprací s Korn a Incubus. „Vyrůstal jsem v malém městě v Indianě, takže první, co se ke mně tehdy dostalo, byla pop music. Měl jsem rád R.E.M., The Smiths a tyhle věci. A pak mě dostal raný hip-hop. Ale vždy jsem byl víc do byznysu než do dělání hudby. Viděl jsem to jako příležitost, jak můžu pomoct něco vybudovat,“ popisuje své zázemí Walters.

Rap a rock představovaly v té době dva zcela oddělené světy - a to nejen žánrově i rasově. První přemostění přinesla kapela Rage Against the Machine a možnost spojení obou stylů pak potvrdil americký generačně profilovaný putovní festival Lollapalooza, na jehož pódiu se Cypress Hill střídali s Red Hot Chili Peppers nebo Pearl Jam.

Tady Waltersovi došlo, že přemostění je možné. Mnohé kapely jako Sonic Youth nebo Faith No More se do spolupráce hrnuly, na jiné bylo nutné zapůsobit. Nebo spíše na jejich manažery. „Pár manažerů na ten nápad nevěřícně koukalo. Tak jsem je uplatil. Řekl jsem jim: Pošlu vám rolexky a dohlédněte na to, aby do toho vaše kapela šla. Takže stačil nápad a pár rolexek a mohli jsme se pustit do práce.“

Vliv alba na podobu produkce druhé poloviny devadesátých let byl markantní, což potvrzuje to i rapper DMC z Run-D.M.C. „Judgement Night byla v rámci průmyslu prorocká deska, protože po ní to celé explodovalo, Limp Bizkit a všechny tyhle kapely dělaly to, co už bylo uděláno na Judgement Night. Dokonce když se podíváš na kapely jako Fall Out Boy nebo P.O.D., tak tihle chlápci tak rap-rockují.“