Chomského teorie o univerzální gramatice se hroutí

Není lehké proslavit se jednou z nejelegantnějších vědeckých teorií 20. století a pak přihlížet, jak se vám na sklonku života hroutí. Právě to se děje slavnému lingvistovi a levicovému intelektuálovi Noamu Chomskému (87). Před několika dny vyšel ve významném vědeckém časopise Scientific American článek Paula Ibbotsona a Michaela Tomasella, v němž shrnují přibývající množství argumentů a důkazů od kognitivních vědců a lingvistů, že Chomského teorie je mrtvá, byť její skon ještě není oficiálně ohlášen.

Chomsky před půl století přišel s objevnou teorií, že lidský jazyk je naším univerzálním dědictvím a dostali jsme ho do daru zhruba před 100 až 50 tisíci lety díky genetickým změnám, jež nám umožnily mluvit a myslet. Na základě mnoha - nesporně geniálních – analýz a dedukcí dospěl Chomsky k závěru, že každý z šesti tisíců jazyků, jimiž dnes mluví lidé na planetě, má stejný gramatický základ a chápání této gramatiky nám bylo vštěpeno geneticky. Proto se děti dokáží tak rychle naučit jazyk své matky, jinak by to prý nebylo možné; odposloucháváním a metodou pokus-omyl se jazyk prý naučit nedá. Schopnost učit se jazyky a mluvit jimi nás také zásadním způsobem odlišuje od zvířat.

Chomského teorie měla zásadní dopad nejen na studium jazyků, ale také na mnoho jiných disciplín včetně vývoje počítačů a umělé inteligence. Jenže dnes se podle mnoha vědců ukazuje, že Chomského teorie je mylná. Není zde prostor na detaily, ale v podstatě jde o to, že se lingvisté našli až příliš mnoho důkazů o tom, že některé jazyky (například indiánského kmene Piraha v amazonské džungli) postrádají ten typ gramatiky, o které Chomsky mluvil jako o klíči ke všem jazykům (například možnost řadit za sebe vztažné věty v nekonečné řadě).

Kromě toho vědci dnes vysvětlují schopnosti dětí učit se jazyky jejich mozkem, který má v rané fázi obrovskou kapacitu. Stručně, dětský mozek je nastaven na zvládání obrovského množství úkolů a k naučení se jazyka nepotřebuje specifický gen.

V těchto dnech také vychází kniha amerického novináře a spisovatele Toma Wolfa The Kingdom of Speech (Království řeči), o níž referuje deník The Guardian - a předpovídá velkou bouři, kterou vyvolá. Wolfe účtuje nejen s evoluční teorií Charlese Darwina, ale současně také s Chomského teorií univerzální gramatiky a genetické predispozice pro její přijímání.

Wolfe tvrdí, že jeho útok na Chomského není nic osobního a nesouvisí s Chomského levicovým aktivismem, byť připouští, že právě „kombinace vědeckého a politického postoje z Chomského dělá tak slavnou figuru“. Chomský svoji teorii nadále brání, ale podle všeho je to předem prohraný boj. Pro obdivovatele jeho levicového aktivismu se samozřejmě nic nemění, Chomsky nadále zůstane jejich hrdinou.

V této souvislosti je zajímavý ještě jeden text starý dva roky. Chomsky pro Financial Times vysvětluje, proč kritizuje výlučně USA jako zločinný režim, jenž je podle něj v podstatě stejného ražení jako Hitlerova Třetí říše, ale nekritizuje diktatury v Íránu či ve Venezuele. „Předpokládejme, že bych kritizoval Írán,“ říká. „Jaký by to mělo dopad? Jedině ten, že by to pomohlo těm, kteří chtějí pokračovat v politice, s níž já nesouhlasím – například s bombardováním.“

Stejně tak namítá, že kdyby kritizoval Huga Cháveze (ten tehdy ještě žil), jeho kritika by se okamžitě stala soustem pro mainstreamová média -  a jeho kritika USA by byla tak byla zamlčena. Jinými slovy, Chomsky volí kritiku účelově. Podobný přístup volí při obraně své teorie o jazyku, když odmítá uznat to, co se do ní nehodí. Stále se však může utěšovat, že i když jeho teorie o jazyku už bude definitivně prohlášena za neplatnou, vždy mu zůstanou miliony věrných fanoušků, pro které jsou USA říší zla.