Chytrá domácnost může páchat násilí

Pozor na smart domácnosti, varuje Miranda Hall v textu na serveru Autonomy, který se primárně věnuje proměnám práce,  její organizace i odměňování v hypermoderní společnosti. Text popisuje, jakým způsobem pronikají moderní technologie do soukromých domácností - a zejména to, že to není tak úplně bez rizika. Bere si na pomoc sugestivní obraz z hororového filmu Ďábelské sémě z roku 1977, kde zlověstná umělá inteligence Proteus uvězní ženu v jejím domě. Když pak manžel, který celý systém Proteus zkonstruoval, svůj výtvor prosí, aby přestal, Proteus odpovídá: „Jsem rozum. To je jediná emoce, kterou jste mi dovolil, doktore.“

Je to podobné jako v případě smart cities, kdy technologické firmy prodávají své produkty (nebo je nabízejí jako službu) městským samosprávám s příslibem, že high-tech řešení poslouží jako náplast na problémy, které mají společenský a strukturální charakter. Smart řešení se dnes nabízejí všude a podle Mirandy Hall se podřizují nikoli logice toho, co je morálně správně, ale toho, co je nejvíce efektivní.

Chytrá zařízení v domácnosti jsou totiž zakoušena zcela jinak těmi, kdo je nainstalovali a drží k nim přístupová hesla, a jinak těmi, koho sledují. Novináři z listu The New York Times už dnes zaznamenali nárůst počtu případů, kdy jsou ženy omezovány prostřednictvím přístrojů připojených na internet. Vzniká nový typ – pro nedostatek jiného slova – násilí, které souvisí se zámky, světly a kamerami připojenými na internet. Partneři své bývalé protějšky sledují pomocí aplikací, případně jim komplikují život přenastavovaním klimatizace či dveřních kódů.

Marketing nových inteligentních přístrojů není navíc cílen primárně na rodiny, ale na majitele nemovitostí a realitní agenty, kteří tak mohou mít naprostý přehled  o chování svých nájemníků. Podobně jsou také kontrolování zaměstnanci v úklidových službách a údržbáři starající se o nemovitosti. Kyvadlo síly je tak vychýleno směrem k zaměstnavateli.

Technologickým firmám už nejde jen o to ovládat virtuální prostor - od služeb typu Airbnb a Uber už chtějí formovat i ten skutečný. Z toho plyne také to, že na pohyb ve městě či bydlení pohlížejí jako na příležitost ke sběru dat. V chytrých domácnostech  mají možnost zjišťovat, jak dlouho a v kterých hodinách lidé spí, na co se dívají v televizi, jaké jídlo mají rádi a kolik času tráví v různých částech bytu.

Mnohé z těchto firem si už uvědomují, že citlivost na hranice soukromí v posledních letech do jisté míry otupěla a veřejnost je smířená s tím, že je analyzována. Což potvrzuje i výrok Avi Lichtenstein z firmy Roomrs, která přináší IT řešení do současného bydlení. „Lidé nebyli naštvaní, že Facebook prodával jejich data, byli naštvaní, že jim to neřekl,“ připomíná nedávnou aféru Facebooku, který prodával informace třetím stranám.