Podnikavý tatínek s dívčím zvěřincem

Když trávíte čas s filmovými dokumenty, které se většinou věnují závažným věcem, jako jsou ekonomická krize, urbanistické kolapsy, války a genocidy, uvědomíte si, že většinu svého času v české kotlině žijete ve velkém klidu. Jistěže nás sužuje korupce a zabarikádování jednotlivých politických táborů, ale v zásadě se máme dobře.

Natočit film o tom, co je součástí tohoto „mít se dobře“, tj. pracovat na sobě a vydělávat, pak může otvírat oči víc, než když věnujete svůj čas a empatii „problémům třetího světa“. Problémy „prvního světa“ (toho civilizovaného a bohatého) totiž můžeme řešit lépe, ale hůře si jich všímáme, protože jsou pro nás kvůli každodenní rutině neviditelné.

Snad to není příliš honosný úvod k českému soutěžnímu filmu Show! o dívčí kapele 5Angels. (Kdo z vás je zná, se teď samozřejmě stydí.) Zdá se totiž, že zpracovává naprosto efemérní téma výroby dětských hvězdiček, po nichž za pár let neštěkne ani komisař Rex.

Režisér Bohdan Bláhovec mohl snímek klidně pojmout jako apriorní polemiku a vytvořit obraz nelidského drilu raně náctiletých holek, které tatínek jedné z nich coby manažer cpe do televize, divadelních muzikálů a spolupráce s (post)normalizačními kreaturami typu Michala Davida, Karla Gotta či Filipa Renče. Na pilu šlo tlačit hodně, vlastně i lehounké přitlačení navíc by už stačilo k dostatečně démonické podívané.

Show! ale využívá spíše možnosti být tichým pozorovatelem, kterému aktéři důvěřují. Nejde o hon na senzaci, ale prosté sledování v obyčejných situacích, vlastně většinou předtím, než nějaká show vůbec nastane.

Tato dekonstrukce showmanství a hvězdnosti, kdy zjistíme, že dívenky, jež jsou součástí tohoto superkomerčního produktu, který nemá absolutně žádnou uměleckou, ale čistě tržní hodnotu, vydělávají měsíčně kolem šesti tisíc korun, vypovídá hlavně o tom, že v Česku showbyznys není velký byznys.

Máte jistě stotisícové investice, můžete si – jako hlavní manažer – pořídit velký rodinný dům s bazénem, ale ani po dosažení nejvyšších met (vlastní pořad v televizi, vlastní muzikál, videoklip v angličtině natáčený v Londýně) nejste společenská elita, nýbrž jen jakýsi trochu lépe oblékaný kolotočář.

Na snímku Show! nejpříznačněji působí malá sebereflexe aktérů. Od dívek, které teprve vstupují do puberty a jsou z velké části nadšené, že se stávají hvězdami, něco takového čekat nemůžeme, ale právě jejich bezbrannost a nezkušenost umožňuje, aby celý podnik fungoval. Tragikomicky působí pouze otec manažer, který není schopný být tátou ani doma v soukromí, dojímá se nad každým úspěchem, leze do zadku kdekomu, a ustavičně všem hlídá image. Když ho rodiče ostatních dívek kritizují, že je na úspěch kapely příliš upnutý a snaží se holky vychovávat nad rámec běžného manažera, zjevně nechápe, co je mu vyčítáno.

U některých citlivějších diváků se možná navíc zapne i jejich „gaydar“ s podezřením, že zkrátka žádný dospělý „normální“ muž nemůže řešit to, co si mají dívky oblékat a jak se za každé okolnosti správně tvářit – nejde tu už jen o běžné projektování rodičovských ambicí do dětí, ale nahrává se tu i hypotéze, že si zde tatínek řeší něco víc; nad rámec profesionálních povinností.

Zaznamenáme tu jediný druh uvědomění – i malé holky vědí, že jsou nahraditelné a pouhé součásti nějakého soukolí, a dovedou proto velmi dobře odlišit, že být s někým v kapele není totéž jako být s někým kamarádky. Proto slaví narozeniny odděleně, snaží se „vypínat“ mimo pódium a schválně nebýt výjimečné. Nejvzácnější jim je, když se konečně nemusí načančat a mohou vypadat neupraveně.

Po režisérovi Bohdanu Bláhovcovi bychom mohli chtít, aby se mu podařilo dotyčné dívky víc vyzpovídat a nefiltrovat vše jen přes onoho tatínka-manažera, aby do děje zapojil například i jeho manželku, případně se zaměřil také na fanynky kapely. V tu chvíli by také dokument vystoupil z žánru „nepovedené nebo nepoužité záběry ze zákulisí“, jaké podobné vykalkulované hudební skupiny beztak vydávají na DVD.

Ale je možné, že pro vytvoření dojmu „děláme o vás neutrální portrét“ nebylo možné být dostatečně investigativní. Vyplatí se každopádně sledovat až snímek doputuje na začátku příštího roku do vysílání České televize, jak tam bude použit. V jistém ohledu by totiž klidně mohl být prezentován nikoli jako „příběh marných nenaplnitelných snů“ či „českého upachtěného hraní si na Ameriku“, ale i jako příběh o tom, že musíte zkrátka hodně pracovat a rozdávání radosti jiným si nese stinné stránky. Přesně tak se asi chce podnikavý tatínek se svým zvěřincem chápat.