Lidé opět proti strojům. Tentokrát inteligentním

Benjamin Netanjahu je politický génius. Jeho úterní překvapivé vítězství ve volbách vejde do dějin jako jeden z největších zvratů během předvolební kampaně. Ještě o víkendu se nůžky v předvolebních průzkumech otvíraly opačným směrem: levostředová Sionistická unie nabírala hlasy i domnělá křesla v Knessetu, Netanjahuův Likud se propadal. Izraelský premiér nicméně vyrazil na zteč a dokázal vývoj zvrátit. Jak to “Bibi” dokázal?

V posledních dnech kampaně, když se zdálo, že nad ním  středoví voliči zlomili hůl, se ostře posunul dál doprava. Prohlásil, že nikdo nedovolí vznik palestinského státu - tím popřel to, co nahlas tvrdil v podstatě celou dobu svého vládnutí. Prohlásil, že Izrael ohrožuje mezinárodní spiknutí, které se snaží vlastence, jakým je on sám, odstavit od moci.

V úterý, tedy v den voleb, vyzval stoupence pravice, ať vyrazí k volbám (a volí jeho Likud), protože “Arabové přijíždějí do volebních místností v celých houfech” naváženi autobusy placenými zmíněným mezinárodním spiknutím podporujícím levici. Do poslední chvíle bojující Netanjahu se ještě odpoledne pokusil uspořádat tiskovou konferenci, ale volební komise zakázala její vysílání. Celé tažení mělo hektickou příchuť naléhavosti. Nebo - jak píše The Jerusalem Post - paniky. Netanjahu byl všude, rozdával rozhovory, zjevoval se na tržnicích. Vítězství si vydřel.

Co bude dál. Izrael ukázal svou nevyzpytatelnost a předpovídat cokoliv se v tuto chvíli nikomu moc nechce;          nejpravděpodobnější je samozřejmě pravicová koalice. Netanjahu se zbavil centristických “potížistů”, jako je bývalá ministryně spravedlnosti Tzipi Livni, některé body programu se ale vyjasnily díky předvolební kampani. Především zmizelo předstírání, že se Bibiho vláda snaží s Palestinci dohodnout. Na straně Palestinců je velmi těžké si představit, jak bude v následujících měsících přežívat jakýkoliv náznak umírněné politiky: Hamás už vyzval současného prezidenta palestinské samosprávy Mahmúda Abbáse, aby opustil “absurdní mírové rozhovory” s Izraelem.

Zajímavý vývoj mohou mít vztahy se Spojenými státy. Ty se z konsensuální podpory Izraele mění ve stranickou záležitost: republikáni za Netanjahuem stojí, demokraté stále méně. Slíbená další výstavba osad a oficiální konec mírového procesu situaci určitě nepomohou, což se může časem projevit třeba ve způsobu, jakým USA podporují Izrael na půdě OSN. Pohled amerických demokratů na poslední vývoj dobře shrnuje komentář v týdeníku New York Magazine.

I česká Wikipedie to pod příslušným heslem říká: "Luddité byli angličtí řemeslníci a dělníci, kteří chtěli ničit stroje a nedovolit jejich zavádění v továrnách, poněvadž se domnívali, že je okrádají o práci." Tim Harford ve Financial Times ale tuto pohádku vyvrací. Luddité – píše - nebyli žádní idioti domnívající se, že stroje vezmou lidem veškerou práci. Ne, nějaká po nástupu nových technologií zůstane, ale bude jiná, monotónní nudná a hůř placená dřina - to byl strach ludditů, jinak vysoce kvalifikovaných řemeslníků z textilek.

Svým bojem „proti strojům“ se proto pokoušeli o jakousi formu kolektivního odborářského vyjednávání s majiteli továren v době, kdy žádné odbory ještě neexistovaly. A „vyjednávali“ tak přesvědčeně, že k potlačení jejich vzpoury muselo impérium nasadit 10 tisíc vycvičených vojáků v době, kdy jako sůl potřebovalo každou mušketu proti Napoleonovi.

Dlouhá léta byl strach ludditů z proměny světa bizarní kapitolkou dějepisu, ale dnes se vrací s plnou parádou. Dílem proto, že o svá místa se dnes bojí sami novináři. Internet ohrožuje papírová média a první roboti dokážou dávat dohromady data pro jednoduché ekonomické zpravodajství. Je jen otázkou času, kdy složitější mašiny dokážou i složitější výkony.

