Letošní vedro zatím není úplně extrémní, vědci ale čekají změny k horšímu

Vedro. Je. Všude. Pokud vám to u nás přijde k nevydržení, Španělsko tento týden očekává teploty dosahující 45°C. Teď není dobrá chvíle na návštěvu Sevilly, tam bude nejhůř. Tam je vždycky nejhůř (autor menu se živě pamatuje svou první návštěvu, během níž teploměry hlásily 39°C v jedenáct večer).

Horko je mnohem více než jenom nepříjemnost a fyzické nepohodlí. V roce 2003, kdy Evropu zasáhla tisíciletá vlna veder, zemřelo v přímé souvislosti s vedrem na kontinentu 70 000 lidí. Druhého podobného zabijáka v mírových časech není snadné najít. Britský The Economist tvrdí, že to, co zažíváme letos, je vlastně ve srovnání právě s vlnou veder před 15 lety vlažný čajíček. Zároveň se ale zdá, že frekvence skutečných zabijáckých výhní se zvyšuje. „Nizozemí například může očekávat vedra každých několik roků, před sto lety to ale bylo jednou za 20 let. Tým vedený Peterem Scottem z Britského meteorologického ústavu pak spočítal, že léta, jako bylo to v roce 2003, už se pravděpodobně nebudou vyskytovat jednou za tisíc let, ale (průměrně) každých 127 roků,“ píše týdeník.

The Guardian píše, že pokud jde o počasí, letošní nejdůležitější událost se odehrává na východní Sibiři. Tamní oblast zasáhla bezprecedentní vlna veder. To má globální důsledky: za prvé, čím méně ledu odrážejícího sluneční paprsky, tím více se zahřívá mořská voda. Za druhé, z tajícího permafrostu se do atmosféry uvolňují další skleníkové plyny, ve velkém. Na metan ze Sibiře žádné limity CO2 uplatnit nelze. Nestabilita v arktických oblastech má okamžitý vliv, protože se snižuje kontrast mezi teplotami v severních a jižních oblastech a tím se snižuje intenzita vzdušného proudění. Každodenní počasí na jih od Arktidy se vlastně stává „stabilnějším“ - bez čerstvého proudění trvají na jednom místě nepřetržitě vedra, jinde zase pořád prší. V Japonsku zabíjí neustávající deště. My se potíme a nějaká ta studená fronta stále v nedohlednu.

Propojení lidmi způsobené změny klimatu s konkrétními projevy počasí je vždy velmi ošemetné dokázat, již zmíněný The Economist se ale odvolává na celou řadu studií a stopy lidské činnosti identifikuje jednoznačně. „Před rokem shromáždil webový portál Carbon Brief 183 vědeckých studií, jež se zabývaly 144 případy extrémního počasí. Ze 48 vln veder jich 41 vykazuje jasné stopy vlivu lidské činnosti.“ A další podobné studie přicházejí.

Obrázek, který se z nich vynořuje, je prý temný. Studie publikovaná na University of Melbourne tvrdí, že „počet Evropanů, kteří mohou očekávat, že zažijí teploty přesahující dosud zaznamenané rekordy se zdvojnásobí ze 45 miliónů dnes na 90 miliónů, pokud průměrná teplota planety stoupne o dalších 0,5°C. Pokud stoupne o 1°C, bude se to týkat 163 miliónů Evropanů“.

Ještě hrozivější než samotné teploty je stoupající vlhkost. Vědci používají jako měřítko tzv. vlhkou teplotu, což je údaj, který ukazuje teploměr zabalený do tkaniny nasáklé destilovanou vodou. Pokud takto měřená teplota dosáhne 35°C, „může i fyzicky zdatný mladý člověk, který leží ve stínu v blízkosti větráku, zemřít během šesti hodin,” píše britský týdeník. Dnes se vlhká teplota jen zřídka přehoupne přes 31°C. To ovšem neplatí pro budoucnost, na několika místech Perského zálivu by vlhká teplota měla dosahovat vražedných hodnot již koncem tohoto století a ve stejnou dobu by se vlna veder s vlhkou teplotou okolo 34,2°C měla v některých částech jižní Asie (což je mnohem zalidněnější oblast) vyskytovat každých 25 let.

Nepříjemné výsledky již jsou a teprve budou. A to po všech směrech. Světová banka odhaduje, že již do roku 2030 přijde světová ekonomika kvůli vedrům o 2 biliony dolarů. Lidé se mohou na vedro nachystat a drobně se bránit, během léta 2012 zemřelo v západní Evropě díky změnám přístupu vlád v péči o seniory mnohem méně lidí než v děsivém roce 2003. Horko si možná vynutí změny v plánování měst, i chudí si prý mohou natřít střechy na bílo. Zároveň to ale vypadá, že se drobně bráníme proti sobě samým.