Lidé z vedení canneského festivalu budou asi vegetariáni. Tedy pokud platí známá maxima z filmu Knoflíkáři: Nežereš maso, nerozumíš vtipu. Rozhodnutí označit Larse Von Triera za „personu non grata“ a vyexpedovat ho z přehlídky (a jeho film Melancholia nechat dál soutěžit) je jedním z nejtrapnějších rozhodnutí, které vůbec mohli udělat.
Celá kauza kolem režisérových údajně skandálních a urážlivých výroků je jenom příšerně nafouknutá bublina. Trierova tisková konference (ke shlédnutí zde) byla velmi osvěživým zážitkem a nasvědčuje tomu uvolněná atmosféra mezi přítomnými novináři (ti jsou vděční za každého tvůrce, který vystoupí před média a vyhne se přeříkávání prázdných frází).
Náladu rozpumpoval režisér už svými plány na natočení porna s Kirsten Dunstovou a těsně před koncem konference dal v odpovědi na nevinnou otázku k dobru autobiografickou historku o tom, jak si v mládí myslel, že má židovský původ a byl za něj rád, než zjistil, že je pokrevně vlastně Němec (matka Trierovi na smrtelné posteli sdělila, že jeho otcem byl někdo jiný, než si celý život myslel). A rozjel etudu na toto téma v nejlepších tradicích stand up comedy jako člověk, který vypráví špatný vtip, stále hlouběji do něj zabředává a každý pokus vybruslit z něj znamená jen to, že se noří hlouběji a hlouběji do vod trapnosti, a vlastně si to tak trochu užívá. Urážlivého v jeho projevu není nic: v reálu jeho výstup připomíná více Rickyho Gervaise nebo Andyho Kaufmana než Mela Gibsona.
Tomuto herci, vláčenému za skutečně antisemitské výroky, mimochodem festival v Cannes poskytl útočiště, když ho pozval jako oficiálního hosta v souvislosti s jeho posledním filmem The Beaver (Bobr), takže dvojí metr pořadatelů je víc než zřejmý.
Zatímco rasismus Mela Gibsona má zdroj v jeho fundamentalistickém náboženském vyznání, Lars von Trier se skutečně provinil jenom vtipkováním, a z toho, že by byl opravdu xenofob, ho nikdo soudný neobviňuje. Některé věci se prostě neříkají ani v žertu, říkají rozhořčení Trierovi kritici. Jenže jestliže se rozhodneme, že je tabu říkat v nadsázce, že je možné rozumět Hitlerovi a jeho posledním dnům v bunkru, tak bychom měli okamžitě zakázat na Oscara nominovaný velkofilm Pád třetí říše, který Hitlera neukazuje jako monstrum, ale jako zlomeného člověka.
Každý novinář, kdo kdy viděl Triera na nějaké tiskovce, potvrdí, že jde o člověka současně plachého a provokujícího, v depresi a zároveň vtipkujícího, napsala o Dánovi Lisa Schwartzmanová z Entertainment Weekly. Režisér dál poskytuje rozhovory k Melancholii a ke své kauze tvrdí například, že ho těší být „nezvanou osobou“, že holocaust je největší zločin v lidské historii a že rozumí tomu, že toto téma rezonuje takhle výrazně právě v Cannes, protože Francouzi mají dějiny rámované „extrémní krutostí k Židům“. Tím si to Trier rozhodně nevyžehlil. Mluví dál v duchu svého vyjádření v úvodu aktuálního interview pro Chicago TimeOut: „Jestli mne chcete uhodit, pěkně si poslužte! Jen vás musím varovat, že se mi to možná bude líbit!“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