Další příčinou obav může být ekonomická situace obecně. Nerovnost prudce stoupá a řada ekonomů je přesvědčena, že za to mohou technologické změny: zvýhodňují menšinu vysoce kvalifikovaných pracovníků na účet armády bílých límečků střední třídy. Toto je podle Financial Times perspektiva neo-ludditů současnosti: vědí, že technologie asi nezničí zaměstnanost jako celek, ale změní požadavky na naši dovednost. A to tak, že to bude bolet.

Díváme-li se na věc jednoduše, tak v neo-ludditském pohledu od nás budoucnost chce vlastně jediné: abychom se uměli přizpůsobit. Stará průmyslová odvětví zahynou, nová se zrodí a my se s tím musíme srovnat. „To zní docela rozumě,“ píše Financial Times. Jenže je tady malé jenže. A to, že technologické změny nejdou moc rychle, jak se většinou soudí, ale příliš pomalu.

Teorie o nástupu inteligentních robotických pomocníků předpovídají v krátké perspektivě prudký zvrat a nárůst pracovních míst následovaný v delším časovém období velkým nárůstem produktivity. Žádný z těchto oznamovaných trendů ale dnes nějak není vidět, píší Financial Times. „Kde jsou všichni ti roboti teď, kdy je skutečně potřebujeme?“

V táhnoucích se přestřelkách mezi Řeky, nutícími Evropskou unii k novému projednání splátek jejich drtivého dluhu, a Němci, kteří něco takového rozhodně odmítají, došlo zajímavému záblesku, píše The Guardian. Několik vlivných sociálních demokratů vyzvalo vládu v Berlíně, že by měla splnit nedávno vznesený řecký požadavek na odškodnění obětí masakru během nacistické okupace Řecka během 2. světové války. Oficiální linie kabinetu Angely Merkelové, jehož jsou sociální demokraté koaliční součástí, přitom možnost jakýchkoli dalších reparací dosud naprosto vylučuje.

Berlín považuje svůj dluh k okupovaným Řekům za vyřešený splátkou 115 miliónů marek v roce 1960 a další požadavky současné vlády v Aténách bere jako vydírání. Udržet tento postoj bude ale zřejmě obtížné. „Měli bychom se pokusit o finanční odškodné obětí a jejich rodin,“ řekla uznávaná členka sociální demokracie Gesine Schwan serveru Spiegel Online týden před návštěvou řeckého premiéra Tsiprase u kancléřky Merkelové. „Je to prostě tak, že oběti a jejich potomci mají delší paměť než pachatelé a jejich potomci. Z historického hlediska bude dobré i pro nás, když po sobě dáme věci do pořádku.“

Tato náprava má dnes dva body. Jednak přímé odškodnění pozůstalým, například rodinám po 218 lidech zavražděných nacisty při razii ve vesnici Distomo v roce 1944, které řecký soud před dvaceti lety vyčíslil na 30 milionů eur.

Celkově zaplatilo životem na německou okupaci 20 tisíc Řeků a nacistické síly zničily řadu obcí; v těchto celkových číslech ale vina zůstává „pouze“ na morální úrovni. „Není to otázka peněz, osobně bych byl pro symbolické jedno euro odškodného, které by znamenalo uznání, že tento morální dluh existuje,“ řekl před několika dny řecký ministr financí Janis Varufakis.

Jinou, už velmi finanční otázkou je ale požadavek na vyrovnání „okupačního úvěru“, který pod nacistickou správou poskytla Řecká banka Německu a jehož výši dnes experti vyčíslují na 11 miliard euro. „To samozřejmě musíme zaplatit,“ říká už citovaná Gesine Schwan a řada politiků na levé části německého spektra s ní souhlasí.

„Reparace nejdou spojovat se současným jednáním o řeckých splátkách, ale jako nezávislý problém samozřejmě existují a my o tom musíme diskutovat. I po desítkách let stále existují mezinárodní právní otázky, které čekají na vyřešení,“ řekl Spiegelu místopředseda sociálních demokratů Ralf Stegner. Pro Čechy a jejich dodnes nevyřešený problém „odsunu“ - čili vyhnání - tří milionů spoluobčanů německé národnosti a krádeže jejich majetku může být tahle dlouhá paměť řeckých obětí inspirující připomínkou. Taky po nás zůstaly věci, které čekají, až je někdo dá jednou provždy do pořádku.

