Proč jsou robotky světice a robotky povolné

Proč se robotky jako Sophia oblékají konzervativně? Na to se v trefném, vrstevnatém i vtipném textu pro server Racked pokouší odpovědět Tessa Love. Všímá si toho, že prototypy robotů-androidů dnes často mají ženský gender - a čelí naprosto stejným stereotypům a předsudkům ohledně vzhledu a oblékání jako jejich živoucí ženské předobrazy.

Začíná to scénou z románu a jeho filmové adaptace Stepfordské paničky, kdy se Joanna Eberhart ocitne na ordinérním předměstí obklopená spořádanými hospodyňkami, které zajímá jen pečení a péče o domácnost. Trochu kritika středostavovského způsobu života, ale také trochu ztvárněná úzkost z budoucnosti umělé inteligence.

Ačkoli vývoj technologií ještě není tak daleko, první náznaky androidů – robotů, kteří mají jednat, vypadat, chovat se a mluvit jako lidé - tu už máme a je až překvapivé, že scénář Stepfordských paniček bezděky naplňují. Tessa Love uvádí, že android potřebuje oblečení asi tak stejně jako kůži, to znamená vůbec, ale má ho, aby budil důvěru, vzbuzoval v člověku lidské reakce. O tom, co si na sebe obleče, přitom nerozhoduje. Podobá se panence – většina z androidů má ženský gender a je zkonstruovaná muži. Proto se i tady opakují stereotypy ženy světice a ženy povolné.

„Tito roboti replikují problematické sociální normy a standardy,“ říká k tomu Kim Jenkins, asistující profesorka na Pratt Institute, která se zaměřuje na společenskokulturní a historické vlivy módy. „Všechno je to jen zvrácená fantazie o tom, jak vypadá ženskost, a tady se snad všichni shodneme, že to je pouze společenský konstrukt. A nyní jsme doslova očitými svědky konstruování umělé ženskosti v podobě těchto robotů. “

Asi nejvíc do očí bijící příklad je Erica – japonský robot zkonstruovaný v Hiroshi Ishiguro Laboratories. Její obličej vznikl kombinací 30 fotografií skutečných žen, které si vybral její autor Hiroshi Ishiguro, jehož cílem bylo stvořit krásnou, a přitom neutrální ženskou tvář. Eričin vzhled pak doplňuje upjatá blůzka a šál přes ramena.

Jiný populární robot Sophia, který již vystupoval v televizních pořadech jako 60 Minutes, The Tonight Show with Jimmy Fallon a objevil se na obálce Elle Brazil, byl zase inspirovaný podobou Audrey Hepburn. „Porcelánová kůže, štíhlý nos, výrazné lícní kosti, podmanivý úsměv a hluboké výrazné oči, u nichž se zdá, že barvu mění se světlem,“  popisuje Sophii charakteristika na stránkách Hanson Robotics. Vývojáři obecně mají tendenci přisuzovat technologiím, které by měly člověku pomáhat a sloužit, výrazně ženské znaky (mj. Siri, Alexa).

A vzhledem k tomu, že roboti jako Sophia, Erica a JiaJia mají být společníky nebo asistenty, není též divu, že muži, kteří je vytvářejí, si je stále představují, navrhují a oblékají stylem odpovídajícím jejich podřízenému postavení. Kathleen Richardson, sociální antropoložka, autorka knihy AI: Anxiety and Machines, to shrnuje postřehem: „Myslím, že to pravděpodobně odráží to, co si někteří muži myslí o ženách - že nejsou plnohodnotné lidské bytosti.“