Vše, co víte o obezitě, je špatně, hlásá titulek dlouhé textu, který pro server Huffington Post napsal Michael Hobbes a nafotil Finlay Mackay. V provokativním dovysvětlení se pak píše, že lékařská komunita desítky let ignorovala fakta o obezitě a vedla nelítostnou (a taktéž zbytečnou) válku proti lidem s nadváhou, která nejenže poznamenala veřejné mínění, ale také zničila spoustu životů. Nyní je však čas pro nové paradigma.
Co Hobbes uvádí hned na začátek, je skutečnost, že od vědění a poznání faktů k uvedení do praxe vede často velmi dlouhá a únavná cesta. Zmiňuje přitom případ kurdějí, kdy někteří kapitáni už v sedmnáctém století rozdávali své posádce citróny, limetky a pomeranče s vírou, že tak nemoci předejdou. Britské válečné námořnictvo však od této praxe kvůli obavám ze zvýšených nákladů odstoupilo. Jasný vliv ovoce při prevenci a léčbě nemoci byl pak prokázán v půli 18. století, ovšem trvalo dalších padesát let, než to námořnictvo vzalo v potaz. I bezpečnostní pásy existovaly dávno před vynálezem auta, ale povinné začaly být až v šedesátých let, stejně tak první potvrzené úmrtí v souvislosti s azbestem pochází z roku 1906, přesto jeho první zákaz přišel v roce 1973.
„Každý objev v oblasti veřejného zdraví - a nezáleží na tom, jak významný byl - musel vždy soutěžit s tradicemi, předsudky a finančními stimuly uvnitř společnosti, do níž měl být implementován,“ píše Hobbes. V americké společnosti dnes téměř 80 procent dospělé populace a okolo jedné třetiny dětí splňuje definici nadváhy nebo obezity. Více Američanů dnes žije s obezitou než s rakovinou prsu, Alzheimerem, Parkinsonem a HIV dohromady.
Na obezitu je přitom pohlíženo jako na výsostně osobní selhání jedince, o němž se tvrdí, že zatěžuje zdravotnictví a snižuje HDP. Strach z tloušťky je v populaci tak velký, že Američané dnes za diety utrácejí více peněz, než kolik vydají za počítačové hry a filmy. Pravda je však ta, že diety nefungují. Už v roce 1959 výzkumy ukázaly, že 95 až 98 % pokusů zhubnout končí selháním a dvě třetiny lidí na dietě následně přiberou víc, než shodily.
Vyzbrojen statistikami Hobbes dále popisuje životní styl a traumata lidí s nadváhou. Osobní se tu potkává se systémovým, kdy se kupříkladu na fakultách při výuce budoucích lékařů věnuje problematice výživy pouhých 19 hodin z celého studia. Což v době, kdy 60 proces kalorií, které Američani přijímají, pochází z ultra-processed food - tedy příliš zpracovaného jídla.
To, jak je obezita stigmatizovaná, zase ilustrují zprávy z ordinací, kde lidé s nadváhou obvykle zažívají kratší prohlídky, lékaři k nim přistupují s menší empatií a pokládají je za problematičtější pacienty.
Nadváha však zdaleka není jen americký problém, jak Hobbes píše, Od roku 1980 se podíl obezity v 73 zemích světa zdvojnásobil a v 113 vzrostl. A za tu dobu se žádné zemi tento nárůst nepodařilo zmenšit a zastavit. Naprosto žádné.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
