Od zítřka se budou na řidiče jedoucí po nábřeží kpt. Jaroše usmívat panenky Barbie a jejich kamarádi Kenové, kteří vraždí a znásilňují či jsou vražděni a znásilňováni. Fotografie titěrných dioramat vycházejí co nejvěrněji ze scén, které se odehrávaly v našem pohraničí při poválečném odsunu Němců, jejich autorem je výtvarník Lukáš Houdek.
Výstava pouliční pražské Galerie Artwall s názvem Umění zabíjet (celá série fotografií je souběžně k vidění také v Národní technické knihovně) souhrou okolností otevírá stejné téma, které otevřela už prezidentská volba. Tedy zběsilé vyhnání našich někdejších spoluobčanů, jež omilostnily dekrety Edvarda Beneše (jméno druhého, respektive čtvrtého československého prezidenta mimochodem nese část nábřeží, na kterém budou Houdkovy fotky zavěšené).
Autor těchto řádků už viděl řadu výtvarných děl vycházejících ze stejné „infantilní“ perspektivy.
Tedy když autor předkládá traumatické historické okamžiky v jakoby odlehčené „dětské“ formě, jejíž bezelstnost ovšem ve výsledku dokáže staré rány otevřít drsněji než nějaký „dospělý“ vědecký sborník. Celosvětově se takto proslavil třeba Zbigniew Libera, který v roce 1996 vytvořil precizně přesný model koncentračního tábora i s plynovými komorami pomocí kostiček ze stavebnice Lego.
Houdek jde v jeho stopách a i jeho usmívající se hračky předvádějící ty nejnepředstavitelnější lidské skutky působí velmi katarzním dojmem: prezentované násilí se na těch fotkách nejeví jako nějaké neznámé, cizí a dávné, což se může stát při pohledu na skutečné dokumentární snímky; tohle jsou známá svinstva z našich obýváků a jejich dopad je stále aktuální, jak se ostatně při zmíněné prezidentské volbě ukázalo.
A když už jsme u nového prezidenta. Klaus se včera Zemanovi při návštěvě Hradu chlubil tím, že mu areál předává v lepším stavu, než v jakém ho sám našel po odchodu Václava Havla. I po deseti letech mu v žaludku očividně leží především nezasádrované hmoždinky, které tu zbyly po demontáži Havlovy knihovny vyrobené Bořkem Šípkem. Zajímavé je, že se Klaus Zemanovi zároveň nepochlubil i tím, jak z Hradu vyštípal třeba Leica Gallery nebo alternativní festival Respect, po nich tu totiž nezbyly ani ty hmoždinky. No jo, nesmrtelný Klaus (jak se včera tento Kostěj české politiky sám tituloval) má zkrátka rád čisto a to nejen v pohraničí.
A když už jsme u Kostěje. Wikipedie uvádí, že se tato záporná nadpřirozená bytost objevuje v podobě ošklivého starce, který je nebezpečný hlavně mladým ženám. Jak známo, Klaus mladým ženám nebezpečný není. Ale dále je to zajímavé: také Kaščej Bessmjertnyj prakticky nemůže přijít o svou moc. Jeho duše je totiž ukrytá v jehle, jež je zabodlá ve vejci, co má v útrobách kachna, která žije v zajícovi, ten zas žije v truhle, truhla je schovaná v dubu, který roste na ostrově Bujan, jenž se čas od času vynořuje z oceánu, nikdo neví kde, nikdo neví kdy. Porazit ošklivého starce je tedy velmi složité, ovšem nikoli nemožné.
A právě v tom se jeho česká varianta liší. Že by byl totiž v případě odchodu ze scény Kostěj nahrazen Kostějem číslo dvě, to už bylo zřejmě moc kruté i na Rusy.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
