Hamburská filharmonie má úžasnou akustiku a štětku na WC za pět tisíc

Na tento týden otevřené Elbphilharmonii v Hamburku je fascinujících hned několik věcí. Škarohlídi by mohli navrhnout třeba to, že místo sedmi let se stavěla let třináct. Což by ještě šlo, ale pak je tu ještě další nedopatření týkající se rozpočtu. Původní (v přepočtu) dvoumiliardová částka se v průběhu stavby nafoukla hned desetkrát.

Za dvacet miliard korun má nicméně Hamburk v přístavu novou dominantu, která se jako mořská vlna vypíná nad horizont střech. Nevyrostla v docích zničehonic, je to revitalizovaná, stará a nevyužívaná přístavní budova. I to je unikátní - větších proměn brownfieldů v kulturní stánek Evropa moc neviděla. A ta budova je jednoduše krásná.

Krásná je i vevnitř; a jestli za předraženou koncertní síň půjde někdo do vězení (musela stát štětka na záchod pět tisíc korun?), pak tam půjde alespoň za výjimečnou věc. A to úplně hlavní, jak to má u sídla filharmonie být, čeká uvnitř. Vnitřní stěny hlavní koncertní síně jsou obložené desítkou tisíc malých panelů o průměru mezi čtyřmi a šestnácti centimetry, které ze všeho nejvíc připomínají mořské mušle.

https://www.youtube.com/watch?v=T4oHPL4KeEI

Každá má unikátní tvar a všechny vyprojektoval je slavný japonský akustik Jasuhisa Toyota. Pomocí zvláštního počítačového algoritmu, jak jinak. To není ojedinělý postup, počítačové programy pomáhají propočítat stavbu mostů nebo i židlí – ale interiér hamburského sálu úroveň takového počítání posunul o úroveň výš, píše server Wired.

Některé jsou mělké, jiné naopak s velkou prohlubní, některé mají tenké dno, jiné jsou tlustostěnnější. Každá z oněch deset tisíc mušlí tak se zvukem pracuje jinak: některé jej zesílí, některé pohltí - a účinek každé dává smysl coby součást celku. Architekti ovšem po Toyotovi nechtěli jen účelnost, ale i krásu: skládačka musí vypadat hezky a kompaktně. Ty, které jsou na dosah některé z 2150 sedaček, musí být navíc příjemné na omak, tedy z trochu jiného materiálu. Ale zase ne moc jiného, aby to nevypadalo jako laciná záplata.

To už zní jako hodně komplikovaný algoritmus. Ale jak to u podobně mýtotvorných počinů bývá, měl jej Toyota stoprocentně pod kontrolou. Tedy do momentu, kterému předcházelo vytvoření akustické mapy a zadání všech architektonických a estetických požadavků. Pak stiskl na počítači “enter” a zbytek nechal na stroji.

Kdo si chce poslechnout a podívat se, jak takový div vypadá v akci, má smůlu. Lístky do Hamburku jsou na příštích mnoho měsíců vyprodané včetně dopoledních představení pro děti. Na prohlídku lze ovšem kdykoliv.