Nedej zahynouti nám, ni drobícím!

Svatý Václav ve čtvrtek znovu dostal řetěz: před deseti lety mu ho sebrali, teď tvrdí, že ho zase potřebuje. Respektive že ho potřebujeme my, kdo chodíme na Václavské náměstí. Autor těchto řádků míní, že je to symbolické rozhodnutí.

Galerie hl. města Prahy k aktu vydala tiskové prohlášení, které sice působí ironicky, ale bohužel ho myslí naprosto vážně. Stojí v něm, že Myslbekův pomník v roce 1978 Praha zachránila „po mnohých upozorněních, že chování návštěvníků i obyvatel Prahy přímo na stupních kolem pomníku sv. Václava neodpovídá důstojnosti tak pamětihodného místa“. Zachránila ho tím, že pomník ohradila řetězem se sloupky; galerie tehdy práci zadala sochaři Zdeňku Kolářskému, ten řetězu dal podobu propletených lipových listů.

V roce 2004 přišla Balbínova poetická strana s logickou námitkou, že řetěz tam nevisí kvůli nedůstojnému chování návštěvníků, ale kvůli tomu, že se po srpnu 1968 stal pomník tradičním místem protirežimních protestů. A co lépe zabrání lidem nosit k němu květiny a lézt na něj s vlajkami než dát kolem něj řetěz.

Jak to tehdy za balbínovce formuloval Jaroslav Hutka: „Je to pokrytecká náhražka ostnatého drátu, který odděluje sochu od lidí, symbolicky odděluje světce od jeho národa. Tento řetěz mluví o ruské okupaci a komunistickém útlaku. A je hanebné, že tam dodnes visí.“ Hanebné to nakonec přišlo i magistrátu, který nechal v roce 2005 řetěz slavnostně odstranit.

Jenže jak nyní píše městská galerie: „V současné době opět sílí protesty a negativní ohlasy na dění a běžný provoz kolem pomníku svatého Václava. Jeho stupňovitý podstavec láká k posezení, krásný výhled a vyvýšené umístění přímo vybízí k zastavení a občerstvení. Stinnou stránkou je ovšem stálý nepořádek kolem pomníku i neukázněnost návštěvníků Prahy.“

No a je to. Řetěz vytáhli z depozitáře, zkontrolovali „funkčnost ok a spojů“ a ve čtvrtek ho i s panem Kolářským zase slavnostně osadili.

Autor těchto řádků chtěl jet minulý týden po náplavce u Národního divadla na kole. Nepustili ho tam ale černí šerifové, protože si náplavku pronajali jachtaři. Radnice jim pozemek dala skoro zadarmo, protože to prý propaguje město; navíc radní mají jachty rádi, koneckonců velká politika se přeci dělá právě na jachtách, to je obecně známé. Autora těchto řádků to poněkud rozčílilo, ale nakonec si řekl, že ten zábor veřejného prostoru na týden holt přečká a bude si na oplátku myslet o radních své.

Co si má ale počít se záborem sv. Václava? Ten na pouhý týden rozhodně nevypadá. Dosud si myslel, že svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého člověka. Podle vedení Prahy ale zřejmě tam, kde se začíná drobit na zem.

Tak dobrou chuť…