Jak přežít 14 měsíců ztracený v oceánu

Britský deník The Guardian přináší dva fascinující příběhy; každý jiným způsobem.Ten první vypráví o lidské vytrvalosti, vynalézavosti, odvaze, když v unikátním detailu popisuje drama rybáře ze San Salvadoru, který přežil čtrnáct měsíců trvající pouť Tichým oceánem. V listopadu 2012 se šestatřicetiletý Salvador Alvarenga vracel z běžného pracovního dne, během něhož u břehů Mexika lovil ze své malé rybářské lodi tuňáky a žraloky. Jenže ho překvapila silná bouře: bárku bez kotvy a s polámaným motorem, bez něhož nebylo možné loď řídit, odvála na širé moře a nikdo o něm následujících 438 dní neslyšel. Tedy do okamžiku, než ho šťastná náhoda vyplavila na místě vzdáleném bezmála sedm tisíc kilometrů.

Jihoamerický korespondent Guardianu Jonathan Franklin uspěl tam, kde pohořeli novináři z celého světa: přesvědčil plachého rybáře, pro něhož byl globální zájem médií podobně náročnou zkouškou jako předchozí více než roční pobyt na otevřeném moři, aby s ním o svém údělu promluvil. Během čtyřiceti rozhovorů Franklin nasbíral materiál na knihu a text z Guardianu představuje ukázku.

Jestli něco z příběhu vystupuje s mimořádnou silou, pak je to nesmírná vynalézavost a odhodlanost, již muž prokázal. Vyvinul a zdokonalil techniku lovu ryb holýma rukama, pouhých osm metrů dlouhou loďku různě upravoval, aby posílil její stabilitu, pečlivě plánoval spotřebu pitné vody, využíval odpadky plovoucí v oceánu.

Alvarengovo vyprávění není jen příběhem o hluboké osamělosti, ale také o intimitě tváří v tvář tragédii a drtivé ztrátě. První dva měsíce mu totiž na lodi dělal společnost dvaadvacetiletý Ezequiel Córdoba, jehož v osudný den najal jako záskok místo svého obvyklého kolegy. Muži navázali velmi blízký vztah, a když Cordóba zemřel na otravu zřejmě způsobenou nevařenou stravou, Alvarengu to hluboce zasáhlo. Po zázračné záchraně splnil slib, který svému druhovi dal: navštívil v Mexiku Córdobovu matku a vyprávěl jí, jak její potomek uprostřed nelítostného Tichého oceánu litoval, že jí nebyl lepším synem.

V dalším textu jde o příběhy o něco méně výjimečné, byť pro jejich aktéry podobně dramatické. Jako třeba jistá operní zpěvačka, která se dopisem psaným v Paříži obrací na bohatého obchodníka v Haagu, s nímž ji v nedávné době pojil milostný poměr, s informací, že s ním čeká dítě - a vyzývá ho, aby ji v nastalé situaci nenechal na holičkách. Nastávající tatínek si ovšem volání po odpovědnosti nikdy nepřečetl, jak se dovídáme z poznámky na obálce, odmítl totiž dopis od bývalé milenky přijmout.

Prosby nastávající matky pak spatřily světlo světa po více než třech stovkách let. V Holandsku byl totiž teprve nyní otevřen dopis, který nešťastnice napsala a odeslala na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století. Psaní leželo bezmála třemi tisícovkami jiných listů - přičemž 600 z nich bylo  neotevřených - v truhle patřící holandskému poštmistrovi Simonu de Briennovi a jeho ženě Marii Germain.

Truhla zázračně přežila stovky let nepoškozená a už na konci dvacátých let ji do držení dostalo poštovní muzeum v Haagu. Guardian nevysvětluje, proč vědci začali dopisy opatrně otevírat a zkoumat až nyní, ani jak tento ohromný poklad přežil nepoškozen tak dlouhou dobu. Nicméně není pochyb, že jde o mimořádnou sondu do života našich předků. Sbírka obsahuje psaní od šlechticů, umělců, obchodníků i sotva gramotných rolníků a jazykové rozpětí jde od francouzštiny po latinu. Proto soubor dopisů zkoumá mezinárodní tým vědců z univerzit v Leidenu, Oxfordu či z MIT.

