Jedno z hlavních témat německé předvolební kampaně leží 2640 kilometrů od Berlína. V Ankaře, konkrétně v opulentním prezidentském paláci Recepa Tayyipa Erdogana. Je dobře známo, že Erdogan ve svých rukách koncentruje stále více moci a změnil se v netolerantního autoritáře: německým politikům pravidelně nadává do fašistů a z nesrozumitelných důvodů zadržuje několik německých občanů včetně novináře předního deníku Die Welt Denize Yücela.
Sociální demokraté a zvláště jejich lídr Martin Schulz tak požadují ukončit jednání o přistoupení Turecka k EU a kritizují dosavadní příliš mírný kurs německé vlády. Opatrně se k tomuto ráznému požadavku minulou neděli v televizním duelu přihlásila i Angela Merkel. Více o přetékání zdánlivě bezedného poháru německé trpělivosti ve vztazích s Erdoganem čtěte zde.
“Ukončení přístupových jednání s autoritářským státem - to zní smysluplně. Zvlášť když takový požadavek přichází z úst sociální demokracie, která v roce 2004 jednání umožnila,” píše na úvod titulního komentáře v aktuálním vydání týdeníku Die Zeit Michael Thumann, v minulosti zpravodaj listu z Istanbulu. Přesto takovou politiku považuje za chybu.
“Byl by to nezvratný krok a ponechal by 50 procent Turků, kteří pravidelně ve volbách hlasují proti Erdoganovi, napospas tomuto muži… Fakticky by došlo k ukončení jednání, která momentálně kvůli napjatým vzájemným vztahům beztak neprobíhají. Byl by to tedy jen symbolický akt,” vysvětluje. Erdogan by z toho na domácí půdě dokonce profitoval: voličům by sdělil, že se na ně EU vykašlala, definitivně je odmítla a dál by rozehrával svou nacionalistickou kampaň.
Thumann navrhuje lepší alternativy. Stačí podle něj přístupová jednávání zmrazit, což má prakticky stejný krátkodobý efekt jako ukončení. Zastavilo by se například vyplácení více než čtyř miliard eur, které mají v rámci předvstupní pomoci do roku 2020 plynout do Turecka z EU. Dlouhodobě by však zůstaly otevřené dveře k novému jednání a opětovnému příklonu Turecka směrem k Západu. Protože Erdogan s Tureckem a s námi pravděpodobně zůstane dlouho, ale ne na věky - a jednoho dne zase do čela Turecka nastoupí dialogu nakloněný vládce.
“EU je pro Turecko mnohem důležitější než Turecko pro naše společenství,” připomíná Michael Thumann. Platí to zvláště pro ekonomiku, kdy například polovina tureckého exportu míří do EU. Proto novinář týdeníku Die Zeit navrhuje reagovat na diktátorský posun u Bosporu tím, že EU nerozšíří celní unii s Tureckem, jak bylo v plánu, ji nebo dokonce omezí, zastaví exportní pobídky a záruky pro evropské firmy podnikající v Turecku a omezí také miliardové půjčky Evropské banky pro obnovu a rozvoj.
“Vše, co EU prosadí směrem k Turecku, by mělo být konkrétní, věcné, a nikoli symbolické. Vehementně požadovaná přerušení jednání, varovně či mravokárně zvednuté ukazováčky, řeči o tom, že Turecko nepatří do Evropy, by Erdogan využil ve svůj prospěch. Rozhodující je reagovat naprosto neemocionálně a cíleně,” shrnuje Michael Thumann komentář a má na mysli zmíněné finance a ekonomiku.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
