Zítra ráno se dobře podívejte z okna. A pozítří raději zase. I po městě se pozorně dívejte. Jestli náhodou neuvidíte červenou houpačku. Může se totiž objevit kdykoli a kdekoli.
Za to, že se po celém světě zjevují červené houpačky, může student architektury z Austinu v Texasu, který si nepřeje být jmenován. Víme o něm jenom to, že jako svou školní práci na téma „intervence v prostoru“ si vybral právě rozvěšování červených houpaček – a svou identitu tají, aby mu to někdo později nevyčetl. Což se zatím nestalo – naopak mnoha lidem se ten nápad zalíbil natolik, že se k němu přidali a sami je také věší. Na světě je už 153 houpaček – v Brazílii, v Thajsku, ve Francii, v Černé Hoře a po celých Spojených státech.
Na různých, mnohdy i hloupých nebo ošklivých místech, kde je červená houpačka největším zdrojem potěšení – třeba před opuštěným obchoďákem nebo na reznoucím viaduktu. Najdou se ale také v indické vesnici u kriketového hřiště anebo na stromě nad řekou Colorado. „Červená houpačka je konstantní, kulturní kontext se mění,“ říkají k tomu na stránkách projektu www.redswingproject.org. Pořád to má něco ze seminární práce, a tak se tu uvažuje nad tím, jak který kontext houpačku inkorporuje a interpretuje. Což je různé – někde se na ní všichni houpají a někde ji do dvou dní někdo uřízne.
Stále také pokračuje nábor – ať lidé světa dál vyrábějí a věší, návod je možné stáhnout na internetu. Je tam napsáno, jak má být tlusté červené prkýnko a jak se má zauzlovat provaz, na kterém visí – nic dalšího není celkem potřeba.
Takže když se zítra podíváte z okna a nic tam nebude, a když tam nic nebude ani pozítří, ještě to mnoho neznamená. Třeba tam červená houpačka bude popozítří. Třeba proto, že ji tam pověsíte.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