Do kategorie velkých příběhů by bezpochyby patřila možnost, že by do Bílého domu usedl už třetí zástupce jedné rodiny.Tento příběh nicméně podle analýzy listu The Financial Times spěje k jinému konci, než si bývalý guvernér Floridy a hlavně syn a bratr bývalých amerických prezidentů Jeb Bush představoval. Kdysi jasného kandidáta republikánů opustili jak podporovatelé, tak dárci - a FT tvrdí, že šance třetího bushovského kandidáta byly vlastně od počátku odsouzeny v nezdaru.

A překvapivě argumentuje tím, že Jebu Bushovi u republikánů neuškodila jen spojitost s érou jeho bratra, ale i jeho otce, jehož obsáhlá biografie právě nyní zamířila na pulty knihkupectví. Podle FT si republikáni s Bushem starším spojují hlavně „zradu“ pravicových ideálů, jíž se dopustil v roce 1991, když kvůli posílení státního rozpočtu zvedl daně navzdory předchozím slibům, že na ně nesáhne.

Zásadní trable měl nicméně i s agendu, který nadělala největší problémy jeho bratrovi, tedy válkou v Iráku. Zcela nepochopitelně si odpověď na nevyhnutelnou otázku pečlivě nepromyslel, naopak na ni během jednoho roku, během něhož se vážně mluvilo o jeho kandidatuře, odpověděl pěti různými způsoby zahrnujícími celou škálu názorů. Tedy od postoje, že by invazi zopakoval, po tezi, že by touto cestou zcela určitě nešel.

Z mezinárodního dění si zaslouží velkou pozornost výsledky voleb v Barmě. Byť na oficiální výsledky si ještě chvíli – nejspíš několik dní - počkáme, podle předběžných čísel vyhrála první svobodné volby po desetiletích s přehledem opoziční Národní liga pro demokracii v čele s nositelkou Nobely ceny za mír Aun Schan Su Ťij.

A zdá se, že zvítězila velmi přesvědčivě: odhad osmdesáti procent křesel v parlamentu se sice během dne snížil na sedmdesát, ale i tak jde o jasný vzkaz Barmánců, kterých navíc přišlo k volebním urnám osmdesát procent. Zejména, když si uvědomíme, že čtvrtina křesel automaticky připadá armádě. Potvrdilo se tak to, o čem mluví v rozhovoru s Respektem Igor Blaževič z organizace Člověk v tísni, který v Barmě posledních pět let žije – a to, že Su Ťij má pro běžné lidi pořád obrovské kouzlo, byť možná v posledních letech mírně ztratila podporu mezi elitami.

Ani drtivé vítězství demokratizačních sil ovšem nemusí automaticky přinést zásadní změnu. BBC upozorňuje, že ani s takto jasnou většinou v parlamentu nebude mít Národní liga pro demokracii dostatek síly pro změnu ústavy, která zakotvuje mimořádně silné postavení armády, ani pro další zásadní kroky. Někdo jiný se navíc bude muset postavit do čela země, protože Aun Schan Su Ťij coby matka dětí s cizí státní příslušností (po britském manželovi) má podle stávajících pravidel cestu do prezidentského paláce zapovězenou. Nového prezidenta se nicméně země nedočká dříve než v únoru příštího roku.

Video: Proč pracujeme?

Kulturní tip:  Soukromý život Sherlocka Holmese. ČT2 9.11.2015  23:40. Lochnesská příšera, trapističtí mnichové, královna Viktorie a spousta bílých kanárků v jednom z nejpodivnějších případů Sherlocka Holmese a doktora Watsona. Nejdražší a nejambicióznější film Billyho Wildera se stal i jeho největším propadákem, ale má dodnes zapřísáhlé příznivce - mezi jinými i autory populární modernizace BBC Sherlock, kteří se jím podle vlastních slov nechali inspirovat v pojetí vztahu Holmese k Watsonovi.