Ještě k té nešťastné epopeji

Vlastně k ní už ani není moc co dodat: v pondělí totiž na zámku v Moravském Krumlově sejmou z rámů prvních pět pláten, srolují je do ruliček a pošlou je do Prahy. Do 21. srpna – blbější datum se snad už nedalo najít – by měla být Muchova Slovanská epopej celá instalována ve Veletržním paláci. Dovrší se tak záměr dostat do Prahy něco, po čem tu skoro nikdo netouží, a naopak vzít Krumlovu něco, na co jsou tam hrdí a co jim pomáhá držet se na kulturní mapě Česka, respektive Moravy (o příjmech místních podnikatelů z turistického ruchu živeného právě Alfonsem Muchou nemluvě).

O rozdílu vztahu Pražanů a Moravokrumlovanů k závěrečnému počinu Alfonse Muchy přitom svědčí i fakt, že Rytířský sál zámku, kde plátna pět desítek let stála, bude otevřen až do chvíle, kdy z něj zmizí i to poslední. Čím míň jich tam bude, tím bude nižší vstupné a dá se čekat, že lidé budou pořád chodit, protože epopej si prostě vzali za svou osobní věc, kterou jim – což není nikterak nelogická úvaha – zmlsaní Pražáci proti jejich vůli berou. A všiml si snad někdo, že by v Praze z příjezdu epopeje panovala nějaká netrpělivá nervozita, neřku-li nadšení? Leda tak v Galerii hl. města Prahy, která si vzala převoz pod svá křídla.

Je samozřejmě pravda, že Mucha díla daroval Praze, takže by tedy měla být právě tam. Na druhou stranu metropole pořád nesplnila malířovu podmínku, totiž že je musí vystavovat v samostatném pavilonu, čímž Veletržní palác rozhodně není. Výběr vlajkové lodi Národní galerie (ano, tak by měl být tenhle spící stánek opravdu brán) je ostatně vůbec podivný. Veletržák momentálně ke svému obživnutí potřebuje spíš pořádnou kavárnu a živé kulturní akce a ne dvacítku pláten symbolizujících jednu z nejbizarnějších poloh českého vlasteneckého třeštění.

Stěhování se teď snaží zastavit Muchova rodina, která naše soudy - marně - bombarduje žádostmi o zrušení plánu. A v neděli se k ní v Moravském Krumlově připojí i studenti s happeningovou demonstrací. Je na 99 % jisté, že to k ničemu nebude a Slovanská epopej nakonec skončí v Praze. Ale za ten donkichotský boj si poslední kverulanti zaslouží sympatie. Předpokládejme, že nejen autora těchto řádků.