„K tomu nikdy nedojde!“ komentoval před dvěma týdny prezident Spojených států Trump zprávu, že Severní Korea je blízko sestrojení rakety schopné donést jadernou bombu nad americká města. Tohle „nikdy“ ale trvalo jenom šest dní. Úspěšný test mezikontinentální balistické střely demonstroval všem, že režim v Pchjongjangu může svých minimálně dvanáct, ale možná mnohem víc jaderných hlavic rozsypat daleko po světě.
Trump na tu zprávu odpověděl pohrůžkou, že Amerika se Severokorejci zatočí vojensky, později ale tón zmírnil. Jak totiž píše New York Times (a jak se psalo i v této rubrice poslední červnovou středu), je to stará písnička: dědičný režim brutálních Kimů je těžké krotit silou, když víme, jak strašlivé následky může i zprvu velmi omezený konflikt mít. „Pro naprostou většinu lidí na planetě by to pravděpodobně bylo nejstrašnější válečné střetnutí, jaké si dokážou představit,“ komentoval možný souboj s Pchjongjangem americký ministr obrany Jim Mattis.
Naposledy se Spojené státy vážně zabývaly myšlenkou útoku proti Severní Koreji v roce 1994; tehdejší ministr obrany William Perry vyzval armádu k přípravě plánů na „chirurgicky přesné“ zničení tamního jaderného reaktoru. Nakonec však z věci sešlo - už tehdy vyšlo najevo, že operace by mohla spustit válečný střet s konečným součtem mnoha set tisíc mrtvých. A to bylo deset let před prvním severokorejským atomovým testem; dnes, s bombami připravenými v podzemních skladištích, by to mohly být úplně jiné počty. Kim varuje, že na jakýkoli pokus Američanů ochromit preventivním úderem jeho zbrojní arzenál odpoví odpálením jaderných hlavic.
Přečtěte si více k tématu
Čtěte také: Kimovy rakety brzy doletí do Los Angeles
Řada expertů tyto výhrůžky zpochybňuje. Berou severokorejského diktátora jako muže, který si chce především zachovat moc a netouží po sebevraždě, takže nerozpoutá HNED v prvních hodinách americko-jihokorejského úderu celosvětové jaderné kataklyzma. Nicméně jak rozebírá New York Times, na bolení hlavy stačí tahle situace i bez hlavic.
Zhruba polovina obyvatel Jižní Koreje žije dnes ve vzdálenosti do 80 kilometrů od hranice rozdělující původně jednotnou zemi. V této oblasti jsou také všechny klíčové instituce pro jihokorejskou vládu a byznys včetně desetimilionového hlavního města Soul. Na to vše míří ze severokorejské strany 8000 děl a raketometů rozestavěných bezprostředně za tzv. demilitarizovanou zónou. Podle analytiků může tahle artilerie vypálit 300 tisíc střel během první hodiny protiútoku. Většina těchto zbraní má sice dostřel od pěti do deseti kilometrů, nicméně zhruba 1000 raketometných systémů dostřelí až do Soulu i za něj.
Jaké škody tento arzenál způsobí, je odvislé od počtu děl, která uvedou Severokorejci do stavu okamžité reakce, a od kvality munice. Když před sedmi lety Kimovo dělostřelectvo odpálilo 170 střel na sporný ostrov v Jihokorejském moři (a zabilo tam čtyři jihokorejské občany), zjistili později vojenští analytici, že zhruba čtvrtina nábojů nevybuchla. Experti vojenského výzkumného institutu Nautilus proto odhadují, že první hodina „preventivního“ konfliktu s Kimovým režimem by na jihokorejské straně přinesla ztrátu 30 tisíc civilních životů.
Na základě úspěšnosti americké protidělostřelecké obrany ve válce v Iráku pak Nautilus odhaduje, že za každou hodinu bojů by Severní Korea mohla ztratit zhruba jedno procento své artilerie. Takže za tři čtyři dny by mohlo teoreticky být po všem, pokud samozřejmě Kim nedojde k závěru, že už stejně nemá co ztratit a neodpálí jaderné či biologické zbraně.
Když k tomu nedojde, pak celkové škody a ztráty preventivního úderu závisí na schopnosti Jižní Koreje dostat své obyvatele rychle do bezpečí. S rostoucím počtem zničených děl na Severu a ukrytých lidí na Jihu by mohl počet obětí klesat hodinu od hodiny. Ale i tak jde o vysoká čísla. V případě, že Sever nebude pálit jen na vojenské cíle, ale půjde mu o plošné rozsévání zkázy, přinesou první válečné dny podle Nautilu zhruba 300 tisíc civilních obětí.
V samotném Soulu je pro případ válečného střetu připraveno 3300 bombových krytů schopných podle radnice pojmout všech 10 milionů obyvatel. V kraji kolem hlavního města je dalších 3700 krytů a jako možný úkryt pro případ války jsou konstruována i všechna železniční nádraží v oblasti. Otázkou samozřejmě je, jak by tyhle úkryty a nástup do nich fungovaly v praxi - ve zmatku a chaosu bombardování.
Podle kritiků si jihokorejská společnost na výhrůžky severního souseda zvykla a hrozby bagatelizuje. Úředně nařízený nácvik poplachu se odehrává jen pětkrát ročně a jde v podstatě o zbytečné akce, kdy lidé spořádaně opustí kancelářské budovy, postojí chvíli před nimi a za deset minut je po všem. Většina občanů přitom nemá ani potuchy, kde je nejbližší opravdový kryt.
Stejně tak pouze minimum lidí skladuje doma doporučené množství pitné vody a jídla. A dva miliony plynových masek, jejichž nákup avizuje vláda, nemohou ani v nejmenším ochránit před chemickým útokem většinu populace. „Takže prvních dvaasedmdesát hodin,“ citují New York Times guvernéra provincie kolem hlavního města Nam Kyung-pila, „se o sebe a záchranu svého života musí postarat každý sám a být na to připraven.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