Záhada spavé kazašské vesnice pokračuje, jak dokumentuje list The Guardian. V roce 2013 si začali obyvatelé Kalačiku, zhruba šestisethlavé obce v severním Kazachstánu, stěžovat doktorům na nevysvětlitelné obtíže: dezorientaci, ztráty paměti a halucinace. Nejzjevnějším příznakem tajemné nemoci je ovšem spánek. Jeho oběti usínají nečekaně, třeba při řízení auta, a spí pak několik dní. Zpočátku spavé epidemie hlásila obtíže desetina obyvatel, aktuálně je nemocí postiženo 152 lidí. 

Lékaři ani nikdo jiný nedokáže příčiny záhadného usínání vysvětlit. Teorií se už za měsíce pátrání objevilo mnoho, ale zatím žádná se neukázala jako uspokojivá. Hodnoty všech látek, které padly v podezření, jako jsou radon, oxid uhličitý nebo těžké kovy, se buď při měřeních ukazují být v normě, nebo lékaři nenalézají souvislost mezi jejich koncentrací a příznaky, které lidé z Kalačiku popisují. Mimochodem, do řešení záhady se zapojili i pražští vědci.

Pacienti, kteří jsou převezeni do nemocnice v Astaně, zde nevykazují žádné zvláštní příznaky - kromě toho, že spí. Mnozí si po probuzení stěžuje na úporné bolesti hlavy a kolísání krevního tlaku, ale ani pro to lékaři nenacházejí důvod. Stejně jako pro to, že domácí považují za příčinu svého trápení nejčastěji opuštěný uranový důl.

Pro vědce zajímavá hádanka, ale místním ničí život a bojí se usnout. Vláda už přestěhovala stovku zájemců, kteří chtějí z kazašské říše spánku uniknout. Odhaduje se, že Kalačik opustí polovina obyvatel.

A nakonec ještě čerstvý vzkaz pro všechny, kteří se s blížícím se jarem chystají na zdejší oblíbenou zábavu - velké gruntování. Český svaz ochránců přírody vydal při té příležitosti leták, kde varuje všechny uklízeče, aby dali pozor na své zdraví.

„Více než třetina lidí v populaci trpí alergiemi a jejich počet dále vzrůstá. Významnou příčinou je tentokrát kvalita životního prostředí v našich interiérech. Naše zdraví je v uzavřených prostorách zatěžováno zejména ovzduším s řadou cizorodých látek. Mnohé z nich např. voní či zjasňují barvy, ale současně mohou být toxické či dráždivé. Nablýskané WC, voňavý lesklý dřez, naparfémované prádlo a voňavé spreje sice přispívají k pocitu čistoty, ale ne k čistotě samotné.“

Podle informace Svazu se v České republice ročně spotřebuje okolo 80 000 tun čisticích přípravků, které dělají docela paseku v čističkách, ve vodě a podobně. Takže i při úklidu platí, že méně je někdy více. Chemické mycí prostředky lze podle ČSOP nahradit octem, který nemá nepříznivý účinek na kvalitu vody. „Ekologický“ čisticí prostředek můžete v obchodě snadno rozeznat podle známky „Ekologicky šetrný výrobek" - nebo si ho lze najít na internetu, či vyrobit podle různých návodů sám doma.

Video: Ovlivňují ruští špióni nejvyšší patra české politiky?Reportáž DVTV k novým informacím o aktivitách ruských špiónů v České republice, které odhaluje aktuální číslo Respektu. 

Kulturní tip: Píseň moře. V kinech od 19. března, distribuce: Aerofilms. Jeho předchozí animovaný film Brendan a tajemství Kellsu vyprávějící o středověkém mnichovi byl v roce 2009 nominován na Oscara. Nyní přichází režisér Tomm Moore  s dalším vizuálně podmanivým snímkem, který kombinuje keltské a křesťanské motivy. Píseň moře vypráví o  otci, který žije na osamělém majáku s dcerou a synem. Život rodiny se obrátí vzhůru nohama ve chvíli, kdy se ukáže, že dcerka je poslední z tuleních víl. Jedině ona tak může zachránit všechny pohádkové bytosti, které proměnila v kámen čarodějnice Macha.