Fantasy a sci-fi nejsou horší než vysoká literatura, hlásala neúnavně Ursula Le Guin

Tento týden přinesl fanouškům žánrů fantasy a science fiction smutnou zprávu – ve věku 88 let zemřela jeho přední představitelka, americká spisovatelka Ursula K. Le Guin. Její sága o Čaroději ze Zeměmoří patří do kánonu fantasy žánru, cenami ověnčený román Levá ruka tmy je zas povinnou četbou každého pravověrného scifisty. Ursula Le Guin ale současně patřila k těm nemnoha autorům, jejichž knihy žánrové škatulky překračují - a čtou je i lidé, kteří se jinak o fantasy nebo sci-fi vůbec nezajímají. „Její knihy pozvedly žánr fantasy na úroveň vysoké literatury,“ prohlásil o ní známý americký literární kritik Harold Bloom.

Le Guin začala psát povídky a později romány už jako dítě, ale prorazila až jako pozdní třicátnice s útlou knihou Čaroděj ze Zeměmoří, která vyšla v roce 1968 (v Česku ovšem až v roce 1992). Příběh o dospívání mladého čaroděje Geda z ostrova Gont, který se vydá do světa učit se magii, a poznat při tom sám sebe, autorce přinesl celosvětový úspěch. Třeba norská spisovatelská hvězda Karl Ove Knausgaard tuto knihu zařadil mezi tři díla, která mu změnila život. A známý britský romanopisec David Mitchell o Čaroději ze Zeměmoří napsal esej, kde se svěřuje, že právě díky této knize se rozhodl stát spisovatelem.

Když se v úterý internetem rozšířila zpráva o autorčině smrti, hold jí vzdali i další spisovatelé z různých generací a žánrů, mezi mnoha dalšími třeba Neil Gaiman, Stephen King nebo China Mieville. K obdivovatelům vlivné autorky patří i Michael Chabon nebo nositel Nobelovy ceny Salman Rushdie. Kromě slavných literátů ale slavnou americkou autorku pravidelně objevuje a čte každá nastupující generace čtenářů. Čaroděj ze Zeměmoří i román Levá ruka tmy vycházejí v nových a nových vydáních nepřetržitě už desítky let - a Ursula Le Guin tak stojí po boku jednoho z otců fantasy J. R. R. Tolkiena.

https://www.youtube.com/watch?v=5PI1×wT2–74

Le Guin ve svých knihách používala klasické atributy žánrů fantasy (magie, draci) nebo science fiction (raketoplány a meziplanetární konflikt), ale vyhýbala se dějovým klišé těchto prostředí, jako jsou šermířské souboje nebo vesmírné bitvy. Typičtí nejsou ani její hrdinové. Zatímco v díle autorů fantasy ovlivněných Tolkienem (kterého Le Guin zmiňuje jako významný vzor) vycházejí postavy čarodějů z archetypu mocného bílého kmeta s mohutným plnovousem, který má předlohu v Merlinovi a středověkých legendách, kouzelník v podání Ursuly Le Guin je docela jiný.

S jejím čarodějem Gedem se seznamujeme ve chvíli, kdy je to hubený, nepříliš schopný a snědý mladík žijící v ospalé vesnici na odlehlém deštivém ostrově. Jde studovat do čarodějnické školy, kde potkává další aspiranty magie a kde se také učí zacházet se svými schopnostmi - o třicet let dříve než Harry Potter od J. K. Rowling. Britská autorka všem Gedův vliv na veleúspěšnou ságu nepřipouští, což fanoušci Ursuly Le Guin nesou dost nelibě.

Le Guin se oproti jiným autorům fantasy odlišuje také v pojetí dobra a zla. Hlavní postava nebojuje proti zlým čarodějům z temné říše, ale spíše s vlastní slabostí, skrytými odvrácenými stránkami a chybami, kterých se dopouští a z nichž se snaží poučit. Děj knihy tak mnohem více připomíná cestu za sebepoznáním. Mnoho kritiků proto v Čaroději ze Zeměmoří vidí výrazný vliv psychologa Carla Gustava Junga. Ideálem tamního světa zároveň není dobro definované náboženstvím nebo jiným systémem hodnot, ale spíše jakási vesmírná rovnováha, což pro změnu odráží celoživotní zájem autorky o taoismus. Originalitu fantasy světa Le Guin odrážejí i drobné detaily. Třeba ten, že nejčastější povolání většiny drobných čarodějů ve světě Zeměmoří je ryze praktické – ovlivňují počasí, tedy přivolávají či odhánějí oblaka.

Přinejmenším srovnatelný úspěch jako Čaroděj ze Zeměmoří (a další díly, které na něj navazují) měla sci-fi Levá ruka tmy, která v USA vyšla v roce 1969 (česky pak 1995). Román získal mimo jiné ceny Nebula a Hugo, nejvýznamnější ocenění v rámci žánru sci-fi – a v mnoha amerických školách patří do seznamu doporučené četby. Příběh se odehrává na fiktivní planetě Gethen, na které žijí bezpohlavní bytosti – ženské či mužské pohlaví přijímají vždy jen dočasně pouze na dobu, kdy se mají rozmnožit.

Do jejich společenství přilétá cizí velvyslanec z planety Ekumen, člověk mužského pohlaví jménem Genry Aii, jehož úkolem je dosáhnout spojenectví mezi jeho domovskou a hostitelskou planetou. Naráží však na těžko překonatelnou odlišnost kultur. Motiv zkoumání bezpohlavnosti reflektuje feministické postoje Ursuly Le Guin, střet dvou kultur zase její zájem o odlišné přístupy k životu, který zdědila po rodičích - oba byli antropologové.

Ursula Le Guin napsala během svého života více než padesát knih - přičemž rozpětí sahalo od poezie až po kritiku. Nejznámější ale zůstává coby autorka žánrů fantasy a sci-fi, které za svého života vášnivě hájila a neúnavně opakovala, že nejsou o nic horší než takzvaná vysoká literatura. „Realismus je žánr – velice pestrý, dal nám spoustu skvělé fikce. Ale tím, že z jednoho žánru uděláme standard kvality, omezením literatury na tento jeden žánr, necháváme příliš mnoho vážného psaní stranou naši pozornosti. Příliš mnoho vaniček je vylito i s dítětem. Příliš mnoho kritiků a učitelů ignoruje jakoukoli fikci kromě realismu,“ řekla v rozhovoru pro britský deník Guardian v roce 2016.