Německo ustupuje ze scény. Královna Angela předává volant Macronovi

Německý Der Spiegel lamentuje nad pozoruhodně rychlým ústupem Německa ze světové scény. Není to tak dávno (listopad 2016), kdy se o německé kancléřce Angele Merkel psalo jako o poslední poslední záchraně liberálního Západu. Magazín popisuje, že se kancléřka sice podobným označením bránila: “Jak by mohla země, jež musí projít dlouhými parlamentními debatami dříve, než někam vyšle jediného vojáka, bránit Západ?” ptají se němečtí kolegové.

Ale zároveň jí prý taková slova lichotila - a její konečné rozhodnutí kandidovat pro čtvrté funkční období souvisela s pocitem, že její přítomnost je ve vymknutém světě opravdu zapotřebí. Der Spiegel vzpomíná na její odvážný předvolební výrok, že Evropa nyní - tedy po nástupu Donalda Trumpa do Bílého domu - musí být připravena vzít svůj osud do vlastních rukou.

Jenže se zdá, že se situace vyvíjí zásadně jinak. Dnes je Německo maximálně na sedačce spolujezdce, ne-li v zadní řadě. Nezúčastnilo se odvetné akce proti Bašáru Asadovi v Sýrii, vlastně prý ani nemělo informace o načasování a rozsahu plánovaného útoku. Muselo údajně tvrdě bojovat, aby bylo vůbec připuštěno na protiasadovský summit, který se konal v úterý v Bruselu. Když se západní mocnosti dohadovaly na sankcích proti Rusku jako odvetě za útok proti Skripalovým ve Velké Británii, nemělo k tomu Německo co říct.

A v Evropské unii teď za volantem sedí jednoznačně francouzský prezident Emmanuel Macron, který minulý týden pronesl zásadní projev v Evropském parlamentu. “Je více než symbolické, že Macron je tento týden vítán ve Washingtonu se vší pompou, zatímco Angela Merkel tam přijíždí na ´pracovní návštěvu´ jenom v pátek, těsně před víkendem,“ píše Der Spiegel.

A nemáme prý věřit tomu, že německý ústup ze slávy je zapříčiněn komplikovaným a zdlouhavým vyjednáváním o nové koaliční vládě. “To je spin, který k popisu situace používá kancléřství,” tvrdí text. Ve skutečnosti jde o to, že kancléřka promrhala spoustu vlastního politického kapitálu především během uprchlické krize, kdy přicházela s řešeními, jež “většina německých spojenců vnímala téměř jako urážku”. Angela Merkel také přišla o pořádnou porci vlivu a moci v samotném Berlíně. Její hlavní kritik z řad CSU Horst Seehofer například dlouhá léta nechával její zahraniční politiku bez povšimnutí. Dnes ale říká, že v případě zamýšlené účasti na útoku proti Sýrii by použil stranické veto.

Pak následuje óda na Emmanuela Macrona, byť s jistou rezervou. V každém případě je líčen jako někdo, kdo “má nejen odvahu formulovat myšlenky, ale také za ně bojovat tváří v tvář opozici”. Když Macron mluví o Evropě, činí tak “z hlubokého přesvědčení, vyzařuje energii a skutečný zápal. Tančí jako boxer v ringu, na řečnickém pultě má šest plných sklenic vody a během večera pět a půl sklenice vypije”.

Na roli Angely Merkel jako “královny Evropy” prý bylo i něco temného, viz plakáty během řecké krize, na nichž byla kancléřka zobrazena s Hitlerovým knírkem. Ale zároveň bylo jasné, že pokud je v Evropě nutné něco učinit, bez německé kancléřky se to neobejde. “Dnes chce každý mluvit s Macronem. Na konci evropských summitů Merkel většinou jen vydá krátké prohlášení a zmizí ve svém hotelu.“

Na Macronovo vystoupení v Evropském parlamentu prý minulý týden reagoval předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker jednoduše a zároveň s viditelným nadšením: “Vrátila se skutečná Francie.” Der Spiegel radí aktivnější přístup. Macron musí dostat od Německa jasnou odpověď na své návrhy reforem eurozóny - a ta nesmí být jenom negativní.

Německo musí projevit podporu například pro vznik Evropského měnového fondu, byť to bude znamenat další předání pravomocí do Bruselu. Větší aktivita je nutná také na Ukrajině. Kancléřka se bude muset také naučit vycházet s Trumpem, byť je to pro ni obtížné. A hlavně, píše Der Spiegel: Německo si musí odpovědět na otázku, kam vlastně jde a kde stojí v konfliktu mezi Ruskem a Západem, který se stupňuje a proniká do mnoha otázek světové politiky.