Spor o Hrabala: Mají znovu vyjít sebrané spisy?

Spolu s blížícím se stým výročím narození Bohumila Hrabala (připadá na 28. března) se opakovaně vynořují iniciativy, aby byly znovu vydány Sebrané spisy Bohumila Hrabala. Ty pro nakladatelství Pražská imaginace uspořádal a v letech 1992 až 1995 za své peníze vydal Václav Kadlec a jeho spolupracovníci (viz text Hrabalovské slavnosti v novém Respektu). Nakladatelství Mladá fronta, která dnes vlastní práva k Hrabalovu dílu, se však chystá svého erbovního autora uctít trochu jinak. „Připravujeme čtenářsky vstřícný výbor z jeho díla,“ říká Tomáš Dimter, překladatel a redaktor Mladé fronty.

Půjde o výbor nebo souborné kritické vydání?
Sedmisvazkové Dílo přinese všechny zásadní Hrabalovy texty. Jde o souborné, nikoli kritické vydání. Každý svazek, jehož grafickou úpravu provede Zdeněk Ziegler, bude obsahovat kromě Hrabalových textů také vstupní komentáře k dílům a poznámkový aparát vztažený k porozumění textu, jak je běžné u zahraničních edic.

Nebylo by kritické vydání sebraných spisů potřebnější a záslužnější?
Souborné vydání textů má v úmyslu přiblížit dílo Bohumila Hrabala současnému čtenáři. Jako jeho nakladatel víme, jak se v posledních deseti letech zájem o autora proměnil, resp. jak setrvale klesá. Vyjádřeno počtem prodaných výtisků: zatímco v 90. letech Hrabalovo dílo vycházelo ve stotisícových nákladech, v posledních letech klesá na 2500 (výjimku tvoří např. Obsluhoval jsem anglického krále, jehož zájem podpořil Menzelův film). Z celkového počtu asi 20 titulů na trhu se dohromady neprodá ani 1000 kusů ročně, v případě některých knih jde jen o desítky za rok.

Jinak řečeno: dílo Bohumila Hrabala na trhu je přítomno, zájem ovšem pětinový, než jaký je průměrný náklad – což je okolo 2,5 tisíce kusů. Viděno striktně ekonomicky - a nakladatelství je soukromý subjekt, který má vydělávat peníze - nepatří Bohumil Hrabal mezi finanční jistoty jako Jan Balabán nebo Michal Viewegh. Spíše naopak. Na druhé straně Mladá fronta jako historický a nyní výlučný nakladatel díla Bohumila Hrabala považuje za povinnost udržovat povědomí o autorovi. Hrabal je pro naše nakladatelství „výkladní skříní“ české literatury; jsme na něj pyšní, a proto jsme se rozhodli autorovo výročí uctít.

Takže jste o vydání Spisů ani neuvažovali?
Samozřejmě jsme o nich při přípravě projektu uvažovali, jenže reprint Kadlecova vydání jsme po dlouhých konzultacích nepovažovali vhodný nejen z hlediska ekonomického, ale také z hlediska propagace díla. Toto vydání je přece jen přítomné - byť sporadicky, mezi milovníky autora či v knihovnách. Vydání kritické by bylo záslužné, jenže jeho přípravu by musela iniciovat akademická instituce, která na to má grantové prostředky a odborné pracovníky. Pokud by třeba Ústav pro českou literaturu přišel s projektem na kritické vydání, samozřejmě bychom se toho rádi účastnili. Ve světě je běžné, že existuje několik typů vydání - kritické, čtenářské, akademické. My jsme na základě rozhovorů s editory připravili vydání čtenářsky zajímavé, přehledné a uživatelsky přístupné.

Kolik tedy bude váš výbor obsahovat svazků a z jaké bude vycházet koncepce?
Textologicky je základem vydání sebraných spisů, které připravil Václav Kadlec. Bude to sedm svazků, každý okolo 600 stran. Řazení a výběr provedli editoři Jiří Pelán, právě Václav Kadlec, kterému patří mimořádný dík za to, že se projektu rozhodl zúčastnit, a Claudio Poeta. Z původně zamýšleného jednosvazkového výboru z díla Hrabalových textů nakonec editoři sestavili sedmidílný komplet – viz soupis hna konci celého článku. Takto koncipovaný soubor se nám editorům jeví jako ideální pro tuto chvíli. Neopakuje Spisy, ale vytváří ucelený soubor toho, co je skutečně pro Hrabala podstatné, nepominutelné a čtenářsky vděčné: toho, co by bylo možno označit za hrabalovský kánon. Bude doprovázen edičním aparátem středního typu: popis geneze, ediční historie, recepce, poznámky k textu.

Přesto - objevily se výzvy např. Tomáše Weisse, ať připravíte kritické souborné vydání ve spolupráci s Torstem. Uvažovali jste o tom?
Ne. Výzvu jsme brali vážně jako snahu o vyvolání veřejné diskuse, nikoli jako reálný projekt. Torst, pokud víme, o vydání Hrabalova díla nikdy neuvažoval. Předpokládám, že tvrzení Tomáše Weisse, že nakladatelství Torst má knihy připravené k vydání, je zkreslenou informací, nikoli účelovou lží. Nám poskytl elektronická data svého vydání Václav Kadlec. Nejdeme znovu do rukopisů, ale současně přinese výbor svým uspořádáním a komentáři jiný pohled na dílo Bohumila Hrabala. A poznámka na okraj: I Mladá fronta by mohla tvrdit, že by ráda převzala vydávání řady titulů jiných nakladatelství, třeba Umberta Eka nebo Jo Nesboho a že by je dokázala připravit lépe, ale copak je možné bez uzardění k tomu vyzývat v médiích a aktivismem nahrazovat právní vztahy?

