Šest set uprchlíků, kteří obývají uprchlický tábor na ostrově Manus v Papui-Nové Guineji, se zabarikádovalo uvnitř drátěných plotů. Tábor, který díky smlouvě s místní vládou na tichomořském ostrově provozuje Austrálie, byl na konci října oficiálně zrušen a papuánské úřady jsou připravené ho srovnat se zemí. Jenže obyvatelé tábora, kterými jsou muži z Afghánistánu, Íránu, Sýrie, Srí Lanky nebo Pákistánu, odmítají odejít. Bojí se totiž, že pokud prostor tábora jednou opustí, jejich šance na lepší život v Austrálii či Spojených státech se dramaticky sníží. Místní úřady jim ale daly ultimátum: pokud neodejdou do dvou dnů, použije proti nim sílu.
Uprchlíci, kterými jsou výhradně muži, jsou zabarikádovaní už devět dní. V táboře není elektřina ani tekoucí voda, jeho obyvatelům došly potraviny a pijí dešťovou vodu, řada z nich je nemocných, informuje agentura Reuters. Místní úřady se snaží uprchlíky přesvědčit, aby se přestěhovali do jiných detenčních zařízení, kde budou čekat na rozhodnutí o dalším osudu. Uprchlíci to ale odmítají – mají strach z místních obyvatel a v ochranu policie nevěří. Mnoho zažilo útoky nožem nebo tyčí ze strany místních, zatímco policie dělala, že nic nevidí.
Austrálie používala tábor na ostrově Manus a dalším nedalekém ostrově Nauru jako místo, kde dočasně shromažďuje uprchlíky směřující na lodích k australským břehům. Drží je tu až do chvíle, než rozhodne o jejich
nároku na případný azyl. Australská vláda umístila uprchlické centrum mimo své území, aby odradila asijské pašeráky lidí od vysílání plavidel do Austrálie.
Tábor takto fungoval od roku 2001, kdy ho otevřel australský premiér John Howard v rámci tzv. Tichomořského řešení, jak připomíná v článku na svém webu týdeník Economist. Papua-Nová Guinea souhlasila s jeho otevřením výměnou za ekonomickou pomoc. Levicová vláda pak tábor dočasně zavřela, ale v roce 2012 byl znovu otevřen. Od té doby vyšla jeho existence australské daňové poplatníky na 3,8 miliardy dolarů, píše Economist.
Ačkoli většina uprchlíků pochází z válečných zón, Austrálie jim trvale odmítá udělit azyl. Mnoho mužů už tedy na ostrově žije celé roky. Australský přístup má sloužit jako lekce, která má za cíl odradit další uprchlíky od cesty na lodích do Austrálie. Řada evropských politiků (většinou nacionalistických) tento přístup vyzdvihuje jako příklad dobré praxe, OSN naopak tábory jako Manus odmítá a označuje jejich provoz za porušování mezinárodních úmluv o lidských právech.
V podobném duchu loni rozhodl také papuánský soud. Verdikt zněl: tábor bude 31. října 2017 uzavřen. V ten den ho opustila australská bezpečnostní služba, která uprchlíky chránila. Uprchlíci mají nyní na výběr: mohou se přestěhovat do dalších třech jiných táborů, které jsou ale méně bezpečné, protože Austrálie už v nich už nebude ručit za bezpečí. V nich pak můžou čekat na možnost, že jim bude udělen azyl ve Spojených státech.
USA totiž loni uzavřely smlouvu s Austrálií, podle které si z center na obou ostrovech vezme až 1250 lidí. Plán ale narazil na nově zvoleného prezidenta Donalda Trumpa, který mu - jemně řečeno - nefandí. Z tábora v Manusu tak za celý rok odjelo do USA jen 24 mužů. Další možnost, kterou uprchlíci mají, je pokusit se žít na Papui-Nové Guineji. Nyní uprchlíkům nicméně svitla ještě další naděje – nová novozélandská premiérka oznámila, že její země je připravena přijmout 150 obyvatel Manusu.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