Kdy tedy svazky začnou vycházet a v jakém přibližně nákladu?
Svazky by měly vycházet dvakrát ročně, první v březnu/dubnu letošního roku, poslední v roce 2017 - k 20. výročí Hrabalova úmrtí. Náklad by se měl pohybovat mezi 3000 a 4000 kusy.

Reakce Tomáše Weisse na plány Mladé fronty:

Znovu jsem si po delší době přečetl text iniciativy za znovuvydání SSBH, který jsem napsal loni v březnu a který podpořilo 18 osobností spojených s Bohumilem Hrabalem, jež jsem oslovil.

Zpětně viděno: základní úmysl - znovuvydání kompletních Spisů v původním uspořádání tak jsou, je podle mě v pořádku. Horší je to s poměrně naivní představou, jak by k tomu mohlo dojít. Tady jsem až po čase a s dalším nabýváním znalostí o celé věci pochopil, že jsem text naformuloval celkem pitomě. Je pravda, že jsem korespondoval s panem Kadlecem, který Spisy s kolektivem ještě za života Hrabala sestavil, a dozvěděl se, že se o žádném dalším vydání Spisů neuvažuje.

Je pravda, že tehdy pan Kadlec na moji otázku odpověděl, že by si znovuvydání třeba u Torstu dokázal představit a že když jsem se zeptal Viktora Stoilova, majitele Torstu, tak řekl, že by se tomu také nebránil. Tedy: ani jeden z nich nikdy sám o sobě o takové věci neuvažoval až do té doby, než jsem se jich zeptal.
Zpětně celkem opravdu chápu autorsko-právní zděšení majitele výhradních práv na české vydávání díla Bohumila Hrabala, Mladou frontu. Neměl jsem dostatečně zjištěny všechny souvislosti a vnesl jsem do tématu kus zmatku a nechtíc i napětí.

Představa znovuvydání vznikla v mé hlavě, jako pokus najít možnost, jak komplet Spisy znovu dostat do knihkupectví nějakým jednorázovým projektem - 1000 kusů devatenáctisvazkového původního kompletu, který by se prodával jen jako celek. A na to sehnat peníze. Odhad, že by taková akce - tedy vydání původních textů bez dalších úprav - stála cca 2 miliony, je mým odhadem, myslím celkem reálným. Takhle by to myslím mělo správně být, ale jediným, kdo by to tak mohl udělat, je v současnosti Mladá fronta, nikdo druhý ani třetí.

Mám pocit, že jsme spolu s ostatními podporovateli ale přece jen loni něco vykopli do světa. O Hrabalových Spisech se začalo aspoň nějak uvažovat. Nerad bych křivdil, ale myslím, že až tehdy trochu vážněji i v Mladé frontě. Novoroční zpráva z Mladé fronty, že se chystá nové, sedmisvazkové vydání zásadních Hrabalových děl, které má podle nakladatelství „přiblížit dílo Bohumila Hrabala současnému čtenáři“, by tedy pro mě mohla být vlastně zprávu dobrou. Na vydání spolupracuje pan Kadlec, jako hlavní editor Jiří Pelán. Ale zcela upřímně: není. Beru to jako znouzectnost.

Uhlazování čtenářských cest k Hrabalovi je podle mě zbytečné, snad i škodlivé. Mladá fronta už v průběhu let stejně všechna jeho nejvděčnější díla vydala, což je dobře. Sebrané spisy jsou ale jiná kategorie. U takového autora, jako je Hrabal, by prostě měly být k dispozici; zvlášť, když už jsou hotové.

A že už jednou vyšly a budou se prodávat pomalu? Pardon, to nejsou dobré argumenty. Právě proto jsem si myslel, že by se na ně měly sehnat peníze. A akademické obavy, že by dílo mělo být nějak kriticky a ještě kritičtěji zpracováno? Nevím, ale zcela laicky a čtenářsky-aktivisticky mi to u Hrabalova díla 17 let po jeho smrti nepřijde jako ta nejdůležitější debata.

Autor je nakladatel a obchodník s knihami 

Rozdělení sedmidílných spisů Mladé fronty

1. Křehký dluh: Lyrika a existenciální texty období před publikací první sbírky povídek.

2. Skřivánek na niti: Povídky z 60. let – Perlička na dně, Pábitelé, Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, Morytáty a legendy.

3. Jsme jako olivy: Novely. Taneční hodiny pro starší a pokročilé, Ostře sledované vlaky, Postřižiny, Městečko, kde se zastavil čas, Něžný barbar, Obsluhoval jsem anglického krále, Příliš hlučná samota.

4. Rukověť pábitelského učně: Slavnosti sněženek, Krasosmutnění, Harlekýnovy miliony, Autíčko + ostatní texty 1. části 12. svazku SSBH.

5. Život bez rukávů: Trilogie + případně To, co zbylo.

6. Ze zápisníku zapisovatele: 15. + 18. Svazek Spisů.

7. Pojízdná zpovědnice: Dopisy Dubence (13. + 14. svazek).

Postup vydávání by měl být 2, 3, 5, 4, 1, 6, 7